Sobota 2. července 1983. Jaké je probuzení před šíleným trojbojem? Těžko popsat, to se musí zažít. Byla ještě tma, svítili jsme a připravovali věci na první dvě disciplíny: plavání a kolo. Před internátem panoval čilý ruch – bylo asi půl šesté. Někteří odjížděli na start přistaveným autobusem, jiní měly auta...
raha 20. 3. 2018 – Letos v dubnu začíná bodovaná série H-Triatlon TOUR 2018 již tradičně prvním závodem – Běžeckým krosem Skalka. Dále jsou do celkového bodování zařazeny tři triatlony – Terénní v Hostivaři, Pražský v Horních Počernicích a jubilejní 25. ročník Houmrova triatlonu v Jiříkově. Jako vždy jsou závody pořádané spolkem H-Triatlon otevřeny všem – od dětí a nadšených amatérů až po profesionální sportovce.
I druhé moje setkání se Železným mužem jsem rozdělil, tentokráte do čtyř částí, takže do cíle se dostaneme v březnu. Po Slavkovu čeká ještě poměrně podrobné líčení moji první cesty na západ a to za mistrovstvím Evropy, které se v roce 1986 konalo ve švédském Säteru. Slibuji, že další Ironmani budou podstatně skromnější.
Poslední část zážitků z mého prvního triatlonu, kterým byl Železný muž I. stupně ve Valdicích/Jičíně. Protože ho pořádal dnes již osmdesátiletý Standa Podzimek, měl jeho ŽM své špecifikum. Poslední disciplína nebyl běžecký, ale cyklistický maratón – 180 km krajinou na dohled Českého ráje.
V zářijovém pokračování Starých pověstí triatlonových jsme vám předložili zážitky z první disciplíny Železného muže 1982 Valdicích – Jičíně. Nyní budeme pokračovat druhou disciplínou téhož triatlonu, kterou byl tehdy maratón.
Původně jsem chtěl čtvrté – zářijové - pokračování Starých pověstí triatlonových věnovat celé mému vystoupení na Železném muži ve Valdicích u Jičína, kterému v roce 1982 řediteloval letošní jubilant – osmdesátník Standa Podzimek. Mimochodem, nebyl by to Podzimek, aby něco neorganizoval i v tomto požehnaném věku.
Vyprávění Jirky Říhy, nadšeného cykloturisty, který vydával časopis „Cykloturistiku“ v dobách temna ne nepodobnou samizdatu, aby po Změně vtiskl časopisu tvář, kterou si zasloužil, se v roce 1980 zúčastnil druhého triatlonu na území bývalého Československa a zřejmě i celé Evropy. A prvního veřejného tamtéž!
Co mi vypravoval Tomáš Karlík
Krátce po instalaci do funkce koordinátora Středočeského kraje jsem začal sbírat informace o triatlonu v kraji kolem Prahy. Zákonitě jsem narazil na Triatlon v Přední Hluboké a na její autory. Jeden z nich, Tomáš Karlík mi předal „rodný list“ Triatlonu v Přední Hluboké a následující řádky jsou přepisem jeho vyprávění datovaného rokem 1989.
Úvod - Kdo pro ČR objevil triatlon se dozvíte v článku
Redakce serveru www.etriatlon.cz společně s člověkem, který popularizaci triatlonu věnuje spoustu času již od doby co triatlon samotný vzniknul, Milanem Řípou, připravila pravidelnou rubriku „Staré pověsti triatlonové“,
Na rybník Kníže narazíte pár metrů po vjezdu do Jičína po silnici z Mladé Boleslavi. Naštěstí! Byl jsem docela promrzlý, když po čtyřiceti kilometrech jízdy při teplotě kolem 2 ºC na horákovi jsem minul ceduli Jičín. Před třiceti lety mě vyhodil ajzboňák v Českém Brodu z pantografu, neboť kolo se tehdy nesmělo převážet.
Na počátku byl článek v Komsomolské pravdě, na který mě upozornil Tomáš Pudil, redaktor Československého sportu. G. Švec ve „Efektu Atlantidy“ se zamýšlel na smyslem odznaků GTO resp. BGTO (Gotov k trudu i oboroně) a v jednom odstavečku jednostránkové polemiky se umínil o triatlonu v Gorkém.
Před měsícem jsem vás seznámil s výletem, který pro Česko objevil kouzlo nejtěžšího triatlonu na světě – francouzského Embrunmana. Článek o nádherných zážitcích pod Alpe de Huez, který vyšel ve Stadionu, naplnil o rok později autobus a ten pod taktovkou brněnského triatlonového guru vyrazil na jih.
STARÉ POVĚSTI TRIATLONOVÉ PO DVACÁTÉ DRUHÉ
Příští rok tomu bude dvacet let, kdy jsem se zúčastnil prý nejtěžšího triatlonu světa – francouzského Embrunmana. Článek, který mi otiskl sportovní časopis Stadion přilákal následující tok do Embrunu plný autobus Čechů. Ale o tom až příště.
Staré pověsti triatlonové, únor 2008 - Na hranicích jsme pro bezproblémový přejezd použili několik galusek…Na cestu jejíž cílem bylo malé městečko, či spíše vesnička nedaleko hranic s Německem – Rfdekro – vzpomínám rád. Poprvé na západní dálnici a navíc s takovým vozidlem, jakým dormobil Tomaše Krčila opravdu byl. Večer jsme zajeli na parkoviště, načepovali vodu a na propanbutanovém sporáku uvařili polévku. V rozložených postelích se reprezentační tým vyspal do růžova.
Mistrovství Evropy v dlouhém triatlonu – Dánsko, 1989 Letos tomu bude dvacet let co byla založena první celostátní organizace triatlonu v Česku: Český svaz triatlonu při Československém svazu tělesné výchovy a sportu (Co na blížící se výročí výkonný výbor svazu?).
Druhý příběh, který se vztahuje k II. Otevřeném mistrovství Evropy v dlouhém triatlonu v Säteru 1986 byl neméně zajímavý příběhu prvního o středovém složení Walter. Dokončil jsem tehdy mistrovské plavání a namířil si to do velkého stanu – šatny. Převlékám se a najednou: „Pane Řípa, jak se vám plavalo?“ Slyšet krásné „ř“ uprostřed Švédska, kdo by se nadál.
V říjnu jste dočetli ságu o mé účasti na II. otevřeném mistrovství Evropy v dlouhém triatlonu, které se konalo v roce 1986 ve švédském Säteru. V závěru jsem vám slíbil dva příběhy, které s mistrovstvím úzce souvisí. Zde je příběh první.
Vážení přátelé, kteří jste vydrželi sledovat osm pokračování mého příběhu při II. Mistrovství Evropy v dlouhém triatlonu, slibuji Vám, že dnes se mnou a Säterem setkáváte naposledy. Blížím se do cíle poslední disciplíny, do cíle běhu maratónského, do cíle Mistrovství Evropy.
LESY DALARNA anebPRVNÍ POLOVINA MARATÓNU PŘI II. OTEVŘENÉM MISTROVSTVÍ EVROPY V DLOUHÉM TRIATLONU Před měsícem jsem se s vámi rozloučil v převlékacím stanu mezi kolem a během při II. Open Champioship Long Distance Triathlon ve švédském Säteru.
... aneb jedu na kole a běžím při II. otevřeném mistrovství Evropy v dlouhém triatlonu. Dojel jsem do Borlange. Městečko či spíše město bylo podstatně větší než Säter. Jel jsem po silnici pečlivě nalajnované, kolem benzinových pump: Esso, Oil Company.. stále jako ve filmu, jen jsem čekal, kdy se na plátně objeví The End…
Start za pět minut – stojíme všichni po pás ve vodě a ti nejlepší na startovní čáře. Za mnou se brodí rovněž po pás ve vodě švédské televize. „Waterproof?“ ptám se. „No, no,“ s úsměvem odpovídá fousáč. Ticho před bouří. Sem tam, některý netrpělivý divák křikne na svého favorita.
VÝSTŘEL!!
Bylo příjemné sobotní odpoledne, žádné vedro, ale ani zima. Jaký dojem na mě udělal Säter? Ten první jsem popsal: jako když očekávají První máj – uklízeno, čisto, vlaječky, reklamy – to byla část vesničky zhruba s 5000 obyvateli žijících mezi hlavní silnicí Stockholm – Falun a nádherným jezerem Ljustern. Právě k tomu jezeru jsem nevědomky zamířil. A už jsem byl „v tom“. Viděl jsem vytyčenou trať a typické triobleky na dobře vypadajících borcích a borkyních.
Nějak jsem si nedokázal uvědomit, že jsem skutečně v zemi, kde chci pozítří absolvovat mistrovství Evropy. Na trajektu, když jsem se díval jak příď rozřezává moře, bylo mi všelijak z toho, co mě asi čeká, kam se to vlastně hrnu, jak to všechno dopadne. Najednou jsem v Treleborgu na nádraží, vedle mladík v posunovačské uniformě ne nepodobné naším počišťovačům (jasně oranžová barva), zřejmě Švéd, také kdo jiný když jsme ve Švédsku, celkem suverénně dělá, to co má, prostě žádné stávky, demonstrace, gangsteři, feťáci.
Měl jsem výjezdní doložku k platnému cestovnímu pasu, měl jsem lístky na vlak, měl jsem švédské vízum, krátce a stručně v pondělí 30. června 1986 jsem byl vybaven papíry v takém množství a kvalitě, že jsem poprvé ve svém životě, ve 38 letech mohl odcestovat na „západ“ a na vlastní oči se přesvědčit jak velký krok kapitalismus musí udělat, aby spadl do propasti – tehdy se psalo o tom, že „kapitalismus je krok od ….“.
Konec první části povídání o mém výletu na II. Mistrovství Evropy v dlouhém triatlonu mě zastihl uprostřed anabáze zvané „žádost o výjezdní doložku“. Po mnoha pokusech lemovaných střídavě beznadějí a nadějí jsem končil tím, jak mi na stole zazvonil telefon, ve kterém mi soudruh Dubský z Ústřední správy pasů a víz oznámil, že moje žádost o mimořádnou výjezdní doložku byla kladně vyřízena…
Vážení přátelé, zvu vás na svůj první výlet na západ. Byla to doba devizových příslibů, výjezdních doložek, bez internetu a kopírek a také doba nezapomenutelných dojmů po překročení železné opony. Zážitky byly silné a neopakovatelné. O to jsou dnešní čeští účastnící triatlonu kdekoliv na bývalém západě ochuzeni.
