Tehdy jsem hodil krosnu s triatlonovou výbavou na záda a vlak do Jičína jsem „dohonil“ až v Nymburku. V Knížetí jsem v roce 1982 absolvoval svůj prvníh triatlon, jak se tehdy říkalo – Železného muže I.stupně. Na vysvětlenou – dnes úctu budící název „IRONMAN“ představoval ideologickou diverzi a nebylo radno ho používat.

Koncem října se už v našich zeměpisných šířkách nejezdí žádný triatlon natož kombinace 3,8-180-42. V sobotu se v Knížetí konalo Mistrovství Jičína a současně Český pohár v zimním plavání.

Za třicet let se leccos změnilo. Nové šatny, náznak Aquaparku, potěšilo pěkné dřevěné molo.Prochladlý a provlhlý jsem se těšil na vyhřátou šatnu, ale kromě horkého čaje jsem v okolí rybníka nic teplého nenašel. Tož jsem horním otvorem do sebe lil jeden šálek horkého nápoje za druhým a dolním otvorem krátce na to mírně přepracovaný nápoj vypouštěl. Hodinu jsem se klepal zimou než vyšlo sluníčko a konečně jsem před šatnou začal roztávat.

„Byl jsi tu loni?“ „Ne, ale byl jsem tu před třiceti roky! To jsi nebyl ještě na světě, viď?“ „Byl, ale bylo mi pět!“ Dostal jsem kaštan, který se po závodě měnil za oběd a byl jsem prezentován.Propozice avizovaly začátek závodu ve 13:15, ale při zimním plavání je zvykem začít atraktivními kategoriemi, zde rozplavbami na 750 metrů, takže na mých skromných 250 metrů zbyla až pozdní odpolední hodina. Oproti ostatním sportům převrácené pořadí si vysvětluji snahou pořadatelů neznechutit případné zimou zkoušené diváky domů dříve než nastoupí mistři. Pro mé soupeře hodinová mezera nepředstavovala žádný problém, ale Řípa byl nervózní, zda mu při zpáteční cestě na kole nezhasne to odpoledne jinak pilné sluníčko..

Nakonec vše dobře dopadlo. Na rameno mi namalovali nulu – místo „dlouhého“ čísla sto – hle další spojitost s triatlonem, který malbu na tělo do sportu zavedl. Ani jsem nebyl poslední, jak je mým zvykem při úvodní triatlonové plavecké disciplíně, naopak doplaval v devíti stupních celsia uprostřed závodního pole. Pak rychle převléci, téměř v běhu zhltnout oběd a hurá do pedálů a do Boleslavi. Nádherné počasí mě zlákalo na novou silnici se širokou krajnicí (do Jičína jsem jel v husté mlze po vedlejškách přes Kněžmost) a rychlost neklesala pod moje současné maximu (třicet kilometrů za hodinu).

Ukázalo se, že Řípa – nula nebyl jedinou spojnicí triatlonové historie rybníku Kníže s prosluněnou sobotou patřící 22. října zimnímu plavání. V šatně jsem našel baťoh IRONMAN zcela stejného střihu, ale mnohem barevnější než jsem měl z triatlonovém obchodu od Petra Valeše – majitel ho získal při polovičním IRONMANovi v Rakousku. Nu a když jsem míjel poslední bójku, tak jsem si na od břehu odvrácené straně bójky přečetl název triatlon.

Že by také pamětník třicet let staré triatlonové premiéry rybníku Kníže uprostřed pohádkového města Jičína?