V roce 1988 se poprvé sešli ironmani na břehu Rothsee, aby se pokusili vybojovat slot, který by jim umožnil startovat na havajském ironmanu. Sešli se na trati, které se brzy začalo přezdívat „Lety v Rothu.“ Důvod byl prostý, rychlé časy a neustálá snaha o prolomení hranice osmi hodin. Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o závod, kde kolo i běh jsou absolutní rovině. Realita je taková, že převýšení cyklistické části se pohybuje okolo 1100 m.n.m. A třeba stojka na Kalvarienbergu není z nejlehčích. Na druhou stranu právě ona dává možnost závodníkům, aby zažili stejné pocity, jako cyklisté při Tour de France, když zdolávají závěr stoupání. Davy diváků, kterých se v Rothu schází přes sto tisíc, tyto pocity navozují dokonale.  

 Závod byl vždy velmi prestižní, především pro domácí závodníky. Když byla Rothu v druhé polovině devadesátých let odejmuta licence k pořádání ironmanské kvalifikace, očekával se postupný pokles zájmu špičky i agegroupes o tento závod. Nic takového se však nestalo.

 I když pořadatelé nové německé kvalifikace v Mnichově neponechali nic náhodě a termín svého závodu stanovili další víkend po tradičním rothském termínu, zájem o závod na břehu Evropského kanálu, kam bylo v devadesátých letech přesunuto plavání,  vydržel. Jeho vedení  si dokázalo udržet mocného sponzora, firmu Quelle a také dostatek závodníků světové špičky.  Magnetem pro diváky vždy bývaly souboje domácích borců, především Zacka s Allenem, Kiuru a dalšími představiteli špičky, v posledních letech pak veřejnost sledovala především souboj Ledera s výborným Aussie McCormackem.

 Pro Čechy byl tento závod, vzhledem ke své poloze, vždy vyhledáván. Na druhou stranu byla pravděpodobnost vyjetí si slotu zde výrazně nižší, než na jiných kvalifikacích. Přeci jen  startovní pole čítající dva a půl  tisíce závodníků, nenajdete všude.

Roth nepochybně patří mezi legendární triatlony, jedním z důvodů je, že se stal prvním evropským kvalifikačním Ironmanem.

více informací o zavodu: www.challenge-roth.com