S kým jsi do Anglie cestoval a jaký způsob dopravy jste zvolili? A jaké panovalo počasí před závodem?
Začnu asi tím počasím, které bylo typicky anglické, každou chvíli déšť, dost silný vítr a teplota nic moc.Ještě více mně ale překvapila podoba anglického kempu-pronajatá louka s přívodem vody a elektřiny.Ještě že jsme nezvolili variantu stanu, ale pronajali si v Německu karavan(asi nejrychlejší v Evropě, při stíhání trajektu předjížděl na dálnici i sporťáky).Když už mluvím v množném čísle, měl bych asi zmínit jeho osádku, takže kromě mně se naší "mise" zúčastnili ještě další dva závodníci-Jakub Chmelíček a Vašek Kyral a jejich přítelkyně(ta moje musela bohužel zůstat doma, karavan byl jen pro pět, ale myslím že náplastí jí bude měsíční pobyt na Havaji).Postaráno o mně bylo i tak dobře a nemohl jsem si stěžovat.

Umoudřilo se nakonec počasí  v den závodu?
V den závodu  naštěstí ano. Nebylo nijak zvlášť pěkně, ale nepršelo, což při sjezdech kde to jelo kolem 90km/hod bylo alespoň pro mě dost důležité

Můžeš přiblížit jak vypadají anglické tratě a zhodnotit organizaci?
Organizace závodu jako u všech nominačních závodů na Havaj na špičkové úrovni, myslím že není potřeba ji popisovat a i divácká kulisa byla vzhledem k tomu, že se jedná o "zapomenutý kraj" velmi slušná.Plavání na jezeře, start z vody a navíc se na startovní čáru naplavávalo asi 300m, což jsem nejdříve nepovažoval za důležité, až ve chvíli, kdy jsem už asi 15min. šlapal ledovou vodu a spousta závodníků byla ještě na břehu a měla před sebou tuto vzdálenost(což u některých není otázka 5-ti minut) a já začínal řešit problém proč se tak "klepu", začínal mi úděl nás "profíků" které nahnaly do vody jako první docházet. Ani jsem se nemusel snažit plavat rychle, snaha o zahřátí byla tak velká, že jsem byl na první obrátce téměř na čele závodu.

Cyklistická trať byla kopcovitá, ale nešlo o tak náročné kopce jako třeba v Nice nebo Lanzarote, nicméně díky větru se muselo šlapat i ve sjezdech (mimo toho nejprudšího, kde by to asi nestíhal kdejaký dráhař), takže celkově kolo hodně náročné, cesty kvalitní, ale asfalt neuvěřitelně hrubý. Běh potom ještě kopcovitější než kolo, nejdříve dvě poklidná kolečka kolem jezera, potom průběh městem a následné "orgie"-náběh na dálnici, nahoru dolů, strašný vítr a konec v nedohlednu.Taky se mi ty dlouhé seběhy staly osudnými a křeče do stehen na sebe nenechaly dlouho čekat.Na závěr opět průběh centrem a "pochod" do cíle.

Závod, soudě dle výsledku, ti vyšel skvěle. Můžeš prozradit co se dělo ve tvém podání na trati, kde jsi se během závodu pohyboval  a jak se pro tebe závod vyvíjel?
Po startu plavání jsem ve snaze trošku se zahřát jel začátek jako při krátkém triatlonu, když se mi to alespoň částečně povedlo, za někoho jsem se zařadil, abych se nemusel moc dívat před sebe a zbytek závodu se koupal.Z vody mně vytáhli jako osmého (břeh byl takový, že se samostatně nedalo vylézt). Kousek ve předu byl domácí Richard Allen, který obklopen čtveřicí motorek uháněl pryč. Já jel asi 60km sám, dostal se na čtvrté místo, potom se vytvořila skupinka čtyř lidí a spoluprací v rámci pravidel jsme se pustili do stíhání Allena. Do kopců to šlo, ale na rovinách jsem byl v tom větru chvílemi rád že "visím", Allena jsme na 120km dojeli a doslova se prohnali kolem, což asi psychicky neunesl a později vzdal.V samém závěru kola trošku zvolňuji, abych se vůbec rozběhl, takže dojíždím čtvrtý, všechny mám ale "na dohled". Po první pětce běhu v předklonu (ach ty záda) se docela rozbíhám a na dvacítce už jsem druhý s minutkou na prvního.Cítím se skvěle a v hlavě se mi začíná rodit myšlenka že bych mohl vyhrát, čehož se zároveň trošku děsím. Jenže 28km, dlouhý seběh a všechno je jinak. Křeče do stehna, vzápětí při snaze ho šetřit i do druhého a najednou jsem rád že z kopce cupitám, do kopce je to docela dobré. Několikaminutový náskok před třetím Heldoornem během chvilky zmizel a blíží se i Bjorling, na 35km mně má i on. Do kopce jdu s ním, při seběhu mi mizí v nedohlednu. Naštěstí už se to krátí a další soupeři jsou daleko. Poslední překážkou byl nadchod nad kolejemi, asi 50 schodů nahoru a potom dolů, nahoru to s pomocí opory zábradlí zvládám, dolů jdu pozpátku, ještě že tam bylo dost diváků:-) Vidina masáže a teplé vířivky hned za cílem mně dotlačily až k cílovému koridoru.Zmínit ještě musím své spolubojovníky, Jakub vyhrál svou kategorii a vybojoval v ní slot na Havaj a Vašek dokončil prvního Ironmana, takže celková spokojenost.

Tvůj čas 8:46:45 patří mezi extratřídu. Podařilo se ti tedy skvěle načasovat formu…
Časem jsem byl vzhledem k profilu kola a běhu dost překvapený, ale bylo ideální počasí(až na ten vítr) a jelo se rychle. Nevím jestli jde o vrcholnou formu, ale byl jsem dokonale odpočatý a v samotném závodě neměl o co přijít, slot na Havaj už jsem měl v kapse z Nice, takže mně nic nesvazovalo.

Zmiňuješ se o velmi povedeném závodě v Nice. Musel jsi po něm určitě absolvovat mnoho kvalitních tréninků...byla příprava povedená a věnoval jsi ji velké úsilí? Nebo jak je tvým zvykem to byl opět trénink tzv. chytrých tréninků?
Šlo samozřejmě o "chytré tréninky", nejsem objemový maniak. Příprava bez  problémů nebyla, nejdříve nějaká viróza, potom špatné počasí ve kterém toho moc neudělám a na závěr mi při jízdě na kole vletěl pod brýle sršeň a věnoval týden totální slepoty (to se může stát před závodem jenom mně), ještě při cestě do Anglie jsem viděl jen na jedno oko.Ale vzhledem k zimní pauze jde výkonnost docela dobře nahoru.

Absolvuješ ještě nějakého Ironmana či poloviční distance před havajským závodem?
 Teď to vidím tak na týden v posteli, oteklé nohy nevěstí nic dobrého, překonávání křečí udělalo své a když chci chodit, nejraději bych vytáhl ze skříně a oprášil berle.Další týden bude ještě regenerační, potom čtrnáct dní velmi lehkého tréninku a cesta na Havaj, takže na nějaký další závod ani pomyšlení.Ale uvidíme, třeba bude za týden lépe a někde se tréninkově objevím:-)

A jak  by jsi tedy okomentoval svůj stav po závodě?
Jako invalida:-)  

Ironman UK 2006 je právě odstartován. Pohled ze kterého doslova zamrazí...

V Anglii podal Martin Matula výborný výkon na kole bez sebemenší krize

Chtěl bojovat o vítězství, ale křeče byly bohužel proti. Ne nadarmo se říká, že Ironman se láme na 30 km běhu

 

Hodnocení: