Datum 20.července 2001 se stalo pro Martina Matulu osudným. Při Akademickém mistrovství ČR vybíhal z depa na běžeckou část a srazilo ho auto. Ocitl se v bezvědomí a bojoval o život. Měl zlomenou stehenní kost a porušené křížové vazy v kolenou. Na jedné noze byly pouze poškozené na druhé úplně vytržené.  Rodina pro něj sehnala výborného chirurga a ten Martina dokázal dát dohromady nevídaným způsobem. Za rok poté se objevil na startu karlovarského závodu, doběhl na 2.místě rázně ukázal, že je zpět. Závod absolvoval s titanovou tyčí a se šrouby v noze. Dnes ho mrzí, že spousta lidí ho už odepsala, ale on chce znovu dokázat, že i v pokročilém věku patří mezi ty nejlepší. Má už jen jeden velký cíl start na Havaji mezi profesionály. Byla by to krásná tečka a velké zadostiučinění. Přejme Martinovi ať jeho plán se stane skutečností.

Na podzim jsi dostal od svazu odškodnění za tragickou událost, která se ti přihodila při závodě v Tálíně. Jak jsi spokojen s tímto vyrovnáním? Jestli mám správné informace financí ses nedočkal, ale odškodné bylo materiálové. Můžeš prozradit o co přesně se jednalo?

Samozřejmě, nemám co skrývat a za co se stydět, to by měli spíše organizátoři zmiňovaného závodu. Musím však začít trošku obšírněji, aby i nezasvěcení získali na celou tuto anabázi jasný pohled. Vše vlastně vychází z toho, že jsem byl jak policií, tak organizátory závodu (den poté co zavinění přiznali a bylo zaprotokolováno kompletně změnili výpověď) označen za jasného viníka nehody.To samozřejmě znamenalo zamezení nároku na jakékoliv odškodnění(dokonce po mně byla požadována úhrada poškozeného automobilu, který mně srazil) a mně nezbylo nic jiného, než se bránit soudní cestou. V této chvíli už nešlo ani tak o peníze (bylo jasné že půjde o běh na dlouhou trať), ale o morální zadostiučinění v situaci, do které jsem se dostal a to z mého pohledu určitě ne vlastní vinou. Jinak to bude posuzovat člověk, který čte tyto řádky, jinak člověk, který stráví půl roku v nemocnici a téměř nechápe, jak se lidé, kterých se kauza dotýká jen obracejí zády.

Podal jsem žalobu na zúčastněné subjekty-organizátory závodu, ČSTT a Vysokoškolský sport a vyčíslil a doložil škodu a ušlý zisk na cca. 2 miliony korun. K jejich obhajobě musím říct, že se po několikerém naléhání mého právníka alespoň sešli ke schůzce a dohodli se mi vyplatit jako podporu každý 20tis., což ovšem samozřejmě nebyla částka adekvátní dané situaci a nevedla ke stažení žaloby. Po proběhlém prvním soudním líčení došlo k návrhu na mimosoudní vyrovnání ze strany ČSTT  a to z rizikového fondu, který byl přesně pro tyto účely před několika lety na ČSTT zřízen. Vedení ČSTT navrhlo za stažení žaloby vyplacení částky 50tis. a materiálu Asics v téže hodnotě a to rozloženě do dvou let. Žaloba na zbývající dva subjekty stále běží. K tomu jak jsem s odškodněním spokojen je asi zbytečné se vyjadřovat, žádné peníze mi nenahradí zdraví, ztracený čas a pozici, ze které jsem díky nehodě zcela vypadnul. Potěšilo by mně alespoň uznání viny a „lidský“ přístup, kterého se ovšem bohužel nedočkám.

Tolik celá tato kauza, ke které jsem se nejprve nechtěl vyjadřovat vůbec, ale vzhledem k tomu co kolem sebe slyším i po letech za řeči, jak jsem se „zahojil“ na pojistkách apod. jsem se nakonec rozhodl o ní jasně a celkem podrobně informovat. Do podobné situace se totiž může dostat každý z Vás závodníků a v případě že budete jako já označeni za viníka nehody, žádnou pomoc nikde nečekejte. Je to velmi nepříjemná zkušenost a jsem rád, že ji mám alespoň ve své hlavě za sebou.

V minulosti jsi působil ve firmě Enervit. Zůstal si v podstatě věrný vytrvalostnímu sportu bavila tě ta práce? Jakou si měl funkce? a proč jsi právě u Enervitu skončil?

To je trošku špatně formulovaná otázka, ve firmě Enervit působím i nadále a jsem jejím spolumajitelem, nicméně vzhledem k pracovnímu vytížení mimo tuto firmu už nemůžu zastávat funkci marketingového ředitele jako v minulosti, ale věnuji se spíše propagaci produktů mezi závodníky. Jednoduše řečeno, nemohl jsem vysedávat v kanceláři od rána do večera, navíc moje strategie se ne zcela shodovala se strategií mého společníka a někdo musel ustoupit-byl jsem to já. Každopádně firma běží a rozvíjí se ke spokojenosti nás obou a je pro mě takovou malou radostí, když na závodech vidím, jak mí soupeři produkty Enervit používají.

Nedávno si se potýkal s velmi nepříjemnými zdravotními problémy. Trápil tě zápal mozkových blan. Co bylo příčinou nemoci a jak probíhala rekonvalescence? Jsi už relativně zdráv?

Bohužel ta smůla si na mně asi zasedla a opět mi totálně nabourala veškeré plány. Co bylo příčinou netuším a nevědí to ani doktoři, každopádně mi k mé velké radosti zakázali půl roku sportovat a několik měsíců televizi, počítač, řízení auta atd., takže vlastně vše co dělám, za což jim moc děkuji a samozřejmě vše beze zbytku dodržujiJ

Doufám že se z toho jako ze všeho před tím „vylížu“ a ještě stihnu zrealizovat část mých plánů.

Málokdo ví, že se věnuješ také trenérské činnosti.  Jak vypadá spolupráce s tvými klienty? Je trénink zaměřen na triatlon?  Jakých úspěchů si už v téhle branži dosáhl?

To je jedna z věcí která mně moc baví a také zabírá vedle sportování snad nejvíc času. Baví mně neustále sledovat nejnovější trendy v oblasti tréninku, výživy, regenerace, aplikovat je na sobě a později mých svěřencích. Snažím se, aby trénink byl co nejvíce efektivní za situace, že se mu nemůžete věnovat 12 hodin denně a je až neuvěřitelné, jaké pokroky se dají i s „minimem“ času dosahovat.To jak jsem v této oblasti úspěšný musí posoudit moji svěřenci, já mohu posuzovat jak se mi vše daří aplikovat u mě a jsem celkem spokojen, nicméně pořád se učím. Některé věci jsou jasně dány, v jiných je potřeba dost experimentovat, protože každý reaguje úplně jinak, ale hlavně je třeba vše dokonale provázat, výkonnost není jen o tréninku samotném.

Ač mně tato věc nesmírně baví a v budoucnu bych se této oblasti chtěl určitě věnovat, je taky jak už jsem psal velice časově náročná, proto se omlouvám všem, kteří by se mnou chtěli v současné době nějakým způsobem spolupracovat. Mám jen minimum klientů, kterým se snažím poskytnout kompletní servis a víc si v současné době nemůžu dovolit. Nechci se ubírat cestou trénování „masy“ lidí, kterým píšu prakticky stejný trénink a o kterých v podstatě nic nevím a zcela postrádám to nejdůležitější a tím je zpětná vazba.

Nevěnuji se jen triatlonu, ale vytrvalostním sportům obecně a v případě výživy i silovým.

Předpokládám, že stále se udržuješ v relativně slušné kondici. Máš v plánu i následující sezónu  představit se na pár triatlonových závodech? Můžeš prozradit na které máš zálusk?

Vzhledem k neplánovanému zánětu mozkových blan teď skutečně nevím jak to bude a co si budu moci dovolit.Měl jsem v plánu Havaj mezi profesionály, ale těžko říct zda tento plán nebudu muset o rok odložit. Každopádně ME a MS v dlouhém TT jsou až koncem roku, takže bych je mohl stihnout.Vždy je potřeba mít vysoké cíleJ

Větší problém než v dostatečné výkonnosti ale vidím v otázce nominace. Když není pro lidi jako Jarda Brynda místo v reprezentaci, těžko tam bude pro mě, i když si nepamatuji že by mně kromě Petra Vabrouška a Honzy Wainera někdo poráželJ Že by špatná kritéria? Nebo už jsem odepsaný hobbík a především podnikatel? Tohle si nikdo neberte osobně kluci, jsem rád že jsou v dlouhém TT mezi závodníky kamarádské vztahy a nic si nepřeji víc, než aby to tak zůstalo a na závodech byla i trocha srandy.

Jak vzpomínáš na svoji aktivní závodnickou éru kdy jsi se tréninku plně oddával? Nelituješ, že nejsi mladší? Přeci jenom se dnes mladým talentovaným závodníků dostává podpory o které se ti ani nezdálo?

Já ji stále ještě prožívámJ Mladší by chtěl být asi každý, ale já se relativně mladý pořád cítím a věk nahradím zkušeností (kéž by to šlo pořád). Co se týká podpory mojí generace a dnešní mládeže, v tom to není, podpora a dobré zázemí automaticky neznamená výsledky.Člověk to musí mít především v hlavě, musí chtít, jít za svým cílem a když tohle chybí, nepomůže ani 100 milionů pro centra mládeže. Kolikrát je vidět, jak je tato podpora vlastně kontraproduktivní. Když se dívám zpětně, byl jsem vlastně jakýmsi vizionářem a postupně se proplétal od vůbec prvního MEJ za éry komunismu, přes angažmá v zahraničním klubu až po vstup do seriálu světového poháru. Prostě cesta, která je dnes v podstatě samozřejmostí (jen to angažmá v cizích klubech tu nějak chybí a je to škoda).

Jakou průpravu ti triatlon do života dal?

Tak tady bych mohl mluvit o houževnatosti, vytrvalosti a kdo ví o čem, přitom vím, že jsem třeba dost líný a spoustu věcí dělám na poslední chvíli. Ale jedno mně asi naučil-jít za svým cílem. A v tom jsem dost nekompromisní, někdy možná až příliš a vaše okolí to často vnímá jako sobeckost, ale jinak to prostě nejde a svým přátelům, přítelkyni a mnohým dalším se za to omlouvám.

Dřív si prohlásil, že po skončení aktivního závodění trénuješ více hlavou. Jak tomu máme rozumět, to dříve nebylo? Poučil jsi se z chyb?

Pořád se učím z chyb, ale mnohem více nad tréninkem přemýšlím a snažím se ho co nejvíce zefektivnit. Je to stejné jako v životě. Ale jsou i věci, ve kterých si stojím za svým, neměním názor a jsem v nich asi nepoučitelnýJ

Můžeš uvést svůj tréninkový den se vším všudy? V jakých objemech se pohybuje tvůj týdenní trénink?

Tak o to se raději ani nepokusím, protože je to značně rozdílné.Pokud pominu současné období, kdy se kvůli nemoci jen tak „poflakuji“, jsou dny kdy nestihnu skoro nic a naopak zase dny, kdy by z toho tréninku mnohým čtenářům naběhla husí kůže a prohlásili, že jsem normální blázen.Takže se omlouvám a pro „kopírovače“ je to jen dobře, svůj trénink bych většině z vás rozhodně nedoporučil, ne kvůli náročnosti, ale specifičnosti-ta srážka s autem jde znát a ne vždy máte „svůj den“.

A co takový comeback na ironmanských tratích? Nepohráváš si s touto myšlenkou? Nebo už si své tělo nadobro odepsal do starého železa J ?

Na Havaji mně určitě uvidíte a nehodlám bojovat sám se sebou v hloubi startovního pole, takže se nechte překvapitJ