Po shlédnutí výsledků výsledku z předchozích ročníků, se rozhodl danou příležitost využít.  

Při odjezdu na ME samozřejmě nemyslel na prize money, ale poslední za každou cenu být nechtěl. „Po úspěšné nominaci jsem se v tréninku zaměřil hlavně na rychlost, ve které mám určité rezervy. Po rozboru časů z předchozích ročníku  ME na těchto distancí jsem pevně věřil, že se při běhu úspěšně schovám v nějakém třetím balíku startovního pole a poběžím úvodních 10 km mezi 34:00 až 34:30 minut. Na kole jsem si byl jistý, že mi nikdo neujede,“ plánoval

Avšak realita byla poněkud jiná. Po úvodních dvou kilometrech se propadl na konec startovního pole. A po prvním  7 km cyklistickém okruhu ztrácel na poslední balík minutu.  „V druhém kole jsem měl defekt zadního kola a bylo mi líto, že i z poslední pozice budu muset patrně ze závodu odstoupit.“

Po příjezdu k depu však zjistil, že pořadatelé umožňují výměnu celého zadního kola. Tuto možnost bez váhaní využil a pokračoval osamocen dál v závodu. „Mezi tím mě však předjel první  balík o kolo a k mému zděšení začal "nabírat" ostatní závodníky z konce startovního pole. Má ztráta začala extrémně narůstat. Ze zadu se na mě začal tlačit druhý balík, jenž měl náskok "pouhých" 7 km . Začal jsem uvažovat, že se do něj připojím.“

Jeho rozhodnutí však přerušil další defekt, tentokrát předního kola. Znovu dojel ke stánku poblíž depa a znovu měnil kolo. „40 km cyklistiku jsem dokončil osamocen na posledním místě, na cizích kolech, v čase 1:18 min,“ kroutil hlavou nad nepřízní osudu.

Závěrečný běh v žádném případě nevypustil. Rval se s časem a sám se sebou. „Nikdy jsem žádný závod nezabalil, i když jsem měl i čtyři defekty v závodě a neměl jsem k tomu sklony ani nyní. Poslední místo není samozřejmě žádná chlouba, bohužel někdo poslední být musí a tentokrát jsem to byl proste já,“ vyřkl velmi odvážná slova, které sahají až ke kořenům samotného sportu.

Stanislav Cibulka si zaslouží obdiv. Rval se s nepřízní osudu a nestyděl se dokončit na posledním místě. „Z mého pohledu je však větší úspěch závod dokončit, třeba i v druhé polovině startovního pole, než ho dobrovolně vzdát.“

Chuť do zavoděni mu tento neúspěch v žádném případě nebere. „Na druhou stranu bilanci ČR výrazně vylepšil Filip Ospalý a Vendy Frintová, tak si myslím, že není důvod dělat z letošní výpravy nějakou tragédii,“ uzavírá

Jeho tréninkové možnosti jsou značně omezeny. Na trénink mu zbývá čas 9-10 hodin týdně. Při práci v mezinárodní koncernové firmě stíhá navíc studovat Technische Betriebswirtschaft na univerzitě v Hagenu. „Jedná se o klasickou technickou vysokou školu, která spojuje strojírenství a ekonomiku,“ vysvětluje. „ A když netrénuji, tak si opakuji slova Petra Vabrouška, ze každý triatlonista je od přírody línej.“

Pokud by se mu podařilo nalézt více času pro triatlon pokusil by se v budoucnu znovu rvát o reprezentační dres. Třebas v dlouhém duatlonu, na kterém exceloval v Jiřetíně.

Stanislav Cibulka při dlouhém dutalonu v Českém Jiřetíně

....Standa (vpravo) s Tomášem Langhammerem