V Austrálii si se před nedávnem zúčastnil Half Ironmana, prozradíš nám, jak vypadali tratě? Jaký měli profil a jaké panovalo před stratem počasí?

Závod se konal 5.2.2006 v Goondiwindi (2-85-20). Jelikož je to ve vnitrozemí a tam je jen rovina, tak by se mohlo zdát, že to bude jednoduché. Nebylo :o)

Plavání: bylo hodně náročné. Plavalo se v řece, která díky teplotám, které se tam pohybují okolo 40-46 stupňů, byla hodně teplá. Před startem (5h ráno) 31 stupňů a samozřejmě nedostatek vody. Voda byla dost kalná, plná hlíny, zkrátka hnědá voda a dost mělká a bylo v ní plno spadlých stromů.

Cyklistika má v tomto závodu přezdívku „smrtelná rovina“ a také to tak bylo, ale jak již název města Goondiwindi napovídá, má ve svém názvu slůvko WINDY a tak na cyklistické části foukal hodně silný vítr. Běžecká část byla také rovina a podle podmínek na běžecké části nese závod i své jméno: Hell of the West – peklo západu!!! Já jsem se v závodě přesvědčil co to znamená závodit v pekle. V propozicích bylo psáno: v běžecké části se budeš cítit, že se vaříš v pekle a každý kdo závod dokončí, může říci, že dokázal přežít peklo :o)

Počasí: jel jsem na závod ještě s jedním triatlonistou den předem. Vyrazili jsme ve 3h ráno a jeli do vnitrozemí. Je neuvěřitelné jak je to velká zem a na 500km jsme potkali snad jen 5 aut, 6 farem a 2 větší města, jinak DESERT – což je vlastně Wild country – divočina, polopoušť. Goondiwindy nás přivítalo příjemně :o), teplota v 10h (v Goondi se čas posunul o hodinu zpět takže v 9h tamního času) byla cca 42 stupňů – podle POLARU. Odpoledne v době prezentace byla teplota 46 stupňů, takže jsem se hezky opálil :o).

Jaké byli ambic před startovním výstřelem?

Ambice byli vysoké, to je jasné, nejel jsem na borůvky (jak mi říkal můj sparingpartner před odjezdem) :o), ale jelikož jsem v jiné zemi v jiném časovém pásmu atd., tak jsem na druhou stranu věděl, že to může dopadnout všechno úplně jinak. Podle časů z minulých let jsem si to propočítal, že bych se mohl pohybovat v první desítce, ale nikdy jsem ještě v pekle nezávodil, takže respekt byl velký, ale šel jsem do toho, jelikož Hawai se mě ptát nebude odkud jsem :o)

Cítil jsi se dobře připravený na závod?

Na závod jsem se připravoval v horách, kde také žiji, ale po novém roce tu 25 dní v kuse jen pršelo a to dost hustě. Teplota byla okolo 23-27 stupňů a to byl rozdíl, než okolo 40 stupňů při závodě. Cítil jsem se dobře a i když tu pršelo, tak jsem plnil své tréninkové plány, tak jak jsem zvyklí.

Jak se vyvíjel závod ve tvém podání? Trápili tě na trati nějaké potíže? Prozradil si mi, že si se doslova uvařil , prozradíš nám k tomu něco?

Vstávat ve 3h, snídaně, depo, popsání, namazání opalovacím krémem 30+ a hurá na start. Byla ještě tma, ale voda byla horká. Na spadlých stromech byli svíčky :o). Start byl z vody a plavalo se jen tam na jednu bójku a zpět. Po výstřelu jsem se dostal do vedení, které jsem asi po 300m přepustil nějaké raketě. Plaval velice dobře a já se alespoň mohl lépe orientovat mezi stromy. Asi po 800m jsem se napíchl na větev :o), byla pod vodou a tak se nedalo nic dělat. Slezl jsem z větve :o) a pokračoval v závodu. Po obrátce jsem přepustil druhé místo a tak také doplaval a doběhl (asi 500m) do depa. Dobrý začátek (ale později jsem se nestačil divit co se na trati dělo). Depo bylo ještě v šeru a tak klasické nabrání potřebného materiálu a hurá na „smrtelnou rovinu“. Jelo se mi dobře, držel jsem si svou klasickou tepovou frekvenci a cítil jsem se velice dobře.

Perlička: pokud někdo přijde do depa, nebo v depu kontrola objeví kolo, které nemá 2x 0,7l plné lahve s pitím, není do depa vpuštěn, nebo mu je kolo vyneseno mimo depo.

Na 20km mě předjel jeden závodník a tak jsem klesl na 4 pozici. Před obrátkou mě minulo auto, které vedlo prvního závodníka – (vítěze z minulého roku) – a tak jsem si začal měřit čas, který ztrácím. Jen tak pro informaci, jsem si počítal kolik je závodníků přede mnou (kolik ztrácím na bednu) a co jsem nezjistil!!! Přede mnou bylo 11 závodníků!!!! A to byl pro mě šok. Plavalo se na jednu bójku a tak bylo jasné, kde se toto překvapení stalo. Po obrátce jsem začal tyto závodníky postupně předjíždět. Dostal jsem se až na 4 pozici a předjel i vítěze z loňska, který se asi upekl, to už totiž teplota byla okolo 42. Na 55km jsem začal cítit, že mě přišla dělat společnost křeč, ale to je normální a tak jsem pokračoval v nastoleném tempu. Na 60 a 65km jsem se nestačil divit. Dvě skupinky po čtyřech lidech, mě pěkně předjeli s rozestupem asi tak 30 až 40 cm a pokračovali v týmové časovce spokojeně dál :o). Rozhodčích na trati moc nebylo, jelikož bylo asi vedro :o). Nedovolil jsem se ani do jedné skupinky připojit, to mě svědomí nedovolí nikdy. Při zpáteční cestě foukal šílený protivítr a tak jsem si užil své. Byla to rovina, ale byla to náročná rovina. Do depa jsem dorazil 12. Přehození cyklistické obuvi za běžeckou a chtěl jsem ještě zaútočit na lepší pozice.

Běh: (40-44 stupňů) vyrazil jsem na běžeckou část, ale nohy asi nebyli moje a paní křeč si v mých nohou našla zalíbení a pozvala i své kamarádky a jejich příbuzné. Občerstvovačka po každém 1km, ale ani k první jsem nedoběhl, ani nedošel. Musel jsem se zastavit a čekat až mě nohy začnou poslouchat a paní křeč mě dovolí je pokrčit. Na první občerstvovačce volali doktora – to ostatně třikrát v mém „běhu“, ale pokud by mi doktor pomohl, znamenalo by to diskvalifikaci a to jsem nechtěl a tak jsem odmítal. No abych to moc neprotahoval. Zaběhl jsem si svůj traťový rekord na 20km (2:06).

Ať už je to jak chce, tak jsem poznal své tělo, poznal jsem, že i když se nedaří a není to na plánované umístění, stále to není důvod vzdát se (já jsem si vždy v životě říkal, ať už jsem dělal cokoli: vzdá se jen člověk, který si nevěří) a tak jsem si prošel peklem se vším všudy. Bylo to těžké pro celý organismus od hlavy až k patě, ale věděl jsem jedno, chtěl jsem dokončit a to se mi podařilo a tak jsem zvítězil SÁM NAD SEBOU. Po závodě mi lidé z občerstvovaček, kde jsem odpočíval a někteří závodníci přišli říci větičku: You Are HERO!!! a to mě pomohlo postavit se na nohy. Dokončil jsem v hlouby pole, ale DOKONČIL a to pro mě v Pekle znamenalo vítězství.

Naučilo mě to jak se na takové prostředí připravit, jelikož jsem 19.2. v podobných podmínkách (39-40 °C), sice na tratích 1,5 - 60 - 15 dokončil druhý a tak vím, že je potřeba trénovat ve vedru.

V současné době už zase skáču přes kaluže a cítím sobě novou sílu

Jen pro pořádek: v kritériu vozím už zase jedničku na svých zádech, což znamená, že vedu pohár :o)

Jak vypadal tvůj vylaďovací týden?

Vylaďovací týden byl v podobě, předzásobení těla vitamíny, lehkého pohybu v Aerobní zóně - hlavně v bazénu, nastavení posedu na kole a odpočinku. Den před závodem už jen lehké rozplavání a v podvečer, kdy už nebylo takové vedro (asi jen 34) lehké kolo a běh a dodržování pitného režimu.

Máš v Austrálii čerstvé zážitky? Podělíš se o ně s námi?  Co se ti na Austrálii skutečně líbí?

Zážitků je mnoho od krásných po horší. Krásná je příroda, zvířata, Australané. Horší je divoká země, nebezpečná zvířata a někteří lidé :o)

Asi největší zážitky mám s přírodou. Poznal jsem přírodu, zvířata a tak jsem se hodně naučil. Setkal jsem se po novém roce v divočině s hadem, který neutíká, ale útočí a to byl jeden z těch horších zážitku a jelikož teď píši tento dopis, tak je jasné že to dopadlo dobře :o). Ten lepší a krásnější je setkání s klokany, koaly, hady, kteří přijdou (pro jídlo), neublíží a mohl jsem si je v přírodě pohladit, ale také mi ukázali, že existují určité hranice.

Další poznatek je, že se nedivím že Australané mají dobré plavce. Důvod je jednoduchý: od mládí se ve škole vyučuje plavání a jelikož mám bazén 50m od baráku, tak se chodím dívat na závody mezi školami. To že 6-7 leté děti umějí plavat mě nepřekvapuje, ale překvapilo mě, že většina z nich zvládá velice dobře Motýlka. O kraulu nemluvím, to je někdy radost pohledět. V bazénu jsem skoro každý den a třídy se tady střídají jak na běžícím pásu. Já mám ale svou dráhu jistou, takže trénink bez problémů :o)

Běhám tady v horách po svých oblíbených tratích a už mám sparingpartnera. Je to farmářský pes a když běžím jeden ze svých okruhů cca 15km, tak běhá se mnou skoro každý trénink. No teď jsem zjistil, že ani neznám jeho jméno. Problém je, že ho po každém tréninku musím vrátit na farmu.

Bylo v  Austrálii poznat, že se v Itálii konali ZOH? Mimochodem v boulích vyhrál zlato Australan?

Jelikož je tu satelitní program, tak pokud se kouknu na EUROSPORNEWS, tak vím co se děje, ale nějaké záznamy, či přímé přenosy tu nebyli, nebo alespoň já jsem  žádný neviděl. To, že vyhrál Australan v boulích vím, jelikož občas čtu noviny :o)

Jak zvládáš život v divočině, bez přítelkyně a kamarádu, musí to být asi hodně těžké, určitě rozdíl od života ve městě? Stále trénuješ sám?

Život tady ve Wild Country, bez přítelkyně a lidí, kteří mi v životě pomohli je občas složitý, ale i tak jsem rád, že jsem se tímto směrem a do této země vydal a žiji tady. Nejbližší město je odtud 100km přes kopce. Poznal jsem sebe, poznal jsem Austrálii se vším všudy. Poznal jsem tu lidi, kteří v nouzi pomohou. Uvědomil jsem si, co pro mě v životě znamená moje přítelkyně Jitka, která je nyní 17500km daleko :o), která mě v době mé těžké nemoci neopustila a pomohla mi společně s mými rodiči vrátit se do sportu a do života a také jak bylo a je pro mě důležité mé zázemí v ČR – rodina a kamarádi.

Trénuji stále sám, pokud nepočítám toho psa :o). Je to někdy složitější, jelikož v ČR jsem v posledních letech trénoval se sparingpartnerem, ale také jsem před tím dlouhou dobu trénoval převážně sám. Já jsem vždy věřil hlavně sobě, nikdy jsem neměl trenéra a jelikož jsem vystudoval FTVS, tak si umím většinou se vším poradit – co se týká sportu :o). Na samotu si člověk časem zvykne a triatlon je individuální sport, takže vždy člověk musí věřit hlavně sobě a tuto schopnost posilovat.

Ano v tomhle se opravdu plavalo

A bylo i teplo. 44 °C budiž toho důkazem...