Závod absolvovalo 1600 Ironmanů a Miroslav Vraštil měl oprávněné obavy před startem z velké masy lidí. „K tomu se přidaly navíc velké vlny, ale plavání jsme zvládl dobře a z vody vylézal na druhém místě ve své kategorii 55-59 z 31 startujících.“

Do 180 cyklistických kilometrů vkládal velké naděje, neboť kolo je jeho nejsilnější zbraní. Cyklistikou část absolvoval na zbrusu novém speciálu, a ihned při výjezdu z depa cítil svůj den.

„Avšak po prvních pěti kilometrech ve stoupání se mi na pravém pedálu vylomil příčný šroub zámku pro kufr tretry. Celý zbytek cyklistiky jsem pravou nohou tlačil jen do špičky tretry. Ale i tak jsem do cíle přijel na třetím místě ovšem s vědomím, že nebýt technické závady, tak výsledný čas kola by byl zcela jistě o 45 minut lepší,“pokrčí rameny nad nepřízní osudu.

Maratón před závodem ještě nikdy neabsolvoval. „Snažil jsem se podvědomě brzdit, ale sil bylo kupodivu ještě hodně. V polovině trati mi to nedalo a zrychloval jsem neustále až do cíle. Dokonce posledních 400 m jsem spurtoval do cílové pásky.“

Po závodě zažíval smíšené pocity. Měl radost z úspěšné premiéry a vybojovaného slotu na Havaj, ale zároveň v duši smutek, že nemohl podat maximální výkon na kole z důvodů technické závady.

“Organizace byla super, jen silnice pro tratě cyklistiky byly z velmi hrubého asfaltu - nedá se mluvit o příjemném svezení, ale o pohyb kola na "vytřásacím roštu". Tohle znám i z DT v Austrálii,“ říká.

Miroslav Vraštil vyzkoušel různé distance dlouhých triatlonů či duatlonů, ale jak se zdá IRONMAN ho okouzlil. „V květnu budu startovat na Ironmanu v Brazílii a dále v Klagenfurtu. S havajským slotem naložím samozřejmě tak, že tam poletím a budu startovat Když už, tak všechno se vším všudy a naplno.“

radost v cíli....

archív

Hodnocení: