Z postele, ze které se nemůžeš hnout...až na Havaj
Jméno : Zbyněk Švehla
Datum narození : 8.3.1975
Můžeš mi říct, zda jsi něco dělal před triatlonem?
Od sedmé třídy jsem hrál fotbal v Tróji…byl jsem obézní dítě s kladným vztahem ke sportu…nikde mě nechtěli vzít a nakonec se nade mnou slitovali ve fotbale…od 12ti let si držím stabilní váhuJ…byl jsem takový ufuněný horlivec…ale láska ke sportu mi vydržela doteď.
Měl jsi ve fotbale nějaké úspěchy?
Ani ne. Nedal jsem ani jeden gól a to mě mrzí doteďJ…no, ale jednou jsem vypálil ze šestnáctky a gólman mi to vytáhl na břevnoJ.
Po jaké době jsi se k triatlonu dostal? A jak a proč?
Bavilo nás s bráchou kolo a triatlon nás tak nějak přitahoval a fascinoval. A když bratrův kamarád potkal na vojně svého kamaráda, který zakládal oddíl triatlonu, tak jsme do toho spadli…
A kdy to bylo? Odkdy můžeš říct, že jsi triatlonista?
To už jsem byl trochu vysportovanější, ale začali jsme od píky. Plavat jsme uměli jen co nás táta naučil a tak jsme se hodně divili. První triatlon jsem jel v roce 1992 na Konopišti. Takže asi od té doby…byl to takový ten sprint 500-25-5…a když z nás jel potom někdo olympijský, tak nám to přišlo skoro jako Ironman.
Tvůj brácha je starší nebo mladší? A je tvým jediným sourozencem?
Je starší (1971). Jiného sourozence nemám.
Takže ty jsi byl v rodině oním mazánkem?
Funěl jsem za bratrem odmalička. Snažil jsem se ho dotáhnout a převálcovat ho.
Byl tvým vzorem nebo spíš soupeřem?
No, spíš parťák. Vzorem pro mě byl, když chodil na judo a já na víkendy za babičkou na svíčkovou…v triatlonu jsme už pak začínali z podobné pozice…já jsem uměl trochu líp plavat a běhat a Honza měl lepší kolo.
Takže oblíbeným jídlem je svíčková?
No, svíčková může být…ale asi nejoblíbenější je koprová omáčkaJ.
S jakou výkonností jsi začal a k jaké jsi se dopracoval?
Výkonnost byla mizerná…půl kilometru plavání tak za 11:30…na kole průměry kolem 30 (na sprintech)…a desítku jsem běhal za 39.
Co tě nakoplo k tomu, že jsi začal víc trénovat?
Nakoplo? No, nás prostě nakopl ten triatlon…bavilo nás to…táhli jsme se postupně nahoru…bylo to takové dobré období…počítali jsme každé zlepšení, těšili se z nových neoprénů, novějších kol, nových závodů…bylo to fajn.
Věděls, že tě to chytlo. Nebo se to objevovalo tak postupně?
Chytlo mě to hned, ale kouzlo triatlonu jsem objevoval a poznával postupně….
Jak? Jaký je rozdíl v tom, co bylo a je teď?
Tak třeba, že tehdy jsme byli každý víkend na závodech (jasně, byly to ty krátké nebo olympijské)…trénovali jsme s bráchou společně…teď jsi jen občas vyjedeme na kole…
Jsi ty nebo brácha ženatý? Máte rodinu?
No jasně, to je ten rozdíl…brácha má rodinu a tři děti a já mám přítelkyni a jsem bez dětí…do toho práce…takže toho času je méně…
Plánuješ i ty děti?
No, brácha má zase docela slušný náskok. Přesný plán není, ale to víš, že úvahy na toto téma se občas objevují…budeme to muset doma nějak vyladit…
Takže jsi trojnásobným strýčkem?
Tak, tak…dvě holky a jeden malý rytíř, co to dá jednou alespoň pod deset hodinJ.
Takže možná další triatlonista?
No, to uvidíme…bude to samozřejmě jeho volba…nám je fuk, jestli bude mít premiéru na Im v Otrokovicích nebo na LanzaroteJ.
Ale nám neJ. To my tam čekáme na tvou první premiéru v ČR v dlouhémJ. Je to tak, ne? Nebo už jsi v ČR někdy dlouhého odjel?
Neodjel…a je mi jasné, že Otrokovice jsou pro mne dobře připravený závod…jen tam byly v minulých letech termínové kolize s kvalifikací na Havaj…
Co děláš mimo triatlonu? Co tě živí?
Živí mě IBM...finance na konzultantském oddělení...míň času na sport a sedavé zaměstnání.
Vyvrcholení triatlonu se konalo nedávno...Jsi taky takový šílenec, který celou noc nespí a sleduje přenos z Havaje?
No, to jsem. Naštěstí jsem měl v minulých letech párkrát omluvenku:-)
Co cítíš, když se na to díváš? Chvěje se ti celé tělo? Nezávidíš jim?
Závidím? No, asi ano...určitě...a tím, že vím, jaké to je, o to intenzivněji to mohu prožívat.
Kdy ty se znovu podíváš na Havaj?
Už jsem tam párkrát byl...v letech 2001, 2003, 2005...tak nevím, jestli to mám brát tak, že by se ta lichá perioda neměla porušit...?Ale má to svá úskalí : 1. přeci jen už mám teď náročnější zaměstnání, konkurence sílí a abych s ní udržel krok, potřeboval bych nezbytně nové kolo, které stojí velkou spoustu peněz...takže by bylo potřeba se do toho obout nejen po té sportovní stránce…
Sledoval jsi určitě průběh závodu svého soupeře, Marca Herremanse. Už jsi ho jednou porazil, nemám pravdu?
Porazil jsem ho v roce 2003. A on jde rok od roku nahoru a letos poprvé vyhrál za nějakých 10:55...ty časy už jsou trochu za hranicí mých možností...myslím, že s novým kolem a kvalitní přípravou, jsem schopen dostat se k času 11:30...ale to jsou takové počty od piva...ale rezervy mám ohromné:-).
Jak trénuješ, pokud víš, že se chystáš na závody?
Pokud se chystám na závody, tak se snažím trénovat opatrněji, abych se nepřetížil a mohl se postavit na start, pokud možno zdráv…bohužel, už se mi to několikrát nepovedlo…
Takže „vyladit“ u mě znamená především neonemocnět. Pokud jsou nebo nejsou na horizontu závody, tak z hlediska té fyzické přípravy se toho moc nemění... jsem tréninkový typ a baví mě to. Závod na horizontu jako „cíl“ je pro mě důležitý z hlediska dlouhodobého soustředění a vyladění k právě tomu jednomu dni…prostě, když budu vědět, že se budu příští rok pokoušet třeba o Havaj, tak už si od té doby, kdy si řeknu ano, chci tam jet, budu tu Havaj v sobě nosit a myslet na ni u každého tempa, při každém záběru ve vodě, u každého nedopitého piva a brzkého odchodu z taneční zábavy…takže z tohoto pohledu je pro mne ten cíl hodně důležitý…
Myslím, že to mé sportování je stále o tom samém, o té ufuněné touze dělat srdcem a hlavou to, v čem nacházím zalíbení a je už jedno, jestli přitom nosím jako handicap ty dětské fotbalové špeky nebo se pachtím na tříkolce na Hawi a zpět… No, to je k Randymu asi vše...
No a tak bych chtěl třeba ještě jednou vystřelit na tu bránu…těsně pod břevnoJ…
Sponzoři se nelehko hledají...Máš nějaké sponzory či partnery?
Jo, stálé a jisté sponzory asi nemám...ale určité vazby jsou dlouhodobější a fungují a vážím si jich, ale ty finanční nároky jsou vysoké...
Ale i v ČR jsou závody na ironmanských tratích....
No, když slíbím, že pojedu do Otrokovic, tak to znamená, že se nebudu pokoušet o Havaj...ale beru to tak, že když odjedu v další sezóně dlouhý triatlon, tak to beru...
Takže nakonec tam touha o Havaj 2007 přeci jen je:-)?
Po probdělé noci plné havajských vzpomínek mi musíš takovou touhu odpustit:-).
V Otrokovicích s tebou byl tvůj kamarád, Michal Šiška, můžeš mi o něm něco říct?
Chceš na Michala telefon? On by byl rád:-)...No dobře, tak já ti o něm něco řeknu...On je prostě dobrej...ne, vážně...Michal na to má. A především proto, že má to srdce. Letos jsme spolu jezdili po Šumavě a dali jsme si pořádně do těla. Má vůli, motivaci, nadšení a perfektně plave...zároveň má respekt k těm vzdálenostem...Jel na Přimdě a dokončil s přehledem kolo...ale pak nejel dál, protože nemá ještě vozík na běh...do mého se nevešel...je to pro mě dost těžký soupeř...a neskrývám to, že i on je motivací k tomu, abych ho tady v tom nenechal samotného...takže samá chvála a těším se na náš souboj...
Kde a jak jste se seznámili?
To bylo tak...ono funguje sdružení, které se jmenuje Kontakt bB. A to pořádá plavecké kurzy pro lidi s handicapem. Michal byl před pár lety jedním z nováčků a tam jsme se nějak poznali...Michal začal plavat a pak si pořídil kolo...a baví ho to...
Takže jsi jen nahodil háček a on se chytnul?
Ten háček zafungoval automaticky...systematicky nikoho nevyhledávám...když je „žák“ tak se najde i „mistr“...tak nějak to funguje.
Chce se i on pokusit o Havaj?
No, jestli Michal uvažuje o Havaji? ...vznáší se to ve vzduchu, ale zatím není ten běhací vozík. To víš, že si říkám, že by stálo za to, rozjet kampaň Šiška a Švehla na Havaj 2007...a rozjet společný plán na příští sezonu, ale to se lehko řekne...cesta se najde, uvidíme...kdybychom se měli sejít v Otrokovicích, považoval bych to za super počin...
Je něco, co by se pro to dalo udělat?
No, možnost tady je, jet na nějakou akci a prezentovat se a pak u rautu opít nějakého prachatého nadšence...ne, nevím. Každá prezentace typu : Michal potřebuje vozík, aby mohl vyřídit Švehlu, a pak odjet na Havaj, pomůže...:-).
Hm, myslím si, že to až taková bezvýchodná situace není, ne? Kolik stojí takový vozík?
Vozík je asi něco kolem 100 tisíc korun. Musejí to naměřit v Německu na míru...není to žádná snobárna, ale lacinější varianta na trhu není...zvlášť, když má někdo takovou postavu jako Michal...už jsme ho zkoušeli nacpat do několika takových vozíků, ale museli bychom mu uříznout alespoň kousek nohy, a to se nám zatím nechce...Ale jestli mu chceš řezat tu nohu...tak dej vědět...:-). No, to je takový blbý humor...ale to bylo fakt legrační...jak jsme ho nemohli do ničeho nacpat a když jsme ho tam na sílu nacpali, tak jsme ho pak nemohli dostat ven...:-).
Kvalifikační závod je jen jeden, nepletu se? Kolika lidem se podaří odtamtud kvalifikovat?
Jo, závod je jeden. V Texasu. A kvalifikují se čtyři nejlepší . Je to poloviční Ironman, automaticky vyjetý slot má vítěz z Kony z loňského roku a Herremans, protože je VIP...tentokrát je i vítěz...
Chtěla bych teď trochu odbočit....Dělal jsi s bráchou triatlon, život jsi bral asi jako každý jiný, ale pak jste odjeli na závody do Karlových Varů...Můžeš mi říct, co se stalo?
Jo...Byl rok 1994...Jeli jsme do Karlových Varů na nultý ročník olympijského triatlonu (cca 30 lidí na startu)...ve druhém kole jsem si ve sjezdu od Kolové do Březové u Karlových Varů vyskočil z kola...pád z kola, vlhko, chyba, zmatek a prásk ho na záda...žádná krev, žádné bezvědomí...nešlo to zvednout se...pak to šlo ráz naráz...sanitka, převoz do Karlovách Varů, rentgen, nepochopitelná obrátka na bok na záda a zpět – trošku blbý pro tu míchu, že jo...
Chyba?
No, chyba...byl jsem v sobě soustředěný na tempo a nevnímal jsem rychlost, lekl jsem se před zatáčkou a příliš silně stiskl brzdy...k tomu to vlhko...
Jak dlouho si ležel v nemocnici, než zjistili, jak to s tebou vypadá?
První diagnóza byla optimistická...že jsou to jen kosti a neurologicky to je ok...pak zhoršení stavu, převoz do Ústí a pak operace...to proběhlo během toho večera...druhý den ráno už jsem ležel v Ústí a v úterý ráno mě už operovali (závod byl v neděli).
A pak?
Chodila za mnou ve Varech nádherná neuroložka...bohužel neměla moc příznivé zprávy...
Co se ti honilo hlavou?
No, že to nějak dopadne...že je to asi blbý, ale je to takový fofr, že člověk je vlastně rád, že se něco děje...že půjde na operaci...že se třeba něco změní...to je tak rychlé, že na nějaké úvahy není moc čas...ten přijde asi později...ono, stejně si člověk není schopen hned připustit, že nebude chodit, a ani neví, co to všechno znamená...
Což se bohužel nestalo...
Stalo nestalo...V tom před úrazovém smyslu pohledu se to nestalo, protože ten pohled v bezprostřední fázi po úraze je – chodit či nechodit jako černá a bílá...no, a pak se to nějak promění a člověk začne vnímat i ty barvy...on se totiž potom změní ten pohled...už to není jen chodit – nechodit, ale co dokážu, co mohu dokázat, co už jsem dokázal, a jaké mám další možnosti...takže člověk to sice nerozchodí, ale udělá tolik malých kroků, jako třeba otočit se, vstát z postele, obléknout se, vyjet poprvé ven...a samé návraty a pak je z toho ta Havaj...no, to je sakra kroků, a to že není chůze?...a to je právě ten barevný pohled...na svět, o kterém mluvím...a pak tedy vlastně chodím...
Přemýšlel jsi po nehodě nad tím, že sekneš s triatlonem? Nebo jsi spíš přemýšlel, jak to teď udělat…
Spíš přemýšlel o variantě, jak to teď půjde…Jednoznačně úvahy o návratu. V tom nejrannějším stádiu jsem v sobě samozřejmě živil představu k běhacímu triatlonu…pak jsem ale začal zjišťovat, že takové úvahy jsou nanic a je potřeba začít sportovat co nejdřív s tím, co člověku zbylo…a přibylo…
Kolik ti bylo let?
19.
Postavil ses na Havaj...Myslíš, že by se ti to povedlo, i kdyby se nastala na nehoda? Lákal tě už tehdá havajský Ironman? A myslíš, že by jsi dokázal to, co teď?
Nevím...na Havaj bych chtěl – tam jsem nechtěl kvůli vozíku...Jestli bych to dokázal? To nevím...mě prostě bylo souzeno jít takovou trošku odlišnou cestou...kde není tolik konkurence, ale na druhou stranu se začíná na posteli, ze které se nemůžeš hnout...
Letos prý jela na Havaji poprvé i žena vozíčkářka...
Myslím, že už tam jedna byla v roce 2004, ale tím si nejsem jistý...každopádně dle mých informací bohužel nedojela...je to náročné...pokud to dojede žena v limitech, tak smekám, smekám, smekám!!!...i tak smekám...za tu odvahu...já se loni hodně potkával s tou Sarou Reinersten, holka s amputovanou nohou, taky dobrá práce...ta dojela!
Já smekám před každým, kdo se do něčeho takového pustí. Jsem zdravá, mladá, takže i plná sil (teda, alespoň bych měla být), a co dělám...nic. Sedím u počítače a sleduji, jak se tam ti lidi trápí...ale nejdu do toho aktivně...představa téměř 4km plavání, 180km na kole a maratónského běhu mě celkem dost děsí...
Já si myslím, že máš dobré zájmy:-). Šílené se to zdá...ale pak si zvykneš...určitě bys to zvládla také...v tom je ta krása Ironmana, že je to šílené a náročné, ale zvládne to každý, kdo to má rád a opravdu to chce...
Letos jsem letěla do Jižní Afriky. Podívat se na závod a protože Afriku miluji...Když jsem viděla, kolik mají kluci věcí a jsou limitovaní určitou váhou, které letiště nařizují...Nedokážu si představit, jak je to u tebe...těch věcí...
Cestování je hrozné...dvě neskladná zavazadla (kolo, vozík), a vlastní bagáž...je to otravné a drahé...komplikované...Otrokovice jsou snazší...
No ne. Podle mě nemůžeš cestovat někam dál sám, ne? Neberou třeba aerolinky trochu ohledu na nadváhu? Nebo je to pro ně tvrdý byznys?
Sám bych si třeba na tu kvalifikaci netroufl...a ještě je to v tom Texasu. A není jiný výběr, o to je to všechno dražší...místo exotiky bych přivítal kvalifikaci v Evropě...
Je to spíš byznys...spíš se vyplatí prezentovat to, že je to obyčejný vozík, který potřebuješ pro život, a ne vozík na sport. Protože pak se má za to, že ti to někdo platí a oberou tě o peníze...je až směšné, jakou nejdřív nasadí cenu za nadváhu a pak slevují a slevují a postupně to třeba ukecáš na nic...je to ponižující a únavné...prostě to zkouší, jestli vytáhneš kreditku...pro pár blbých kilo...
Proč si myslíš, že je ta kvalifikace právě v Texasu?
V Texasu je to proto, že se o to zasadil jeden místní organizátor závodu, který má vysoké postavení ve WTC. A teď to tam prostě zvykově je...o evropské variantě mi říkal loni Herremans, ale toho to tolik netrápí, protože má divokou kartu automaticky...takže pokud se nepletu, tak na 2007 platí stále jen varianta Texas...
Je pro Vás startovné totožné jako na jiných kvalifikačních závodech po celém světě?
Jo jo. Totožné to je, ale nad tím nepláču. To mi přijde spravedlivé, jedeme přeci stejný závod!
Takže tvé síly budou v roce 2007 směřovat především do Texasu a na Havaj? A kdy kvalifikace bývá?
Bývá to poslední den v červnu...Mé síly momentálně směřují k tomu, abych nastavil v práci takový režim, abych zvládl alespoň třikrát v týdnu pravidelně plavat a trenažér...zároveň potřebuji rozjet akci na shánění peněz a paralelní stavění nového kola...no, a když to bude na jaře vypadat reálně, tak bych to zkusil...
Trenažér?
No, standardní trenažér, tam upnu přední kolo a šlapu a šlapu. Takže takové opatrné úvahy, že je možné, že se o to v příštím roce pokusím, jsou. K motivaci si nepotřebuji říct – určitě to dokážeš, musíš...to by mě brzdilo. Prostě potichu chci a toužím a budu pro to dělat co bude v mých silách...
A když, v Otrokovicích tě rádi přivítáme a slibuji, že bys měl na pokoji i tu koprovku:-).
:-))) jo. Tak, a je po Havaji...přetáhla jsi mě na kopr!!!
Hm, kdyby to bylo tak jednoduché, že?
Hm, lákavé je oboje...
Teď řeknu něco, co bych asi neměla...když jsem potkala Jirku, nevěřila jsem, jak něco takového můžu zvládnout...postupem času jsem objevovala další takové a poznávala, o čem tento sport je...a dostala jsem se až k Vabrovi (byl pro mě něco nepředstavitelného)...byla jsem štěstím bez sebe...začala jsem se jezdit dívat na závody ven...potkávala lidi s ortézami místo nohy...a pak jsem měla tu čest potkat i tebe...a můžu říct, že jsem nechápala...říkala jsem si proč...jak to dokáže?...v tomto roce jsme měli spolu tu čest tváří v tvář a podali jsme si ruce...a musím říct, že ti za todle moc děkuji.
:-)díky! To je ta nejhezčí odměna za rozhovor:-)
No, jen si o sobě občas říkám, že jsem asi magor:-)
Když jsem potkal v Koně Moledu, tak jsem byl z toho taky vedle. Před startem jsem mu ve vodě řekl, že jsem rád, že po 5ti letech, co jsme se míjeli, s ním mohu jet společný závod, a že mě inspiroval...Karlos se usmál a řekl mi, že i proto dnes budeme mít dobrý den...a pak na mě čekal v cíli a dal mi ten věnec...už mohl být dávno na hotelu nebo na večeři...řekl mi : „seš fakt dobrej“...z toho plyne, že jsi na správném místě a na dobré cestě!!!
Když jsem byla menší, bratr mi koupil první zrcadlovku a já byla štěstím bez sebe. Došlo to až do fáze, že neustále vyměňuji stroje za nové a lepší. Fotím z 95% jen triatlon. Když můžu jet na nějaké závody, jedu. Třeba jako letos Afrika. Snažím se pokaždé akreditovat...a vše jen proto, ať tomu všemu můžu být co nejblíž...Takže?...nejsem normální:-).
Tak doufám, že mi přijedeš udělat fotku do Kony:-)… No, a když jsme u těch historek...tahle bude smutná, ale patří k mému vztahu k Havaji.... Randy Caddell – havajský vozíčkář...potkali jsme se v roce 2001 v Texasu a na Havaji v letech
Napsat co?
No prostě, je to nanic...A tak si v sobě vozím každý závod kousek toho Randyho a vždycky, když jedu třeba v Otrokovicích, tak s ním v duchu mluvím a říkám mu : „Randy, zase jedu a přál bych si, abys jel taky...protože je to krásné...jet Ironmana“.
A jak že to je s tou fotkou:-)? Tak dobře, buď fotka nebo koprovka...
Promoce
Poslechl hlas srdce a odjel do míst, kde se zrodil Ironman
Přidat komentář
Zpět