Příští rok se zaměřím na půlky, říká Jan Volár

Honzo již dlouhé roky patříš k české špičce v krátkém triatlonu. Jak bys okomentoval úroveň českého triatlonu v seniorských kategoriích?

Holky jsou na tom teď dobře. Jsem zvědavý na to, jak si povedou příští rok mezi nejlepší konkurencí na závodech WTCS.Výsledky kluků jsou špatný. Nikdo z kluků ale nejsme profesionálové v pravém slova smyslu. Tím chci říci, že nám nikdo neplatí za to, abychom se mohli plně věnovat jen sportu. Bez toho je těžké se prosadit. Měl jsem sice nějakou finanční podporu od reprezentace a od resortního centra Victorie, ale ta nestačila ani na pokrytí nákladů spojených se závody. Možná, že kdybych měl lepší finanční podmínky, tak bych dnes byl jinde. Možná bych vozil medaile z velkých závodů. Možná bych se teď připravoval na Olympiádu do Paříže. Možná bych si dokonce mohl pořídit i automatickou pračku a nemusel si pořád kupovat nové čisté oblečení. A možná taky ne. Možná si jen nechci přiznat, že nejsem tak dobrej, jak si myslím, a proto hledám chyby jinde než u sebe.

Vím, že si vedeš trénink sám. Proč se tak rozhodl?

Přijde mi, že vymyslet samotné tréninky je vlastně docela jednoduché. Složité je přijít na to, co je potřeba rozvíjet. Fyziologie zátěže je extrémně složitá a komplexní, dovolím si tvrdit, že jí pořádně rozumí jen několik vystudovaných lékařů. Ačkoliv se řada českých trenérů považuje za fundované odborníky, tak si myslím, že ve skutečnosti vůbec nemají ponětí o tom, jak organismus funguje. Vtipným paradoxem však je, že na základě tohoto zjednodušeného vnímání lidské fyziologie vymýšlí nesmyslně složité tréninky. Podívejte se ale na to, jak trénují ti nejlepší triatlonisté na světě. Navzdory tomu, že je trénují ti nejvzdělanější trenéři, tak jejich trénink vypadá na první pohled obyčejně a jednoduše. A takový přístup mi u českých trenérů chybí.

Často mi bylo také vyčítáno, že netrénuju s reprezentací. Tam mi ale bylo řečeno, že nejsem dost dobrý na to, abych se někdy dostal na olympiádu. Ač to asi nebylo myšleno zle, tak se mě to celkem dotklo. Vzal jsem to tehdy tak, že mi tím je implicitně naznačeno, že nikdy nebudu dost dobrý. Nechtěl jsem trénovat s někým, kdo mi nevěří, proto jsem začal trénovat sám. Tím jsem se ale připravil o šanci, abych měl dobré podmínky. Jsem si ale vědom toho, že v této otázce jsem zaujatý. Objektivně nemusela být situace tak hrozná, jak si ji pamatuju a jak ji tady popisuji.

Měl jsem také několik nabídek k tomu, abych se připojil k mezinárodní skupině. Nikdy jsem ale nebyl schopný si na to sehnat finance.Z toho všeho mi vyšlo nejlepší řešení, trénovat se sám.  

A v čem vidíš největší rizika toho, když se závodník trénuje sám?

Rizik vidím spoustu. Hlavně v tom, že se nedokážu sledovat s nadhledem a co svým svěřencům zakážu, to občas sám udělám.Když se mi něco nepovede, tak z toho mohu vinit jen sám sebe. Nemůžu to svádět na nikoho dalšího a tím na sebe vytvářím velký tlak. Kdybych měl trenéra, mohl bych to hodit na něj. Podívejte se třeba na hokej. Tam když tým hraje špatně, tak se to všechno svede na trenéra, a tak ho prostě vyhodí. Já sám sebe vyhodit neumím. Jediné, co mi, jako správnému Čechovi, v takové situaci zbývá, je svést svůj neúspěch na vládu ČR.

Velké téma je konkurenceschopnost českých závodníků ve světě. Byla tu silná generace jako byl Řehula, Ospalý, Krňávek, Frintová, na kterou se bohužel nenavázalo. Uměl bys ve zkratce vytyčit hlavní problémy, které k tomu vedly?

Touto odpovědí asi dost lidí naštvu. Nicméně si myslím, že hlavním důvodem toho, proč dnes nemáme takové výsledky je fakt, že je mnohem větší konkurence. Nemyslím si, že úroveň top atletů je o tolik vyšší než byla dříve, ale na podobné úrovni je jich prostě mnohem víc. Druhá věc je, že nemáme takové podmínky, jaké měli tebou zmiňovaní závodníci. Dříve byla řada závodníků placená týmy a prizemoney na českých pohárech byly násobně vyšší než dnes. Přičemž hodnota peněz byla podstatně vyšší.

Tvůj somatotyp není úplně typickým pro krátký triatlon, oproti tomu ve středním triatlonu by byla šance se celosvětově prosadit. Patříš mezi skvělé cyklisty a význam cyklistické části je ve středním a dlouhém triatlonu diametrálně odlišný. Jak vnímáš tyto slova?

Kdybys vedle sebe viděl stát Blummenfelta, Yeeho, Frodena a neznal je, tak by tě asi nenapadlo, že jsou všichni tři top atleti ve stejném sportu. Myslím, že ideální somatotyp na triatlon prostě není. Já svoji výšku beru spíš jako výhodu.

Příští rok se chci primárně soustředit na půlky. Tam se uvidí, jestli se potvrdí, co tvá slova naznačují. Vlastně jsem měl v plánu několik půlek už letos. Přihlášen jsem byl na dva závody. Ironman 70.3 Israel, který se ale z pochopitelných důvodů zrušil a Challenge Egnazia, který se z nepochopitelných důvodů zrušil taky. Tam nám tři hodiny před startem přišel email s tím, že závod ruší, protože fouká vítr. Tolik mě to ale nerozhodilo, protože kdo mě trochu zná, tak ví, že se mi takové věci stávají docela často.

Pojďme rekapitulovat uplynulou sezónu. V čem se povedla a v čem se naopak nepovedla? Jakého výsledku si nejvíce ceníš?

Sezona byla hrozná. Přitom na začátku roku jsem byl na vyšetření u pana doktora Dostála a ten mi řekl, že jsem na tom z pohledu fyziologie vlastně docela dobře. Na základě této informace, jsem doufal v to, že bych snad mohl konečně někde udělat dobrý výsledek. To se ale moc nepovedlo. Myslím si, že fyzicky jsem na tom dobře a problém je u mě v hlavě. Jsem ale pořád přesvědčený o tom, že jsem ještě neukázal svůj potenciál. Jediný mezinárodní závod, který se mi trochu povedl, bylo Mistrovství Evropy v super sprintu v Turecku. Nejlepší výkon jsem ale předvedl během štafet v Račicích, kde jsem měl poprvé v životě pocit, že umím běhat. Doufal jsem, že sezonu ještě zvládnu zachránit na podzimních půlkách. Jak už jsem ale zmiňoval výše, tak všechny závody na kterých jsem chtěl startovat byly zrušeny.

A co rok 2024? jsou Olympijské hry v Paříži, Havaj hostí mužskou kategorii, MS v půlce je na Novém Zélandu, v Česku se uskuteční premiérový ročník IRONMAN 70.3 HK, což je tvé domácí hřiště. Je nějaká šance tě alespoň na jednom z těchto významných podniků vidět?

Před letošním Světovým pohárem v Karlových Varech jsem avizoval, že pokud nevyhraju, tak se budu příští rok soustředit primárně na delší závody. Tuto informaci jsem nejdříve sdělil prostřednictvím článku na mém blogu. Tam jsem to napsal dost opatrně. Chtěl jsem mít totiž nějaká zadní vrátka pro případ, že bych si to rozmyslel. Potom mě ale Tomáš Budka donutil, abych to celé řekl i do televize a tam už jsem tak opatrný nebyl. Protože jsem pak, k mému velkému překvapení, závod ve Varech nevyhrál, a taky proto, že nechci lhát do televize, tak příští rok budu jezdit primárně půlky.

Určitě budu závodit na Ironmanu 70.3 v Hradci. Vlastně to pro mě bude trochu splněný sen. Vždycky jsem totiž doufal, že si jednou zazávodím na nějakém velkém závodě doma v Hradci. Příští rok se budu maximálně soustředit na to, abych právě na tomto závodě podal co nejlepší výkon. S olympijským triatlonem ale úplně končit nechci. Pokud bude v roce 2025 Mistrovství Evropy v Karlových Varech, tak bych tam chtěl statovat.

Kde se vidí Honza Volár za 10 let?

Poslední dobou vůbec nic nestíhám, když píšu tenhle rozhovor jsou 2 hodiny ráno. Doufám, že za 10 let v tuhle dobu budu spát. Pravděpodobně ale spát nebudu a spíš budu projíždět Tinder. Předpokládám, že budu desetinásobný mistr ČR ve štafetách. Všechny tituly vybojujeme s týmem Žraločí tornádo s Anetou Grabmüllerovou a Pavlem Patákem.

Taky plánuji, že budu bydlet na Kanárech a zhruba v tuto dobu budu začínat přípravu na sezonu 2034. V té se budu snažit o to, abych dále porážel po mně druhého nejlepšího triatlonistu na světa Davídka Patáka. Za 10 let se budu kromě triatlonu zabývat také výzkumem kvazitronových ezitronací v NASA. Tedy pokud se do té doby najdou nějací vědci, kteří vymyslí to, co bude tento termín znamenat.