Při prezentaci jsme se tak setkali s mnohými věrnými i novými závodníky, obdrželi řadu četných darů, úsměvů a polibkůJ. Registrace probíhala takřka celý den, kdy postupně dojížděli jednotliví triatlonisté.

Počasí přálo jen do odpoledních hodin, kdy se opět na obloze objevila dešťová mračna a spousta přítomných tak v duchu prosila, aby se tento stav nadcházejícímu dni vyhnul. Některým šikovným se podařilo vytvoření umělého „plaveckého“ bazénu přímo ve svém vozidle, kdy zapomněli zavřít střešní okno…

No, co naplat, zřejmě byly myšlenky v podvečer před závodem zcela někde jinde…J.

Vyvolení měli speciální doprovod a bylo o ně dobře postaráno. Do pozdních nočních hodin probíhaly přípravy, aby vše běželo tak jak má.
Konečné číslo na startovce bylo 121 lidí v jednotlivcích, 3 ženy a 25 štafet.

Masa lidí se vrhla do otrokovického Štěrkáče něco malinko po sedmé hodině. Bez neoprenu. Teplota vody byla něco málo pod 25°C. A tímto rozhodnutím došlo k většímu sporu s italskými závodníky, kteří se neoprenu nechtěli vzdát a odvolávali se na mezinárodní pravidla triatlonu, která neopren povolují. Tento „rozhovor“ či výměna názorů probíhala celou hodinu a půl před startem. Výsledek? Jeden z nich nenastoupil. Nechal si uvařit šálek horké kávy a zbytek závodu tak pozoroval z povzdálí. Né zrovna nejteplejší ráno vystřídalo ale sluníčko, které postupem času ukazovalo svou sílu.

Plavání proběhlo bez problémů a proto se závodníci přemístili na cyklistickou trasu, která měla šest okruhů. Díky nepříjemnému počasí se v jednou úseku objevilo na cestě zaschlé bahno, které se pořadatelé snažili odklidit co nejlépe. O nejrychlejší čas na kole se postaral Karol Džalaj s časem 5:02:11, a stal se také nejrychlejším plavcem co se individuálů týká. Rajčatový protlak z čela si musel otírat dlouho tajený Pepan Svoboda, kterému se podařilo prošpikovat obě dvě galusky, střetnout se se včelou a navštívit zahradu okolního domku. Nešel však brankou, ale skrz živý plot…Nicméně, tento „tvrďák“, jak byl nazván doktory, pokračoval v závodě dál.

Běžecká část tak probíhala již za plného slunečního svitu. Ostatně, skoro jako vždy. Vedoucím závodníkem byl po většinu dne Karol Džalaj, pronásledovaný Michal Kulichem. Vedoucí pozice mu zřejmě nebyla souzená a do čela závodu se před cílem dostal Michal Kulich, který zde měl své fanoušky.

První dvě místa si z Otrokovic odvezli slovenští sousedi a dalo by se tak říct, že to byl souboj mezi slovenskými borci, na českých tratích.

Chloubou závodu byl start dvou úžasných chlapíků, v kategorii postižených, a to Michal Šiška a Zbyněk Švehla, který si na této trati zajel svůj osobák (12:38:39) a mohl by tak zahýbat se svou kvalifikací na Havaj. Druhý z dvojice, Míša, si vyzkoušel pouze první dvě disciplíny, protože nemá formuli na běh. Ale doufáme, že se pro příští rok vše k dobrému obrátí a budeme ho moci vidět na celé trati závodu.

První v kategorii žen byla Jiřina Kociánová, která svůj vůbec první start na ironmanské distanci završila vítězstvím.

Vyhlášení spolu s tombolou začalo něco málo po půl dvanácté v noci a tímto ceremoniálem se Tufo-Moraviaman triatlon stal historií…

Teda, pro většinu z vás. Pohled na okolí závodu po náročném víkendu, znamenal pro pořadatele pracovní neděli. Završili jsme to však vynikajícími frgály, které jsme na počest pana Svobody s chutí snědli. Tak třeba příštěJ.
Tímto bychom chtěli poděkovat všem, kdo se na tomto závodě jakkoliv podílel, zúčastnil či přihlížel.

Foto: Silva Valoušková oficiální fotografka serveru www.etriatlon.cz


Milan Kulich (SVK)


Jan Čelustka


Tomáš Langhamer


Pavel Valter


Wolfgang Svazek


Jan Strangmüller


Zbyněk Švehla


Michal Šiška