Snažíme se kvalifikovat na olympiádu v Paříži 2024, říká Daniel Noah

No jasně! Pocházím z malého městečka na předměstí Houstonu v Texasu. Byl jsem jedním z těch hyperaktivních dětí, co musely furt něco dělat. Takže jsem se přirozeně dostal ke sportu a když mi bylo 14, objevil jsem běhání a hned mi to sedlo, protože jsem měl dobrou vytrvalost, co mi přinesla brzký úspěch. Nakonec jsem dostal stipendium a mohl soutěžit na středníškole. Doufal jsem, že se stanu profesionálním běžcem a možná se pokusím o olympijský sen, ale byl jsem náchylný k zraněním, nebo jsem si to alespoň myslel. Dneska vím, že to bylo spíš o situaci, kdy trenér nebyl dost flexibilní a ochotný přizpůsobit se mé 'limitaci', že nemůžu zvládnout vysoký počet kilometrů. Jako trenér si myslím, že přizpůsobivost je klíčová a dbám na to, aby moji sportovci byli zdraví. Nemůžeš vyhrát závod, když sleduješ z tribuny.

V Americe jsi byl mezi skvělými běžci. Kde vidíš největší rozdíl mezi českými a americkými atlety?

Nejdřív bych řekl, že největším rozdílem jsou školní systémy. U nás ve škole od střední školy (druhého stupně) soutěžíme za školu a máme každý den pravidelný trénink ve škole jako normální hodinu. Takže lidi můžou vyzkoušet různé sporty bez toho, aby je jejich rodiče museli zapisovat do nějakého klubu a investovat spoustu peněz a času. Třeba jsem hrál basketbal, baseball, americký fotbal a běhal. Větší školy mají plavání, tenis, golf a tak dál. Takže lidi si můžou najít, v čem jsou nejlepší a soustředit se na ten sport. Byl jsem dost dobrý v basketbalu a baseballu, ale byl jsem lepší běžec. Když si promluvíš s jakýmkoliv profesionálním sportovcem ze států, tak ti řekne, že zkoušel v mládí i jiné sporty a nakonec si vybral ten, ve kterém byl nejlepší. Myslím, že to je hlavní důvod, proč obvykle vedeme počet medailí na olympijských hrách.

Tereza byla na podzim ve skvělé formě. Bylo to záměrné, že se připravili právě na toto období?

Krátká odpověď je, že ne, nebylo to záměrné. Jak víš, snažíme se kvalifikovat na olympiádu v Paříži 2024, takže sbírá body do svého olympijského kvalifikačního žebříčku. V tomto období se počítají její nejlepších šest závodů, takže musí být dlouho ve skvělé formě a nemůžeme si jen tak vybrat konkrétní třítýdenní období, kdy bude v top formě jako ve většině sportů. Doufali jsme, že bude mít dobré léto a podzim. Ale v červenci si na tréninkovém kempu v Livignu v Itálii udělala trochu bizarní zranění kolene. Takže to zpozdilo naši přípravu na běh. Museli jsme se uprostřed sezóny přizpůsobit. Samozřejmě, že byla nějaká frustrace, ale nakonec se to většinou podařilo. Ještě nejsme kvalifikovaní. Diskvalifikace v Chile po tom, co přešla cílovou čáru jako druhá, nebylo ideální, ale stále máme čas a dáme do toho vše, co máme, abychom byli na startovní listině 31. července v Paříži.

Jaký typ svěřence je Tereza? Je to typ, co v tréninku přidá navíc, nebo se přesně drží plánu?

Tereza je typ, co se drží plánu, a já jsem trenér, co se drží plánu. Přidávání trochu navíc do tréninku, aby se z dobrého tréninku stal skvělý, ubírá na konzistenci. Jednotlivé tréninkové dny nejsou důležitější než celkový tréninkový blok. Máme dostatečně zdravý vztah, takže když si Tereza myslí, že objem nebo intenzita nejsou dostatečné, řekne mi to a společně se rozhodneme, jestli je připravená na větší objem nebo intenzitu, nebo zda je lepší držet se plánu. Měl jsem dospělé sportovce, co si přidávali navíc. Ty vztahy nikdy nevydržely, protože nebyla důvěra. Důvěra je svatý grál. Pokud tam není, pak nemá smysl pokračovat a je čas pro oba, sportovce i trenéra, jít dál.

Existuje mnoho přístupů k tréninku. Který preferuješ? Na čem je založena tvoje tréninková filozofie?

Wow, to je těžká otázka. Řekl bych, že nemám specifickou filozofii, protože žádní dva sportovci nejsou úplně stejní. Proto si myslím, že je zásadní trénovat každého sportovce individuálně. Zjistil jsem, že dynamičtější sportovci potřebují více objemu k jejich výkonnostnímu růstu, ale musíme být opatrní, zatímco sportovci, co jsou vytrvalostní monstra, potřebují mnohem více intenzity ke zlepšení a obvykle to zvládají bez zdravotních problémů. Někteří sportovci potřebují jeden den volna týdně a někteří zase ne. Takže bych řekl, znát své sportovce a předepsat jim trénink, který pro ně funguje.

Jak vypadá typický den Terezy? Můžeš čtenářům dát představu o některých typických tréninkových tématech v různých disciplínách?

Omlouvám se, ale v tuto chvíli nechci moc prozrazovat. Mohu říci, že její trénink je periodizovaný. Mimo sezónu pracujeme hodně na její základní aerobní vytrvalosti a přecházíme k intenzitám specifičtějším pro závody, jak se blíží sezóna. Je obrovský rozdíl mezi dlouhými triatlony a olympijskými triatlony. Olympijské závody jsou extrémně dynamické. Od samého začátku závodu sportovci neustále maximálně vynakládají úsilí pořád dokola během závodu a musí se zotavit, zatímco se snaží nezůstat pozadu. Takže schopnost zotavit se je klíčová. Proto profesionální olympijští triatlonisté trénují skoro stejný objem jako sportovci v polovičních Ironmanech, jen se liší poměr mezi intenzitou a celkovým objemem. 

Koho ještě trénuješ kromě Terezy?

V tuto chvíli nemám žádné další profesionální sportovce. Kdo ví, co přinese budoucnost. Pokud jde o triatlonisty, minulou zimu jsem začal trénovat Terezu Svobodovou a letos skončila čtvrtá v Táboře na Českém šampionátu ve sprint triatlonu a také třetí v Račicích. Také trénuji Anežku Švečikovou, která letos vyhrála duatlon v Žamberku.

Stále se udržuješ ve formě. Máš ještě nějaké soutěžní ambice?

Obvykle se přihlásím na jeden až dva závody ročně, abych měl motivaci vyjít ven a trénovat. Na jaře poběžím poprvé Pražský maraton. Je také motivující udržovat se ve formě, abych mohl ve tréninku tlačit své sportovce.