L.Vrobel: „Teplo s místní vlhkostí = smrtící zbraň“
Abych byl upřímný necítím se zrovna super, aklimatizace co se týče teplot a vlhkosti vzduchu proběhla vcelku dle představ, ale dodnes nejsem srovnán s časovým posunem. Spím výrazně méně než jsem zvyklý. Spánek je u mně alfou a omegou kvalitní regenerace, možná právě proto se cítím trochu hůř než bych si přál.
Bohém Vabroušek bere start na Havaji jako bežnou rutinu J A co ty??? Pociťuješ
nervozitu před blížícím se stratem???
Původně jsem chtěl svůj první start absolvovat až se budu cítit perfektně připraven. Loni jsem snad na tom byl dobře, ale odřekl jsem z důvodů studijních povinností. Celá tato sezóna díky zdraví nebyla příliš povedená a tak jsem zvažoval, že by mohla být poslední. I přesto všechno jsem se rozhodl startovat letos, přestože problémy jsou příliš dlouhodobé, než abych tady byl schopen předvést životní výkon, což je důvod proč nejsem příliš nervózní. Na druhou stranu to nechci dát nikomu zadarmo a budu se snažit, aby můj poslední letošní start byl z těch povedenějších.
Teplé počasí by ti mělo vyhovovat. Z čeho máš největší strach??? Jak zápasíš s větrem???
To ano a teplo tady není nijak šílené, ale ve spojení s místní vlhkostí se z ni stává smrtící zbraň. Termoregulace tady funguje úplně jinak. I z lehkého výklusu se tady člověk vrátí splavený jako doma z nejtěžších tréninků. Během hodinového tréninku jsem tady ztratil přes tři kila (tekutiny) Největší strach mám z technických problému na kole. To téměř nemohu ovlivnit svou vlastní prací a hlavou. Navíc defekty jsou tady naprostou rutinou, kolem cest je zde neskutečného skla drátků a jiných věci, které hrozí píchnutím. Vítr je nepopsatelný, kdo nezažil neuvěří, i když jsou dny, kdy to není tak hrozné. Při svém nejdelším tréninku, jsem jel po rovině naplno 20km/h na zpět potom švihově "pade". Největší problémy ale dělá při nárazech z boku, dvakrát jsem musel slézt z kola jinak bych skončil v příkopě.
Prozradíš jaké dojmy a pocity si měl z těžkých tréninků na Havaji???
Těžké tréninky tady berou méně energie, ale mnohem hůře se z nich regeneruje (obojí díky velkému teplu). U mně je výrazně horší regenerace díky špatnému spánku (stále nejsem přetočen o těch dvanáct hodin), proto jsem tady místo tří dnů šel je dva dny opravdu těžkých tréninků. Zmíněné dva dny vypadaly asi takto 155km na kole průměr něco přes třicet, potom přechod 11KM 1Ox stupňovaně ze 4 - 3:35km poslední kilometr volně, pak ihned 15km vyjetí. Večer potom 4,5 km kvalitně ve vodě.
Druhý den na lačno 35km běh cca 4:25/km. Odpoledne znovu 4,5km ve vodě a kolo 50km s
intervaly kolem ANP.
Superkompenzační dietu praktikuješ poprvé??? Prozradíš ve které fázi se nyní nacházíš???
Tato dieta ve spojení s výše zmíněnými tréninky je velmi náročná, tudíž ji praktikuji max. třikrát do roka, jen na ty nejdůležitější závody s minimální pauzou mezi nimi jeden a půl měsíce. Nyní se nacházím ve fázi normalizace. To je fáze kterou jsem dřivé vynechával a dělal tak zcela zásadní chybu, kterou praktikuje většina lidí. Po maximálně třech dnech depletace svalového glykogenu (pro dlouhý triatlon i svalového tuku - proto ty dlouhé tréninky) stejně dlouhá fáze doplňováni energie a omezeného tréninku. Pak nastupuje normalizace s běžnou stravou (uklidněni rozhozeného tráveni po předchozích manipulacích) a lehkého tréninku pro nabuzení a tonizaci svalstva po třech dnech s minimální činností.
Jaký smysl má pro tebe závod na Havaji??? Co pociťuješ???
Jak jsem již uvedl chvíli jsem původně zvažoval, že bych mohl končit, ale na druhou stranu věnovat tolik energie tomuto sportu a nestanout na havajské půdě by bylo pro mně jako odložit rozečtenou kniku před poslední stránkou. Navíc je to pro mně završením a vrcholem sbíraní zkušenosti, (ne snad že by nebylo co se dál učit), které bych rád v budoucnu zúročil a také porovnáni jak daleko je skutečná ironmanská světová špička.
Vrobel má mimořádnou motivaci. Čeká ho souboj s Vabrouškem