Jana „Vencu“ Fanckeho netřeba představovat. Víno, ženy, zpěv a triatlon naplňují jeho život. Jeho motto zní nic nehrotit. I když má za sebou výsledkově nejlepší sezónu a nakoukl do reprezentace K23, stále zůstává svůj a nohami na zemi.

Co je nového u Jana Frackeho?
No tak na to těžké odpovědět,
rád bych to chtěl taky vědět.
Novýho by totiž bylo mnoho,
jak, s kym, proč a koho,
ale budiž, aspoň ňákou novinu,
o který se tady rozvinu.
Byl jsem vybrán po úvaze,
na konkurzu v matce Praze,
na pozici letušáka,
do ocelovýho ptáka.
Prachy dobrý, ňáká změna,
a na ůčtě euro měna.
Inu dobrá,řekl jsem si na to,
stálo by to za to,
jenže po dvou dnech na výcviku,
začal jsem vést polemiku,
musel jsem nosit oblek a kravatu,
a to dostával jsem se do psycho záchvatu,
ostříhanej, slušnej hošík,
s úsměvem v letadle tahat košík,
v tom mě začli moje pudy,
varovat, že fakt ne tudy,
tudíž kariéru letušáka,
pověsil jsem na věšáka!

S jakými ambicemi si letos nastupoval do sezóny?
Ctižádost,úsilí vyniknout,velké životní plány,
tak definice ambice jsou dány
ve slovníku cizích slovíček,
a to není můj koníček.
Má ambice je spokojenost v žití,
sport,práce,hudba,holky,pití,
s tim jsem do sezóny nastupoval,
podle toho jsem se choval,
podle toho závodil,
a vůbec se nenudil.
Ambice ty nejsou pro mě,
bydlej v jinym domě.

Po návratru z USA si chtěl znovu odjet za velkou louži, ale nedostal jsi vízum... jak jsi si krátil chvíle v ČR... našel jsi si práci nebo si pokračoval ve studiu?
Ano,chtěl jsem odjet zas a znovu,
však ambasadoři mě nepustili k slovu,
dvakrát řekli "Fuck ya man!"
a mě čekal ne jeden český den,
ne že bych po usa zrovna toužil,
když jsem se tam spíše soužil,
ale u žen tam ma ještě dluhy,
tak snad ještě vyjdou hvězdy a pruhy!
Takže jsem si tady krátil chvíle,
u tréninkové píle,
u sklenice piva,
mezitím mi rostla hříva,
pak taky u sličných slečen,
za ty chvíle byl jsem vděčen,
studoval jsem školu života,
což zároveň byla robota.

Co plánuješ nyní? Zkusíš štěstí opět v zahraničí... co třeba Austrálie...
Nyní plánuji splodit syna,
to nebude žádná dřina,
vezmu si nějakou ženu,
co na ulici seženu,
postavim dům, zasadim strom,
a pak se ráno jako hrom,
probudim s rukou v nočníku,
utřu ji do ručníku!
Ne, to co bude zítra,
to řešim až z jitra,
i když do ciziny to bych rád,
snad mi bude štěstí přát,
někde kde je moře, vítr, vlny,
a kde jsou hory sněhu plny,
tudíž zapátrám si na netu,
a vyrazim na jinou planetu.

Jak jsi spokojen se svými výkony? Podíval jsi se na ME K23, takže musí panovat spokojenost...
Výkon je dobrej nebo špatnej,
za oba dva jsem šťastnej,
dobrej je důvod k oslavě a radosti,
a že těch bylo letos za dosti,
špatnej zase motivace,
do tréninkový práce,
i když smůla byla svinská,
přesto podíval jsem se do Finska,
a zadařilo se i v poháru Česka,
tak to byla sezóna hezka,
takže spokojenost každopádná,
veselice byla a je řádná!

V sezóně tě zlobila achylovka je vše již OK? Co bylo příčinou zranění?
Mrcha, zlobila a zlobí stále,
k přetržení měl jsem na mále,
nenašel jsem léčbu účinnou,
a co bylo příčinou?
Jednou pospíchal jsem do hospody,
utíkal i přes schody,
místo po měkkym to po asfaltu bral,
na hrdinu si zbytečně hrál,
a už při cestě domu,
lámal větev u prvního stromu,
dokulhal se do postele,
jak narozený tele,
se zánětem achilese,
co běhání neunese,
od tý doby jsem jen chodil,
na závodech jen závodil.

Jak se rýsuje tvá kariéra v hudební branži? A dýchá ještě kapela Divoké astma?
Astma dýchá divoce,
sklízí sladký ovoce,
přesvědčte se na vlastní uši,
a přijeďte jak se sluší,
do Jablonce října pátého,
do klubu Na Rampě, stánku svatého,
uslyšíte neslýchané, uvidíte nevídané,
hlavně dámy ty jsou zvané.
Kariéra v branži hudby kvete,
ještě uvidíš ty můj světe!

Je vidět, že ti poezie není cizí... Rozloučíš se, stylově se čtenáři?

Inu dobrá, když chcete tak to máte mít.................... Měsíc svítí do mý lože,
já si říkám ach můj bože!
Proč jsem pozřel tolik vína?
Proč mě čeká kocovina?
Proč jsem toužil s mírou rysky,
poznat její stydký pysky?
Ona, prokletá to diva,
topila se v litrech piva,
nebrala mě vůbec v potaz,
zajímal ji jinej ocas.
A tak křikl jsem na hostinský páže
"Hochu, mně se zdá že
nosíš pomálu mi alkoholu!"
Bouchl jsem do stolu.
Hnedle kůže líná,
začla nosit karafy vína,
první, druhá, třetí sklenka,
těžká je každá myšlenka,
čtvrtá, pátá, šestá deci,
už nemam ani blbý keci,
přečtu ubrus a jdu spát
a můžu se zas sebe ptát
Proč jsem pozřel tolik vína?
Proč mě čeká kocovina?

Hodnocení: