věk: 20 let

klub: Slavia VŠ Plzeň

trenér: Mgr. Zbyšek Zeman

oblíbený  trénink:

Tak takový snad ještě nikdo nevymyslel..J ne, ale teď vážně..nejraději ze všech tří disciplín chodím běhat, samozřejmě mám tím na mysli lehký běh – klus(v rozmezí  8 – 12 km)..,v přírodě, kde je klid a kde pokud možno po celou dobu běhu nikoho nepotkám. Na lidi jsem obzvláště háklivý. Nerad se vystavuji při tréninku někomu na očích, zejména když běžím pomalu, či když mám z běhu špatný pocit.To jsem pak schopný sednout do auta a  odjet na tak zapadlá místa, kde opravdu není živáčka..a to i přes to, že mám les takřka za barákem..JNavíc člověk si při takovém „klusíku“ nádherně vyčistí hlavu a  pokud má štěstí, může spatřit i něco málo z fauny (obzvláště v mém případě se to stává téměř pravidlemJ) a ještě má dobrý pocit, že dělá něco pro sebeJ.

hobby:

Tak nevím, jestli se to dá nazvat zrovna koníčkem, ale pokud si při svém relativně nabytém programu dokáži udělat chvilku čas, tak ho téměř vždy trávím se svojí přítelkyníJ.

Jinak si myslím, že jsem ten typ člověka co je všestranně zaměřený. V zimě si rád zalyžuji či „zaboarduji“, ale ani běžky mi nejsou cizíJ, ba naopak v poslední době jsem v nich našel docela i zalíbení a rád s nimi doplňuji svoji zimní objemovou tréninkovou přípravu. Na jaře pak zase „přeskáče“ vyměním za tenisky a s chutí si zahraji tenis ( o tom svědčí i fakt, že loni jsem se zúčastnil „našeho velmi prestižního“ tenisového turnaje v SenciJ, ostatně letos už mám podanou přihlášku..). V létě pak převládají vodní sporty, ale i bike či beach volejbal. A konečně podzim, ten se zase nese v duchu florballu a squashe. Takže jak vidíte doslova řečeno: „Pořád se něco děje!“

Na stránkách www.etriatlon.cz je to premiérový rozhovor s tebou a čtenáře bude jistě zajímat tvá sportovní minulost? a jakým způsobem ti triatlon v mládí zkřížil cestu?

Tak za prvé bych chtěl říct, že jsem ho pro sebe neobjevil já, ale můj otec pro měJ.Všechno to začalo když mi bylo asi  tak 11, v té době táta udržoval pracovní styky s panem Ing.arch.Václavem Mastným (který osobně je velkým fandou tohoto sportu  a zároveň předsedou mého mateřského klubu Slavia VŠ Plzeň) a ten mu poprvé vnuknul myšlenku  triatlonu. Tvrdil, že já jakožto původem plavec mám ideální předpoklady pro to stát se úspěšným triatlonistou a že běh i kolo (ke kterým jsem do té doby neměl žádný vztah) se nechá natrénovat. Otec se pro tuto myšlenku nadchl a začal mě přemlouvat, ať to alespoň zkusím, že za zkoušku nic nedám. Tak bylo více méně rozhodnuto, že můj premiérový start se uskuteční v Jihlavě – závod ČP kat.žáků „B“. Na závod jsem se postavil bez sebemenší běžecké či cyklistické předchozí přípravy. Sázel jsem na plavání s tím, že cyklistická ani běžecká část není natolik dlouhá, abych jí bez tréninku nezvládl. Po plavání jsem s velkým náskokem vedl, což se dalo předpokládat,  v cíli jsem byl sedmý, ale ani konečné sedmé místo neznamenalo umístění se na konci startovní listiny, ba naopak. To mě mile překvapilo a zároveň motivovalo  k následnému trénování běhu  a cyklistiky…A tím byla víceméně nastartována moje triatlonová „kariéra“…Pamatuji si na své začátky, na to jak každý závod byl pro mě utrpením..V cíli jsem nejednou zvracel a při běhu jsem trpěl bolestmi břicha, takže občas jsem měl i slzu v oku. Ale postupem času a s množstvím naběhaných kilometrů se mé potíže lepšily až se úplně (díky bohu) vytratily. A dnes, ač se to zdá být paradoxní patří běh k mé nejsilnější disciplíně.:-) Hlavně v počátcích byla pomoc rodiny markantní. Otec mi nebyl pouze tátou, ale stal se i mým trenérem, servismanem, psychologem a přítelem, ke kterému jsem si vždycky mohl přijít pro radu a který mi dotoval veškeré náklady spojené s triatlonem. Maminka se zase angažovala do role kuchařky a na přání mi vyvařovala veškerá jídla, na která jsem si jen vzpomenul. Prostě jsem zapojil do triatlonu doslova celou rodinu a celá se jím naučila žít a brát v tomto směru na mě ohledy. Lepší zázemí jsem si ani nemohla a nemůžu přát. Ale pojďme dál..Za necelé dva roky od svého prvního závodu jsem se vypracoval až na medailové pozice, na kterých jsem se průběžně udržoval a tím si vysloužil  (společně s Terezou Mastnou) statut nejmladšího člena repre vůbec!- v té době.(Od té doby jsem v reprezentaci zařazen nepřetržitě:-).) Pamatuji si, že tehdy mi bylo čtrnáct a půl když jsem se poprvé zúčastnil reprezentačního tréninkového kempu na Mallorce, kterého jsem se od té doby byl-li zúčastňoval pravidelně. Právě při svém druhém pobytu zde, jsem poprvé přišel do styku s Mgr.Zbyškem Zemanem ( se „Zbýšou“- pro ty co ho důvěrněji znají:-)), který tam byl z pozice pomocného koordinátora juniorské repre. Tenkrát jsem, ale ještě netušil, že za cca. půl roku se stane mým osobním trenérem  a už vůbec ne, že se stane i mým přítelem. Pod Zbyškem trénuji dodnes  a právě díky jeho individuálního přístupu ke mně a díky jeho tréninkům a manažérské činnosti, jsem dosáhl toho, čeho  jsem pod jeho vedením dosáhl a jsem tam, kde jsem. Za to mu patří ohromný dík a rád bych mu touto cestou chtěl poděkovat za léta práce a trpělivosti se mnou. 

Studuješ 2 vysoké školy zároveň prozradíš jaké? Jak se ti daří nezanedbávat trénink ani studium?

Studuji prvním ročníkem práva (Fakulta právnická) a zároveň politologii (Fakulta filosofická) na Západočeské universitě v Plzni.Přiznávám, že studium dvou vysokých škol je docela „ záhul“ ,ale zvolil jsem si to dobrovolně, tak se s tím musím umět nějakým způsobem popasovat..:-).Hůř se do toho kombinuje už sport..Člověk musí štěpit svoje síly, čas a hlavně hlavu na dva zcela odlišné objekty zájmu – školu-y, triatlon.

Neříkám, že mi to nečiní potíže, protože když už něco dělám jsem zvyklý dělat to na plno, což mi dosavadní situace moc neumožňuje. Nejde jenom vyčlenit si v průběhu studia, čas na tréninky – ten by i byl, ale mnohem horší je pro mě zvládat doslova „přepínání mozku“

z jedné činnosti na druhou a zpět. Jak bych vám to lépe vysvětlil, např. když jsem měl ve školách zimní zkouškové období ,tak o trénování v pravém slova smyslu nemohlo být ani řeči. Spíše šlo o vyvinutí určité fyzické námahy za účelem odreagování. Abych mohl opravdu trénovat, musím mít hlavu „pouze“ pro triatlon a přesně vědět co dělám, jak to dělám a proč to tak dělám..- jak já říkám: „Tři atributy úspěchu.“ To se mi teďka naštěstí poštěstilo měsíc v Africe a jsem za něj opravdu vděčný!

Jaké jsou tvé osobáky v běhu či plavání? (např. 5km v běhu a 1,5km plavání nevím co máš změřené klidně jich uveď více či jiné tratě a napiš prosím k tomu v kterém roce .-) )

Popravdě řečeno nejsem typ člověka, který by se mohl pyšnit svými excelentními „osobáky“ a ani na to moc nehraji. Nevím, většinu časů si bohužel nepamatuji. V době, kdy jsem závodně plaval, jsem se specializoval na sprinty (zejména kraulové), a to si pamatuji, že jsem byl schopen plavat stovku pod minutu, ale to už je hodně dávno :-) V té samé době (přibližně v 15), vzhledem k tomu, že jsem byl zaměřením sprinter, jsem dálky moc neplaval a ani mé časy nepatřily k nejlepším.. Co se běhu týče, běhám spíše na tréninkové časy a své osobní limity z nich můžu pouze odvodit.. Na dráze mám zaběhnutou akorát pětku (a to je tak dva roky zpátky - za 15:50) a dále vím, že desítku (po asfaltu) mám za 33:30 (též dva roky zpět). Jinak se účastním spíše „přespolních běhů“(ty považuji za perfektní předzávodní běžeckou průpravu), z nichž časy beru pouze orientačně (slouží mi jako výborný ukazatel aktuální formy).

Byl jsi označován a stále jsi jako velký talent a naděje českého triatlonu? Jak vnímáš či vnímal jsi tento tlak na svoji osobu? Svazovalo tě to nebo motivovalo k další práci?

Možná že byl, ale co bylo, to bylo a teď si osobně myslím, že už to nebude tak horký.. :-) Ba naopak si myslím, že hodně lidí už nade mnou svůj verdikt vzneslo, zlomili hůl, či odsoudili… Ale pak jsou tady i tací, kteří mi stále věří, povzbuzují a i nadále drží palce. Obzvláště rodině, trenérovi a přítelkyni patří tímto velký dík za všechno, co pro mě již udělali a dělají!  Samozřejmě, že s rostoucí výkonností roste i chuť a zvyšují se ambice.. Dříve jsem možná měl určité sny a mířil jsem hodně vysoko. Netvrdím, že dnes tyto sny nemám, ale na rozdíl od těch předchozích jsou  realističtější… Dříve jsem triatlonem doslova žil a kromě školních povinností jsem neměl nic jiného na práci. Dnes na rozdíl od dřívějška jsem v kategorii, kde prosadit se je mnohem těžší. Navíc s přibývajícím věkem se mi zdvojnásobily i závodní objemy, což vyžaduje více času na přípravu a právě tady se dostávám do střetu zájmů i s jinými aktivitami než je jen triatlon. Přes to všechno se budu snažit dělat maximum pro to, aby i nadále moje výkonnost rostla a i nadále jsem byl ve vrcholovém pojetí tohoto sportu perspektivní. Navíc nutno podotknout, že letos studuji obě dvě školy teprve prvním rokem, který jak se říká, je nejhorším a osobně věřím, že ve vyšších ročnících , až se lépe zorientuji a najdu si systém studia, se mi bude dařit školy a sport lépe kombinovat.

Jaké máš do té nadcházející sezóny ambice? Máš stále platnou smlouvu v II. německé Bundeslize, proto se nabízí otázka jestli se v průběhu sezóny představíš na domácích tratích?

Je pravda, že pro nadcházející sezónu jsem podepsal smlouvu v Bundeslize, protože závodění v Německu mám rád. Člověk pozná zase trošku něco jiného, poměří své síly s jinou konkurencí a v neposlední řadě si myslím, že závodění v Bundeslize je určitý předstupeň pro evropské, následně světové závodění.. Přesto bych se na domácích pohárových závodech rád ukázal, minimálně na republikových a nominačních. Ale jak říkám, netajím se tím, že mám podepsanou smlouvu v Německu a tudíž v případě shody termínů v obou termínovkách budu upřednostňovat závody v Bundeslize. Za cíl pro letošní sezónu sem si stanovil kromě nárůstu výkonnosti také podávat pokud možno vyrovnané výkony (samozřejmě co nejlepší :-)) a pokusit se nominovat na ME K23 (což beru spíše jako nadstavbu, a spíše jako takový bonbónek, vzhledem k tomu jaká je konkurence a kolik je nominačních míst), ale uvidíme nechte/nechme se překvapit..

Podzimní testy s SCM se ti moc nevyvedly. Usuzuji, že to bylo po odpočinkovém období, kdy jsi nebyl v tréninkovém zápřahu… Budou ty jarní testy lepší J ?

Máš pravdu, usuzuješ správně :-) Ano opravdu, netajím se tím, že výsledky předvedené na podzim nepatřily k těm nejlepším, ale na druhou stranu, po měsíci nicnedělání si myslím, že to byl ještě „heroický“ výkon :-) Ne, opravdu, testů sem se zúčastnil doslova „z voleje“ a i s tím vědomím jsem na ně jel. Nehodlal jsem totiž zkracovat své dny odpočinku jenom kvůli tomu, že se blížily testy (jako někteří), v tomto ohledu (teď mám na mysli vzájemné nesmyslné preztižení triatlonistů při testování ) se plně shoduji s Petrem Burešem (viz jeho poslední příspěvek). Nemějte mi to za zlé, ale osobně si nemyslím, že „vítězství“ při 400m v bazénu či 3km na tartanu je rozhodující pro následné prokázání výkonnosti v závodní sezóně (obzvláště ne na podzimních testech). Ty by měly sloužit spíše k naměření aktuálních výkonnostních hodnot, na základě  kterých, by se mělo pracovat v následujícím zimním tréninkovém obdobím. Jestli budou mé výkony při jarních testech lepší? No, uvidíme, :-) já doufám, že ano. Doufám, že se projeví mé měsíční soustředění v teple, a že nově naměřené hodnoty mi budou ve srovnání s těmi podzimními dobrým ukazatelem práce, kterou jsem od té dobu udělal. Ale rozhodně se na ně nebudu nikterak významně připravovat ani kvůli nim upravovat tréninkový plán, vždyť jsou to jen testy a ne závody (až tam teprve o něco půjde!..)! Navíc je o mě všeobecně známo, že nejsem zrovna tréninkový typ.

O to víc se ale dokáži „kousnout“ v závodě!J Doslova si troufnu říct, že díky závodní atmosféře, divákům a vlastnímu svědomí jsem schopen zajet vysoko nad hranici toho, co mám natrénováno.J Pevná vůle je jedna z vlastností, která se s přibývajícím věkem neustále utužuje..Snad, či právě díky ní můžu hovořit o faktu, že ze všech závodů(a to nejenom  triatlonových) jsem až do teď vzdal pouze jeden (a to z důvodu zdravotních potíží – Prahu 2003).Dokončil jsem, tedy až na jeden, zatím všechny závody, kterých jsem se zúčastnil a to bez ohledu na to, jak jsem se umístil, či kdo mě překonal…A nehodlám na tom nic měnit! Myslím si, že prohra patří k závodění stejně jako výhra a umět hrdě„nést“ prohru patří k vlastnostem opravdových závodníků, stejně tak jako „unést“ slávu z výhry.Aneb jak já říkám: „Je třeba podstoupit malé prohry na cestě k velkému vítězství!“J

Čeho by jsi chtěl v triatlonu dosáhnout? Je pro tebe metou seniorský reprezentační dres?

Nemám pevně stanovené cíle, snažím se vycházet spíše z reality všedního dne a uvidíme k čemu se budu schopen ještě „nadechnout.“ :-) Samozřejmě že seniorská repre je lákavá, ale nyní je pro mě důležitější nominace na ME K23 a pokud možno zajíždět co nejlepší výsledky v Německu.Uvidím do jaké míry budu schopen zvládat seriál Bundesligy  a ČP, ale v případě dostačujícího počtu odjetých závodů doma, bych se chtěl pokusit o  zabodování v ČP, tak uvidíme.. 

Jakého výsledku v triatlonu jsi doposud nejvíce vážíš?

Tak takových je určitě víc, ale za svůj největší úspěch pokládám 17. místo z MEJ z  Lausanne (CH, 2004), (škoda jen,že jsem nevylezl o dvě vteřiny rychleji z vody – tím jsem se připravil  o to jet v prvním balíku a možná být do desítky! – ale  i tak jsem měl sedmý nejrychlejší běh! a to si myslím, že není vůbec špatné!J) a 38.místo na MSJ v DT (rovněž Švýcarsko, Afolthern, 2003),kterého jsem se zúčastnil téměř po dvoutýdenní rehabilitaci po pádu z kola v Nymburku. Dodnes si myslím,že právě ony dva týdny bez tréninku, těsně před MS, se podepsaly na mém konečném výsledku, ale i tak jsem nesmírně rád, že se mi poštěstilo MS vůbec zúčastnit!Vždyť konec konců MS je MS!J Dále pak vzpomínám na svůj veleúspěšný rok 2001, kdy jsem ze všech startů, které jsem v této sezóně podnikl dopadl „nejhůře“ první. :-) (A že jich nebylo málo!..)

Zúčastnil jsi se tréninkového pobytu v JARu. Jak by jsi ho zhodnotil? Podařilo se ti tam najít klid pro přípravu?

K mému pobytu jen krátce, neboť živé info již podal můj spolubydlící „Přéma“:-) (touto cestou ho zdravím), ale i jiní triatleti jako „Paty“ atd..Svůj pobyt v JARu hodnotím velice kladně, kromě ideálních tréninkových podmínek a zázemí, které nám bylo poskytnuto, jsem měl celé dny čas pouze na sebe a mohl jsem se tak naplno věnovat sportu jak po fyzické, tak i po psychické stránce, což mi normální režim neumožňuje. Navíc kromě toho, že jsme zde natočili základní pensum kilometrů na kole, mohl jsem zde díky perfektnímu klimatu odchodit i kvalitu zejména při běžeckých trénincích, která je u nás v tomto ročním období nemyslitelná.. Také jsem měl štěstí na lidi, sešli jsme se tam doslova celá česká enkláva :-) To bylo obzvláště příjemné v zemi, kde člověk nikoho nezná, a i užitečné (na většinu tréninků jsme se domlouvali, tak že se mi nestalo, že bych musel trénovat sám)..No prostě pohoda…