Jak se vydařilo soustředění ve Španělsku?
Vydařilo.Byla zima, foukalo, padal i sníh. Můj pobyt Lloreto de mar č.4 byl jednoznačně nejstudenější, ale, no a co, uspokojující. CK Exner nikdy nezklame, stejně jako spoluosazenstvo. Repre dorost dáme bokem a do popředí se nám dostává skupinka  nadržených hobíků. Nevyjímaje EX reprouše Ondřeje Matějíčka, který svým laxním přístupem k denním tréninkovým dávkám narušoval ostatním morálku, což dokázal ještě pravidelně prokládat nejednou ironickou poznámkou ke každému, koho potkal.Jako příklad,
Ondřejovo večerní „Kolik?“ mělo nahrazovat slušný český pozdrav….  Hrozný člověk.

A „Kolik?“ jsi toho odtrénoval?
Kolo 2000km. První týden 800 a druhý 1200. Z 99% sólo, bez kolapsu.Tedy spokojenost.

Měl jsi nějaký tréninkový plán? Jak vypadal typický tréninkový den?
Základ, jezdit pouze na kole. Nerozptylovat se žádným plaváním ani během. Samotný trénink? Dlouhé vyjížďky, prokládané fartlekově tempovými úseky 54/16 v ideálu z počátku okolo 36km/hod, později 38, delší intenzivní nástupy v kopcích a konečně zabudování se do jízdy v hrazdě. Typický tréninkový den v prvním týdnu byl, že převládaly roviny, s něco přes sto za den a v druhém týdnu pěkně kopečky nahusto, sto padesát až  dvě stě za den.

A jak vypadal ten nejdrsnější?
Asi 2x100km  podél pobřeží s profilem-nahoru dolu nahoru dolu….s nástupy pod každým kopcem, na velkou placku, se snahou „udržet to“ co nejdéle.

Můžeš prosím přidat nějakou veselou historku?
No, když tak prosíš.
V okolí Lloreta se pravidelně vyskytují v hojném počtu různé skupinky cyklošvýcarů, různých výkonnostních úrovní, včetně repre. S jednou takovou grupou, která mě dojela pod jedním kopcem, jsem se rozhodl si to rozdat. „… Hlavní tahoun skupiny  to rozjíždí jako Roberto Herras Armstrongovi pod Alpe d´Huez. Armstronga zde zastupují dva týpci. První vypadá docela cyklisticky, se uvidí co předvede. Druhý, něco jako Rassmusen, muší váha, kadence tak dvě stě za minutu s nádherným kolem Scott F1 v závěsu. Řadím 54/21, „ty mi přeci nikdo nemůže uviset“,  čekám na hlavní stoupání. Je to tady. Nastupuji. Intenzita maximální. První minuta, další minuta a obě ty bestie se mě stále drží. Pronesu do éteru OU KEJ a zvolním. Všichni tři se na sebe smějeme. Švýcaři jdou na čelo a něco klábosí. Dodýchávám se, abych mohl znovu nastoupit. Teď! Znova jedu kule. Konečně po chvíli odpadá Rassmusen, ale ta druhá bestie pořád ne. Znovu zvolňuji. Ale přeci jenom změna. Soupeř se již necpe na čelo. Další nástup. Stoupání je o něco mírnější. Zalehám do hrazdy. Rozjíždím to na třicet a hlídám si vrchol kopce, který se blíží. Tu prémii MUSÍM VYHRÁT!. Nápisy na silnici mi již po několikáté oznamují Hincepie, to jako, že tady asi taky jezdí. „ George (Hinkepie), víš, tenhle kopec bude dnes můj!“ Dvě stě metrů, sto metrů, shazuji na 54/19 a „ Ukaž se sejre!“ Fešák jde ze sedla. Petře TY MUSÍŠ! Poslední metry se opravdu dobře  kočkujeme ,…  je tu cíl a já jsem… PRVNíííííííííí. Znovu se na sebe smějeme a Švýcar povídá  SUPER“... Do dnes, možná naivně věřím tomu, že ve švýcarštině slůvko super není nadávka.

O týden později
Na konci pobytu, se mi stalo, že dojíždím svou poslední dvoustovku, mám pěkně zalehnuto v hrazdě. Prakticky již jen tak volně vyšlapávám, myšlenkami jsem všude jinde, jen ne na kole, vše v pohodě… dokud mě nezačne předjíždět nějaká dodávka. Španělé jezdí dost ohleduplně vůči cyklistům, takže je dost divné, proč na mé úrovni řidič zpomaluje a civí jak Ježíšek. Po docivění se zařazuje do čela a je to jasný. Chlapče, jede se časovka za vozidlem. I když se mi nechce, nemohu zklamat neznámého přítele. Přidávám. Rychlost jak hovado. Modlím se. Už aby tu byla ta odbočka k hotelu. Je tu. Usměji se do zrcátka na řidiče, alespoň si to myslím, zamávám a čau Španělsko. Cesta autobusem domů druhý den mi ve finále špičkově zabetonovala nohy.

Na začátku si zmínil něco o sněhu ve Španělsku. Co jsi tím myslel?
No že nám tam padal. S Tomášem Vojtěchovským jsme si jednou vyrazili nalehko na  výhledově příjemnou čtyřhodinovku. Teplo, hezká trasa, kopečky. Při návratu se nám ale začalo černat  za galuskami. Ale protože jsme se právě blížili k vrcholu kopce, tak jsme věřili tomu, že větru dešti ujedeme. Prdlačka. Poslední pokus obelhat se, že vlastně máme štěstí, když nám místo deště zatím padá jenom sněhová krupice, která přece kůži ani dres nesmáčí, „no koukej jak hezky odskakuje“…začalo skutečně regulérně sněžit, slušně foukat, a nefalšovaně se blýskat. Pokus sjet  do nížiny skončil asi tak v půli kopce pod  stromem, kde jsme hledali životní azyl. To už bylo napadáno asi tak pět čísel sněhu, my dva zmrzlí jak nanuci a domů „jen“ čtyřicet. Na  konec jsme ale měli štěstí. Z domu kousek od silnice, se zželelo jednomu domorodci dítek,… asi tak po čtvrt hodině nás jeden Španěl zahnal do své garáže, po chvíli přidal dvě bundy, po další chvíli uvařil kafe, ke kterému přidal sušenky, to nás už mezi tím přestěhoval do nějaké místnosti, tam jsme vyfasovali každý po jedné dece a ve finále nás Chosé v pickapu odvezl do hotelu. Po cestě jsme si perfektně pokecali, že podél Costa Brava se staví dálnice, že to bude skvělý, že Katalánie silně prosperuje, že na stavebním boomu se podílejí i Češi, hele, třeba zrovna tenhle barák tady staví právě Češi a  k tomu spoustu dalších zajímavých věcí jsme se dozvěděli. Domorodec uměl jen španělsky.My ne.

Po návratu si využíval i trenažér? Já myslel, že tě od jízdy venku nic nedodradí?
No jo, když nám v Čechách poctivě sněžilo… A protože mám něco natrénováno, tak než o to přijít, tak to si ten trenažér nemůžu odpustit. Tréninková jednotka je 50min, z toho 5min rozjetí a pak na konstantní zátěž a kadenci okolo 100 točím pozici- 5min v hrazdě, 2,5min držení za brzdy, 2,5min držení za loketní opěrky, dohromady 10min, celé stále dokola. K tomu si pouštím z internetu stažené video sekvence z Tour de France.

A proč pouze 50 minut?
Proto, že v Otrokovicích jeden okruh na kole trvá právě tolik.

Těch okruhů se ale jede šest?
Já vím. Taky těch 50 minut nejedu za den pouze jednou, ale třeba i čtyřikrát. Celkem tedy i tři hodiny dvacet.

Jak se cítíš ve vodě, na kole, na běhu? Bude dobrá sezóna?
Plavání dost přehlížím. Na kole jsem si letos stačil vylepšit jeden kopcový osobák a pokud mi jezdí kolo, tak slušně i běhám. Takže snad...

Kde odstartuješ sezónu a jaké jsou tvé závodní plány?
1.duatlon Tomáše Langhamera 
2.Mělice, tam bych chtěl nakouřit kolo bez ohledu na celkový výsledek
3.Moraviaman
4.Slovakman
5.Lipno

Plány – dokázat jezdit kolo za pět hodin, s následným slušným maratónem, to je okolo tří patnácti
 
Co by jsi vzkázal svým soupeřům?
Nejdřív slůvko soupeřům, vyměním za slovo spolutrpitelům.

„Máme co si zasloužíme a dobře nám tak.“

Španělsko

tak kam teď...