Že loňský Slovakman se našinci tak zalíbil, zejména poctivým protivětrem, bylo těžké odolat možnosti, zúčastnit se závodu v Nitře letos také.  Poloviční Rozvadov PŘED a  plné IM Lipno PO, se muselo stát třešničkou na dortu, radosti z pohybu. Střední a vyšší výkonnostní třída mi na Přimdě sdělovala, že jít tuto kombinaci by si mohl dovolit možná tak akorát Vabroušek. Zřejmě se to doslechl, protože po závodě se mi doneslo, že to půjde taky. Škoda. Nebudu jednička. Ale ani ne dvojka, protože nějaký Jiří Daněk se musel opičit. Taky.

Jak se to dá odejít a přežít? Použije se poučka-Nezabíjí délka, ale tempo závodu.

Přimda.
Studená voda, s neoprenem  to jde.  Na kole fouká, naštěstí celkem šikovně, čistého protivětru pomálu, schováno v lese, zbytek spíše do zad. . Po slušném rozjetí, přichází stav že to není ono, volim politiku- pouze kolo dojet. Běh, slabé. Tak jenom běžim. po desítce mě rozbolí čéška, docela hnusně. V ten okamžik mě dobíhá Chaloupka. Říkám si, váhám, jsem na tom dnes tak špatně, nebo je ten Jirka z Ameriky tak namakanej. Srovnávám tempo, a bolest mizí. Zajímavá zkušenost do budoucna. Tak nějak běžim k cíly, a tu mě ještě předbíhá borec, kterému teoreticky sice dávám kolo, ale styl kroku, kdy běží s neustále nataženýma nohama, a přitom rychleji než já, asi něco dělám špatně. Cíl, hurá Ve veteránech jsem si ani neprd, tak klopim uši a prchám domu.

Nitra Slovakman
Slovenčina je příjemný, uchu lahodící jazyk/nebrat doslovně/. Jediný, jedinečný, opravdu nejdostupnější zahraniční IM pre čechůňou. Nejsem jediný, komu se zde loni opravdu líbilo, a to tak, že jsem se nejen já cítil být zavázán/stejně jako můj oddílový kolega Tomáš Baumrt/, odvděčit se za příjemné další účastí, i kdybych měl zhebnout. Plavání pohoda. V neoprenu. Ke cti pořadatelů je, že vždy dokáží srazit teplotu vody na hodnoty které neškodí gumovému oblečení. Takže plavu. Jako vždy, stačí plácat rukama, moc se nenamáhat, pokud to jde občas si zdřímnout, dokud nebude plavací cíl. Je to tady. Přechod na kolo, pohodový rozjezd, a je to opět špica, zase mi to nejede. I když mám letos najeto přes sedm tisíc, tak to stojí za prd. A k tomu vítr síly vichřice směr Nitra, v závěru jedu rychlost sotva dvacet, od Nitry po větru, v závěru trapných možná třiatřicet. Nevzdávám. Úkol dne-běžet souvisle maraton, a naučit se během závodu žrát tak, aby bylo na co jít. Ještě na kole registruji neuvěřitelně čistý časovkářský posed Filipa Kristla, stejně jako nechápavý pohled Petra Vabrouška, proč že to nejedu, když mi do zad tak fouká. No, takže jsem to nějak dojel.

Depo. Jeden z pořadatelů se mi vrhá na kolo, až ho musim krotit, ať se neplaší, že, Kajn štres , v klídku chůzí se přesouvám k lavici, převlíkárně a jde se na běh. Žeru. Od začátku se soustředim skutečně na to, aby bylo na co běžet. A konečně dobrý. “Konečně“můj šťastný běžecký den. Ale nejen můj. Standa Cibulka, známo mladší, taktéž běží, celý maraton, bez chození!Oba se jistě po závodě v duchu všem chlubíme skvělými maraton časy. V kategorii jsem třetí, což se dozvídám ráno doma z internetu.

Lipno MČR
Plavání. Tradiční plácání rukama. Výlez a přechod na kolo. Konečně kopce. Nasedám na oře, pro tento závod se speciálním vyšším nastavenim představce, pro komfortnější jízdu ze sedla. Pocitově z volna, míjim na úvodní rovince první soupeře. Kopeček, ze sedla 53/23. Občerstvovačka č. 1 a na ní Milan Ungr. Asi nikam nespěchá. Nahoru dolu, nahoru dolu, konečně něco, …třistametrová vraždička vyžadující nejlehčí převod, a hurá zase dolů.

Houpavá rovinka a je tu druhý hlavní kopec. Šup šup drtim na svých oblíbených 53/23 co se dá, zdravim se s Mírou Krejčím, nestíhám si všimnout dalšího Míry, Veselýho. Mr Veselý je skutečný le Profesor cyklistiky. Tak jako on umí klikama točit snad jenom Armstrong. Předjetí Míry Veselého mi dochází až na kostkách pod dalším kopcem, kdy nejen mě, drkotajícího, ladně předjíždí dvojnásobnou rychlostí. V kopci opět přidávám, u hráze se zdravim s Jardou Formánkem, pro kameru ČT jim civilizivaně banán, s ladným odhozením šlupky přes zábradlí.

Opět nechávám další borce za zády. Jsem plný euforie, jak že mi to dnes jede Super!Skvělé!Jen zaplakat. Dojetím. Dva okruhy ze tří mám za sebou, vše odjeto na velký tác, pouze dvakrát na vraždě jsem to schodil na 42. Třetí okruh útlum, předjíždí mě le Profesor se slovy, neboj, já ti neujedu. Prdim na to, a jedu si sví, na dojetí. Jde to, takže snad to i  poběží. Pořád žeru. Zavěšuji kolo, Kajn štres, a hurá, jenom tříkrát tam a zpátky běh. Pokorně pozdravim Petra Vabrouška, a počítám borce co se vrací z točky. Hm, dobrý, patnáctej. Když někdo zkape a já vydržím…Žádná krize, běží to. A kde je nejmenovaný elitní běžec, který by mě ještě mohl v kategorii seběhnout?Míra Krejčí, toho si hlídám, ale . . skutečné běžecké eso ztrácí v prvním okruhu asi tak devět, možná deset kiláků. A nejen to. Každý má někdy potřebu čůrat i když se to zrovna nehodí, a naše eso, to jsem ještě neviděl, dokaže močit i za běhu, aniž by se viditelně potřísnil, . . neuvěřitelné.  Běžím. Celkem dobrý. Čtrnáctej, třináctej, . . před poslední otočkou předbíhám i Roberta Fojta, nevypadá to, že by se mu to na Lipně víc líbilo, běžím běžím a začínám ze zedu slyšet. . ne-mů-žu/a-le můžeš/nej-de to/a-le jde…Robert to nakopl, a do cíle mi utekl.  O dvě a půl minuty.
Toť vše Tvá Máňa

Člověk rád vymýšlí kraviny. Co třeba příště, dokázat zvládnout dva IM po sobě, v kuse, pod 24hodin?


Foto Silva Valoušková, oficiální fotografka serveru www.etriatlon.cz