Jak se ti nyní daří v tréninku?
V půlce ledna jsem úspěšně ukončil všechny zkoušky a začaly pro mě malé prázdniny. Mohl jsem se věnovat jen tréninku. Nedokážu od sebe oddělit školu a trénink, tak pokud se mi nedaří ve škole a začnou zkoušky, tak se to přenáší i do tréninku.
V sobotu jsem se vrátil z třídenního lyžování v Kitzbühelu. Byl to skvělý odpočinek. Alpy jsou krásné, a když se sejde parta správných lidí, tak si to dokážu pořádně užít. Shodli jsme se, že tato akce by neměla upadnout a mohla by se každoročně opakovat.

Trénuješ s ostatními členy Ekol týmu?
Ekol tým jako jeden velký tým se scházíme každé ráno na plaveckých trénincích. Někdy se nás sejde víc než hodně. To se potom z tréninku stává koupání divoké zvěře:-)
Ekol tým je velmi početný tým. Já trénuji ve skupince asi 8 kamarádů (také členové Ekol týmu), s kterými se domlouváme hlavně na cyklistické tréninky. Při dlouhých „jarních cyklistických výletech“ si stihneme říct všechny zážitky. Nikdy jich není málo, a tak trénink příjemně uběhne.
Najdou se mezi námi i jarní závodníci, jako je brácha, který je ihned následován Thomasem (Tomáš Kroupa). Vzadu těžce šlapu já a vyhlášený klasik Tomeš (Tomáš Servit). Ještě za námi naříká Milda, že už bychom to mohli otočit zpět:-)

V minulosti jsi spolupracoval s Jiřím Seidlem, pokračuje spolupráce i nadále?
Jiří Seidl mě dostal na úroveň, o které, když jsem začínal s triatlonem, jsem ani nesnil. Jiřího Seidla si jako trenéra vážím, protože on nás v Pardubicích nejen trénoval, ale i nám dokázal vysvětlit princip tréninku, do té doby jsem nic takového nepoznal. V té době jsme byli mladí a hodně jsem se naučil.
Spolupráce pokračovala i poté, ale je velmi těžké trénovat sám jen podle papíru. Asi kdybych zůstal v Pardubicích nebo v Praze, tak by spolupráce pokračovala a i výsledky by možná byly lepší…ale to je to kdyby:-)

Nyní jsi oslovil Harry Hudáka, jak jsi s jeho tréninky běhu spokojen? Věříš, že tě může posunout dále?
Poté, co utichla spolupráce s Jiřím Seidlem, jsem si myslel, že jsem „pánem světa“ a tréninky si můžu psát sám a výsledky se dostaví. Skončilo to tak, že trénování postupně upadalo.
V zimě jsme začali běhat společně s Radkou Vodičkovou a Křemenem (Honza Křenek). Pro mě to byl vždy jediný intenzivní trénink v týdnu, protože jsem líný a sám se nedonutím běžet něco rychlejšího. Tréninky probíhají ve skupině lidí, s kterými si mám co říct a je s nimi sranda. Harryho běžecké tréninky jsou zase jiné, zajímavé a věřím, že mě postupně může posunout výš a naučit se i něco nového. Plánuje mi veškerou přípravu od běhání, cyklistiky a rozvrhu plavání.

Jaké jsou ambice do sezóny 2008?
Nebýt zraněný…od toho se bude odvíjet celá sezóna. Raději se držím při zemi a volím si menší cíle, a pokud přijdou i ty větší, tak je to jen dobře.
Hlavní asi pořád zůstává Český pohár, pokusit se nominovat na ME do 23 let. Podle výsledků bych zkusil jet i nějaký závod Evropského poháru v zahraničí, ale to nechávám otevřené. Samozřejmě taky musím objet pár závodů Jihomoravské ligy, protože tady se drží ten správný duch fair-play a guláš po závodě jinde nedostanu:-)

Trénuješ občas i s bratrem?
Většinou oba trénujeme ve větší skupince společně s členy Tréninkové slupiny.
Hrajeme si na velký tým, který má svého předsedu Dušika, webmastera Mildu, psychologa Zbycha a trenéry Thomase, Tomeše a Ládina - mě. Velmi se tím bavíme a hodně nás to spřátelilo. Přezdívky ti možná nic neřeknou, ale všechno to jsou vynikající triatlonisté. Jednou za čas se konají výjezdní zasedání, ale to bych tady moc nerozšiřoval:-). Založili jsme si vlastní internetové stránky www.treninkovaskupina.euweb.cz. Prvotním záměrem bylo, že si na stránkách budeme domlouvat společné tréninky, ale teď už tam diskutujeme téměř všechno. Je to super parta lidí a
rozumíme si i mimo sport. Věřím, že mezi námi vzniklo přátelství, které se jen tak nerozpadne.

Rodina Pospíchalova = triatlonová rodina, jak se na vaše zaujetí dívají příbuzní? Zvykli si už :-)
Někteří si zvykli a někteří se i přidali k triatlonovému bláznovství. Bez podpory rodičů a příbuzných by to asi nešlo. Triatlon je u nás rodinným sportem, i když já jsem dlouho vzdoroval.
Nejtěžší je, pokud závodí celá rodina, dát kola do auta. To už musíme vyjíždět s hodinovým předstihem, protože kola jsou rozložená na „milion“ součástek a dát to vše dohromady, aby to fungovalo, taky nějaký čas zabere. Už se taky párkrát stalo, že mamka vyjela na trať s otevřenou brzdou…

Budeš se dále soustředit na olympijský triatlon? V minulosti jsi už dokázal, že i střední tratě ti velmi dobře sedí, a jít stejnou cestou i jako Honza Wainer tě neláká…
Střední tratě jsem si vyzkoušel, protože závody byly až v září a já si chtěl prodloužit sezónu. Na těchto tratích jsem si závodil jen pro radost a za pěkného počasí. Vyzkoušel jsem si i dlouhý duatlon v Českém Jiřetíně. V tomto závodě jsem poznal dno svých fyzických možností. Poslední kilometry závěrečného běhu jsem před sebou viděl černý tunel, vítr se ztišil,… Po doběhu do cíle jsem seděl asi hodinu na lavičce a nemohl se pohnout. Třetí den jsem jel vlakem domů a nastoupit do vagonu byl pro mě nadlidský výkon. V ten den jsem řekl, že takový závod už nikdy… a příští rok mi bylo líto, že závod byl už na jaře:-). Olympijský triatlon je atraktivnější pro diváky, „na poblití“ pro závodníka. Střední triatlon je z mého pohledu zajímavější pro závodníka. Musíš se naučit poslouchat své tělo.

V kolikátém ročníku a kde nyní studuješ? Už jsi přemýšlel, co bude, až skončí školu, zkusil by ses triatlonu věnovat trochu více?
Dorostenecké sny o kariéře triatlonisty jsou věkem vytlačovány a jsou nahrazovány realitou o normální práci. Dokud studuji, tak u triatlonu asi zůstanu, ale co bude potom, tak to zatím nevím, ale stále více o tom přemýšlím. Studuji 4. Ročník na fakultě sportovních studií. Příští rok bych měl studium ukončit a můžu jít do školy učit tělesnou výchovu, ale do kabinetu tělesné výchovy se moc nehrnu. Učit děti je velká zodpovědnost a zvládnout je, je ještě těžší. Minulý rok jsem na fakultě ukončil bakalářské studium obor trenérství. Každé úterý chodím trénovat „malé špunty“ plavání. Pro mě je to zpříjemnění týdne a zároveň je chci něco naučit. Vždy se vznáším v nebesích, když slyším, jak dítě mluví se svým rodičem a chlubí se tím, co se dnes naučilo.

Tréninková skupina v plné parádě

S bráchem ve Ždáru

jarní švih..

Hodnocení: