Jak se ti zadařilo ke konci sezóny na závodech? Zaznamenala jsi nějaký dobrý výsledek či výkon?
Letošní sezóna se v mém případě určitě nebude počítat mezi ty vydařené. Ještě na začátku to vypadalo docela nadějně (24.místo SP Lisabon a 19.místo SP Richards Bay), ale léto se mi vůbec nevydařilo. Příčin bylo určitě víc, ještě to budeme muset s trenérem Z. Zemanem pořádně rozebrat. Jednou z nich bylo I nedostatek železa, na který jsi přišla při vyšetření krve po SP v Kitzbuhlu. Ačkoliv jsem doufala, v nějaké rychlé doplnění, lépe jsem se začala cítit až v září :-(

...a jak se ti letos vedlo ve Francouzské GP?
Konkurence ve Francouzské GP je každý rok větší a větší, např. poslední závod vyhrál J.Gomez a australanka Erin Densham (kromě E. Snowsil jediná závodnice která letos porazila V. Fernandes). Francouzům se povedlo vytvořit opravdu atraktivní soutěž, kde velkým plusem je to, že se závody pořádají na sprint distancích a z pořadí jednotlivců se poté spočítá pořadí jednotlivých týmů. Každý závodí za svůj tým a umístění týmu je důležitější než umístění jednotlivce. Bohužel našemu týmu se letos moc nedařilo a skončili jsme na celkovém 7.místě. V jednotlivých závodech jsem se umístila na 11, 14. a 18.místě, vždy jako nejlepší z týmu..

Jaká je tvoje situace s účastí na OH? rezignovala jsi na tuto snahu?
Vzhledem k nastaveným kriteriím Českého svazu triatlonu, je pro mě účast na OH v Pekingu již téměř nereálná. Musela bych mít vyjeté místo v olympijském žebříčku, což znamená objíždět SP. Příští rok je sice ještě poměrně velké množství závodů, ale většinou na jiných kontinentech. Což znamená mít podporu a zájem svazu (která jak je známo se týká jen velmi omezeného počtu závodníků) nebo disponovat velkým finančním rozpočtem. Jelikož se mne ani jedna možnost netýká, vypadá to, že OH v Pekingu budu sledovat pouze v televizi.

Co tě tak láká startovat znovu na OH? Je to odčinit ten nedokončený aténský závod nebo v tom je hlubší smysl...
Účast na OH je snem asi každého sportovce. Mě se to sice podařilo již díky OH v Aténách, z těchto her mám ale docela smíšené pocity. Dostala jsem se na ně až na poslední chvíli, oficiální nominace mi byla oznámená v den slavnostního zahájení. Do té doby jsem byla pouze náhradnicí za země, které měli možnost postavit na start tři závodnice. Všechny země, kromě Německa ale měli své vlastní náhradnice, takže šance účasti byla minimální. Jenže týden před zahájením si Ch. Pilz při pádu na kole zlomila ruku a najednou se objevila šance startu. Bohužel nikdo z českého svazu triatlonu ani pořádně nereagoval, takže se na startovní listině místo ní objevila závodnice z Portugalska. Díky urgencím a žádostem Michala Slabeje (kterému touto cestou znovu děkuji), ITU nakonec uznala českou žádost a já se mohla vypravit do Atén, kde ale závod opravdu nedopadl podle mých představ. Takže si připadám vlastně jen jako poloviční olympionik.

Jak se vede tvým svěřencům a zejména pak H. De Vilersovi? Poslední dobou není slyšet ani o Aničce Šupinové, má zranění nebo se děje něco jiného?
Hendrik měl výborný začátek sezóny kdy vyhrál SP v Richards Bay. Bohužel se mu nevyvedlo MS v Hamburgu, kde po plavání nechytil první balík a ani 13tý nejrychlejší běh mu nestačila na lepší než 50.místo. Jeho slabší plavecký výkon byl zapříčiněn zraněním vazů v rameni a naraženým žebrům, které si přivodil při pádu na kole během SP v Tiszaujvaroszi. Na olympijských tratích v Pekingu obsadil 25.místo a letos ho stale ještě čekají dva SP. Anička si vybrala roční pauzu od triatlonu a uvidíme jak se jí povede v budoucnu.

Tvůj sveřenec Maik Twelsiek vyhrál Ironman Wisconsin... Jak dlouho trénuje pod tvým vedením? Je to talentovaný borec
Maik zajel výborně už začátkem léta v Rothu kde obsadil 6.místo časem 8:17. Patří mezi mladou nastupující generaci německých Ironmanů a určitě o něm bude v budoucnu ještě víc slyšet.

Máš nějaký zajímavý aktuální zážitek ze závodů?
Na začátku září jsem byla na závodech ve francouzském Gerardmeru. V sobotu se tam jel závod na dlouhých distancích a v neděli olympijský triathlon, kde jsem dokončila 2. Na cyklistickou část jsem potřebovala téměř 1:30hodiny :-) Přiznám se, že takhle náročné kolo jsem ještě nejela. Ale atmosféra kolem byla úžasná, v kopci stáli davy diváků a před námi se rozestupovali, téměř jak na Tour de France:-) Takže musím říct, že ta dřina určitě stála za to. Na další zážitky si asi budu muset počkat do příštího roku, kde to vypadá, že se nejspíš znovu pokusím o absolvování nějakého Ironmana.. :-)

Roth2006

Roth 2006

Hodnocení: