Jak jsi si užil výlet do Itálie?
Užil jsem si ho s plnou parádou. Tady dle zpráv, který jsme měli, bylo hnusně – déšť a zima. Tam bylo příjemně, pláže poloprázdný, moře čistý a teplý - ubytování bez chybičky. Úplný ráj na zemi. Doporučuji všem, kteří chtějí doma získat „body“ od manželky či rodiny. Vyvezte je na výlet (dovolenou) na Elbu. Tam mohou ležet na pláži (manželky), děti lízat milión zmrzlin (a neučit se…) a vy se budete lehce oddávat zkoumání nástrah Elbamana. Ráj, ale skončil 30.září – najednou přišla tvrdá změna – moře s vlnami a se solí, okolní kopce nějak přes noc vyrostli a na běh nějak brzo zhasnuli….

Byl jsi nervózní před startem? Máš nějaké rituály?
Kdo mne zná, tak ví, že nervozitou před závodem netrpím ( buch ! spadl mi obraz ze stěny) a jsme v pohodě ( bum ! další obraz – zrovna ten po babičce…).
Asi jsem nervózní jako každý kdo pojede železňáka a ještě v prostředí, které nezná. Pořád si v hlavě rovnám celou trať a hledám, kde jak co by bylo dobrý udělat a tak. Takže klasika. Rituál nemám, snad už ta nervozita se stala takovým rituálem. Takže mám.

Jak jsi si v moři zaplaval?
Nebudeš mi to věřit, ale ten den, kdy jsem si chtěl ráno zaplavat – myslím, že to byla neděle – tak tu myšlenku mělo se mnou strašně lidí. Někdo jim vykecal, že Langhammer si půjde v 7 hodin zaplavat, tak bylo po soukromí. Pak někdo z davu vystřelil a ten dav lidí mne začal honit do moře a že ať plavu. Tak já plaval. Chtěl jsem sice ráno být v moři jen já a měsíc, ale když tu myšlenku mělo se mnou víc lidí, tak proč ne skupinově.

...a jaký byl výlet na kole?
Ale to už mi 100% nebudeš věřit – večer před závodem jsem si dal kolo na jedno náměstí k takové vodorovné tyči, že až si zaplavu, tak se pojedu vyjet na kole – dokud rodinka spí, cestou nakoupím pečivo, jogurty a tak. Přiběhnu z vody ke kolu a ono je tam úplný cykloservis plný kol. Kol tam bylo mraky, lidi na mne křičeli, řvali, že je to super a tak. Řekl jsem si, udělám jim radost, tak na to kolo nasednu a vyjedu se podle šipek, které někdo přes noc všude pověsil. Ten, kdo ty šipky umisťoval – tak asi nebyl zdráv. Pořád jsem stoupal a stoupal a pak co jsem nastoupal, jsem zase během vteřiny sestoupal. Řeknu ti, ale ty panoramata – ty nemáme ani na Krušnomanu. Nakonec jsem nic nekoupil, všude měli zavřeno, tak jsem se pak nakonec vrátil zase do Mariny di Campo a na tachometru jsem měl 180 km. Příště až pojedu nakoupit, musím ve všední den…

A co by si prozradil o výklusu dlouhém 42,195km?
Teď nevím jestli to mohu napsat, ale zase mi asi nebudeš věřit… Když jsem slezl z kola, tak na mne lidi zase volali bravo, super a že jsem nejlepší – bylo to v Italštině a italsky neumím, ale asi to bylo ono. Večerní výklus jsem si plánoval už od doby co jsem dorazil na Elbu – řekl jsem si, že taková neděle večer bude ideální. A co čert nechtěl, zase se běhalo po Marině di Campo skupinově. Můj výklus měl několik stupňů, první byl krásný (1km), druhý byl už průměrný (2km) a ten zbytek – cca 39 km byl podprůměrný. Pak ten nahoře v půlce mého výklusu zhasnul a bylo vidět tak akorát nápisy na krámcích, hořící cigarety hostů, sedících u předzahrádek restauracích. Pak jsem proběhl bránou, která svítila jak rudá hvězda na kopci nad městem Most za komanče a byl jsem obdarován medailí a „dotyky svých nejbližších“….. Pak kolem mne lítal nějaký záchranář s nosítkama a neustále se dožadoval, aby mne mohl ošetřit – asi jsem se mu líbil. Dal jsem mu košem a tak zklamaně odkráčel lovit nové mrtvoly k té svítící bráně…

Zažil jsi během závodu nějaký netradiční zážitek?
Celý závod byl netradičním zážitkem a doporučuji ho každému 1 x ročně plnou dávku….

Jako pořadatel jsi si určitě všímal věcí, který řadový závodník nepostřehne... Jak byl závod zorganizován a co se ti na něm líbilo?
Nevím, jestli jsem zrovna já jsem ta osoba, která může hodnotit (po přečtení tohoto našeho rozhovoru, si asi hodně lidí o mne pomyslí, že jsem blázen…). Takže jen krátce – závod je to velice pěkný, v krásným prostředí, po turistické sezoně a relativně blízko. Plavání o 2 okruzích – bohužel přítomnost velkých vln a malých počtů bojek na plavání udělalo z nás trochu orientační plavce, ale kdo chtěl, tak si cestu k cíli našel. A kdo ne, tak tam plave ještě dnes. Cyklistika – alfa a omega Elbamana – kdo si myslí, že cyklistika na Lipně při dlouhém byla vražda, tak ať si to zdvojnásobí a má tu dvojnásobnou vraždu zabalenou v balíčku přímo z Itálie. Jinak nádhera. A běh byl soustředěn převážně ve městečku samotném a s velkým množstvím občerstvovaček (po 1.5km) byl tou třešinkou na dortu. Příští rok opět budu chtít si jít zaplavat v neděli někdy ráno a pokud to na mne nikdo nepráskne, budu tam sám, maximálně s Petrem Švarcem:-)

V cíli...

únava po závodě

Hodnocení: