V současné době pracuje ve firmě Draps, jako manažer maloobchodní sítě. „Kvůli pracovnímu vytížení prakticky netrénuji, snažím se sportovat, ale časově to těžko stíhám. Většinou se ke sportu dostanu až o víkendu. Práce, kterou mám, je vynikající. Můžu samostatně pracovat ale musím vykazovat výsledky, což se mi daří dobře. Na druhou stranu mám velikou zodpovědnost za lidi a jejich práci (30 podřízených). S lidmi je to někdy těžký, ale jsem spokojený,“ říká Aleš Láník.

Na triatlon však nezanevřel. „Nejsem blázen, abych se kvůli práci na všechno vykašlal, ale bohužel se nedá všechno stihnout a vše dělat na max. Sportovní plány na tuto sezónu jsem si nijak pevně nevytyčil, ale chci alespoň objet Triatlonový pohár Vysočiny.“

Aleš Láník začal s “vážným“ sportem od r. 1995 a byl jím dorostonecký duatlon. Tentýž rok vyhrál ČP a byl 2. na MČR. Následovaly reprezentace dorostu, juniorů, K23 a loni i mužů, když hájil českou vlajku na MS v dlouhý duatlonu v Dánsku.

Do roku 2000 byl jeho hlavní sport duatlon a triatlon bral doplňkově. Od roku 2001 se začal systematicky připravovat v bazénu s jihlavským plaveckým klubem a od té doby se stal triatlon jeho jedničkou. Pracoval jako instruktor fitness centra 4,5 hodiny denně a zbylý čas se věnoval triatlonu. „Trénoval jsem 3-5 hodin denně, bylo to krásných pět sportovních let,“ vzpomíná

Nejraději jezdil sprinty a olympijský triatlon, ale občas si odskočil i na nějaký střední triatlon. Jeho nejsilnější zbraní byl nekompromisní běh, kdy lehce v předklonu doslova drtil soupeře.

Ve vodě získával stále lepší výkonnost, ale slabinou zůstávalo plavání v neoprenu. I když mu unikl těsně první balík, závod nikdy nezabalil!!! Sklopil hlavu a drtil na maximum těžký převod.

„Za svoji sportovní kariéru jsem nedosáhl nějakého extra výrazného výsledku, který by převálcoval všechny ostatní. Úspěchy přicházely postupně. Při pohledu do minulosti si cením stejně medailí z dorosteneckých let, tak jako ze seniorských či startů na MS a ME. Jediné co mě trochu mrzí, nikdy jsem se nestal mistrem ČR,“ shrnul Aleš svoji stopu v českém triatlonu.

Soupeře snad nejvíc zaskočil v roce 2006 na sprinttriatlonu v Poděbradech, kde se stal překvapivým, ale zaslouženým vítězem.

Se slzou v oku přiznává, že po vrcholovém triatlonu se mu ještě pořád stýská. Je to jeho první nevrcholová sezóna. „Moje možnosti a schopnosti určitě nedosáhly stropu. Moje výkonnost za posledních pět let stále rostla a věřím, že za určitých podmínek by tomu bylo i nadále. V životě není vždy vše, jak si naplánuješ, tak se hold musíš zabavit něčím jiným.“

Radost ze závodění a z úspěchů mu na konci května nahradí narození miminka. „Budu taťka, takže další změna v mým životě,“ rozzáří se.

„Všem triatlonistům a triatlonistkám, všech věkových kategorií a všech výkonností, přeji krásnou a úspěšnou sezónu,“ vzkazuje sympatický Aleš Láník, který bude na závodech kdekomu chybět.
 
V loni touto dobou měl životní formu, letos je z něj triatlonista hobík, bez formy a medailových ambicí, ale cítí se fajn a je šťasten…
 

Aleš Láník

Dobřany 2006 a Aleš vybojoval druhé místo za Filipem Ospalým... Toto období pojmenoval slovy - životní forma!!!

MČR v Č.Budějovicích 2006

Ekol triatlon 2006

 

Hodnocení: