Reportáž z Pilman triatlonu po čtrnácti  dnech nepřipadá v úvahu, takže toliko ….úvaha.

Týden před triatlonem teploty v Praze stále kolem 10 ^oC a tak jsem do tašky přibalil neoprén. Ne že bych v něm chtěl plavat – mám ho od roku 1991, kdy nás bez něho při Trans Swiss Triathlonu nechtěli pustit do Lago di Magiore a od té doby jsem ho na sobě neměl. Neoprén v tašce měl sloužit jako morální podpora. Jakási nepoužitelná rezerva. Nad Pilskou nádrží foukalo a tak jsem byl zvědav, zda se bude úvodní disciplína zkracovat. Pro mě, excelentního plavce by to byla „rána“. Místo 2 km, bylo na ceduli u prezentace 1 km a neoprény povinné. Bohužel se mezi námi vyskytli borci, kteří neprén neměli vůbec  a startovat chtěli a tak jsem ani jako VIP neměl šanci prosazovat pro sebe výjimku. Nasoukal jsem se do neoprenu a začal se dusit….

Už v roce 1985 jsem se na Československém koordinačním výboru triatlonu dohadovali se Standou Podzimkem, má-li se při Železném muži, tak se tehdy říkalo Ironmanovi, tratě při „studené“ vodě zkracovat nebo ne. Má-li být neoprén povinný nebo ne nás nezajímalo, neboť neoprény jednoduše v Československu žádné nebyly. Zastával jsem, názor, že chce-li si někdo říkat Železný muž , musí pro to něco udělat a otužování je to nejmenší a navíc je zdravé. Ovšem bylo to po 2. Mistrovství republiky v dlouhém triatlonu (název Železný muž jsme nepoužívali, abychom nepopudily soudruhy z ČSTV, kam jsme usilovně směřovali), kdy Ivan Křivánku pustil všechny účastníky do retenční nádrže v řepném poli, kde bylo ve vodě asi 15 ^oC. Jardu Paroubka křísili ještě v nemocnici.

Svůj návrh NEKRÁTIT jsem neprosadil.
No a dnes se krátí a ještě se člověk musí nasoukat do gumy. Jarda Vymazal, ve Žďáru technický šéf,  mě stále zdůrazňoval, že „to“ je v pravidlech. No mezi námi, v pravidlech může být ledajaká hloupost, stejně jako v zákonech. Pravidla při sportovním klání mají především zajistit  stejné podmínky pro všechny účastníky, všichni musí stát na stejné startovní čáře a absolvovat stejnou závodní trať. Získat výhodu tím, když  poplavu bez neoprénu,  bych popřel zkušenosti, které říkají, že neoprén při plavání nositele oproti holému tělu urychluje. Výhodu bych tedy nezískal. Možná, že se objeví další argumenty tentokrát o  mém zdraví. Ovšem to je záležitost v dnešní demokracii jen moje a mé zdravotní pojišťovny. Konec konců jsem před startem tuším podepsal něco, co jsem nečetl (omlouvám se), asi že se vzdávám všech náhrad za případné újmy na zdraví, které mi může nastávající závodění způsobit. Takže skutečně nechápu o co rozhodčímu v ten okamžik šlo. O demagogické naplnění pravidla? Osobně považuji pro mé zdraví mnohem nebezpečnější díru na silnici při druhé disciplíně, než nějaký ten stupínek pod normálem ve vodě. Mezi námi, při teplotě pod 14 ^oC neponořím hlavu do vody. Ten den bych klidně ty dva kilometry bez neoprénu zvládl. Teplotu vody jsem odhadl na 16 až 17 ^oC. Chápu ovšem, že subjektivní dojem a objektivní termometr něco jiného jsou.

Tolik úvaha a nyní chvála. Pochvala všem organizátorům, kteří nám umožnili prožít nádhernou sobotu. Gábinu jsem nejprve potkal u vydávání prezentačních pytlíků, pak jsem ji před startem dopínal neoprén, pak jsem ji několikrát viděl při běhu za cedulkou „1. Žena“ a když jsem si šel pro finišérské triko, zas mi podala Gábina. Skutečně stihla všechno. A všechno, včetně „1. Ženy“, s úsměvem. Klobouk dolů.

Tratě od plavání, přes cyklistiku a konče během byly nádherné. Cíl na náměstí zajistil diváky a děcka  tleskala i uprostřed tratě běhu. Jen ten cíl do kopečka mě trochu zkazil náladu.

Druhý den po mém fantastickém výkonu, kdy po letech za mnou nevypouštěli cílový oblouk, neboť jsem nebyl poslední, se objevily nabídky sponzorů. No , byla to jen jedna nabídka a o to cennější. Petr Valeš mi nabídl účast v kursu plavání s tím, že příští rok polezu z Pilské nadrže o deset minut dříve. Tak to jsem zvědav. I když, i když by se zkracovalo na 500 m, kdo ví?

Letos český triatlon slaví 25 let. 21. června 1980 se sešlo 27 borců a na tratích 1-60-20 v Častoboři na břehu Slapské přehrady a absolvovali první triatlon, nejen v Československu, ale i v Evropě.  Letos  2. července Přední Hluboká uvítá dědice  triatlonové premiéry po dvacáté šesté. Dosud žádný z bosů čs. triatlonu si nenašel čas se do kolébky evropského triatlonu podívat. Ani Vašek Vítovec, ani Pavel Kořán, o Mirkovi Horákovi či Michalovi Slabejovi a Jirkovi Suchém nemluvě, takže jsem zvědav na Vaška Bunce. V Ambassadoru při vyhlášení triatleta roku cosi naznačoval…