Obdivuji každého, kdo dokáže zorganizovat sebemenší triatlon, natož takového giganta (na české poměry) jakého jsem byl v neděli svědkem v kempu Borny. Petrovi, Radkovi a celé partě kolem etriatlonu upřímně gratuluji!

Poprvé jsem viděl povzbuzovat pod transparenty, potlesk nejen prvním borcům, přehledné tratě včetně nádherných dvou okruhů v jezeru vyznačených zřetelně i pro mě , prakticky celá rozmanitá běžecká trať ve stínu, poprvé vynikající meloun na občerstvovačkách (tři na sedmi kilometrech běhu), fantastický guláš pro ty kdo přežili. Poprvé jsem měl věkovou kategorii nakreslenou na těle a tak jsem klidně nechal předbíhat „emtrojku“, když byl dvakrát mladší, že?

Škoda, že se do fandění nezapojili stanaři! Proč je u nás takový nezájem o sport mezi prostým lidem? Čas ale léčí!

Trochu mě zaskočily dva rozbité úseky na cyklotrati. Před lety při triatlonu pod taktovkou Michala Slabeje se vozovka frézovala a nějak se tehdejší opravovací iniciativa neprojevila. On je ale povrch našich silnic tristní obecně – po týdnu cyklistiky v Rakousku skutečnost vnímám tím citlivěji.

Okamžitě po vyhlášení výsledků jsem skočil na kolo a prchal na vlakové nádraží do Doks. Na odbočce, kterou jsme projížděli 3x v každém směru ležela motorka a přistával vrtulník...

Rychlík do Mladé Boleslavi jsem stihl.

P. S. Omlouvám se všem ostatním organizátorům triatlonových bakchanalií, které jsem nenavštívil a které jsou jistě neméně zdařilé a originální. Kupříkladu Moraviaman, Lipnoman atd.