Emoce, prožitek, vnímání, sounáležitost, fandovství, uspokojení .... . Proč od nepaměti jsou jedni aktivními sportovci ti druzí pasivními diváky? Proč nás baví a přitahuje sledovat obecně sportovní výkon? V mnohém případě nejde ani o hodnotu zapsatelnou do tabulek, ale o přímé zúčastnění se tohoto výkonu. Při možnosti jít sledovat oblastního přeborníka nebo sportovce či družstvo evropské nebo světové špičky, dá většina z nás přednost možnosti druhé. A opět proč? Odpověď bude pravděpodobně znít: „To je jiná podívaná, to je krása se na to dívat“. Ano a jsme u našeho problému. Divák vnímá nejen výsledek výkonu, ale i jeho průběh. Sportovec, ten chce dosáhnout co nejlepšího výkonu a maximálně využít své tréninkové snažení. A sportovní odborník oceňuje nejen hodnotu výsledku, ale i samotný sportovní um závodníka či hráče. Jedná se o provedení, realizaci jakéhokoliv sportovního výkonu, jinak označovaném pod pojem technika.

Technika je účelný způsob řešení pohybového úkolu; řešení je vybráno na základě všestranných předpokladů sportovce v souladu s jeho možnostmi, biomechanickými zákonitostmi a platnými pravidly.*

Je známo, že jakékoliv fyzické či funkční předpoklady k výkonu zůstanou pouze předpoklady, jestliže je daný závodník nedokáže v závodě či soutěži maximálně využít. A znovu  hovoříme o technickém provedení, které patří k základním a nejspecifičtějším faktorům sportovních výkonů.   

Prostřednictvím techniky se projevuje výkonnostní kapacita sportovce a vyjadřuje úroveň jeho výkonnosti. Výkonnostní kapacitu je nutné neustále rozvíjet v celém komplexu pohybových a duševních schopností, v plném souladu s osvojováním a zdokonalováním techniky. *

V současnosti díky videotechnice a možnosti několikrát si přehrát či zpomalit průběh samotného výkonu či technického provedení je možno daleko více rozlišit a ocenit nebo najít odlišnosti či přednosti jednotlivých sportovců. Vždy byla a je snaha přiblížit individuální technické provedení k technice těch světově nejlepších. Jejich technika se vyznačuje vysokým stupněm účelnosti a ekonomičnosti pohybů, jimiž realizují sportovní výkon.

Účelností se rozumí zaměřenost všech prvků techniky pohybové činnosti na řešení daného úkolu včetně jeho charakteru. Účelnost se týká především cílového zaměření pohybu a hodnotí se z tohoto hlediska úspěšností, tj. porovnáním plánovaného záměru s konečným výsledkem. Ekonomičnost pohybu hodnotí míru energetické hospodárnosti provedení pohybu. Dokonalá technika je tedy nejen vysoce účelná, ale také hospodárná. *

Při tom nám nejde o pouhé kopírování techniky, ale o provedení, při kterém sportovec může maximálně využít svých předností různého charakteru a zároveň uplatní nejnovější trendy či znalosti o technickém průběhu pohybu.

Zejména u dětí do puberty se technika přizpůsobuje odlišným biomechanickým podmínkám jejich organismu, nedostatku síly i odlišného chápání pohybových celků, při němž děti nejsou s to realizovat detaily pohybu.

V nedávné době jsem měla možnost na krátký čas trenérsky vest jednoho našeho „staršího“ juniorského  reprezentanta. Tedy ne zcela nevýznamného plavce z pohledu českého plavání. Hoch na svůj věk poměrně velký, s ambicemi do budoucna a chutí do tréninku. Nemilým překvapením pro mne bylo po prvním absolvovaném tréninku, že technicky „relativně správně“ nezvládá ani svůj hlavní plavecký způsob, nemluvě o dalších. Nicméně při naší komunikaci pro mne vyplynulo, že si je svých některých nedostatků vědom. Ale to bylo vše. Technická cvičení, ne náročná, mu činila většinou problémy, pramenící už ze základní polohy na hladině.

Je nutné si uvědomit, že technická příprava je jednou ze složek sportovního tréninku. Má a plní nezastupitelné místo i ve sportovní přípravě plavce. Bývá však často plaveckými trenéry opomíjena či přehlížena. Dokonalost plavecké lokomoce vynikajícího plavce může být výsledkem buď „geniálního“ nadání daného jednotlivce pro pohyb ve vodě anebo dlouhodobého zaměření na technické provedení jednotlivých stránek pohybu plavce.

Plavání z motorického hlediska charakterizuje relativně malý komplex pohybových cyklicky se opakujících  dovedností s malou variabilitou a značnou automatizací. Přesto technické zvládnutí těchto činností bývá jedním z rozhodujících parametrů úrovně vyspělosti plavce, prostřednictvím kterého se realizují a projevují další faktory ovlivňující sportovní plavecký výkon.

Z tohoto hlediska akceptujeme techniku racionální, účelnou a ekonomickou, která zabezpečuje co nejrychlejší lokomoci plavce ve vodě při optimálním výdeji energie v průběhu trvání konkrétní závodní tratě. Již samotný fakt, že pohybový úkol probíhá ve vodním prostředí, tedy v prostředí s odlišnými fyzikálními vlastnostmi od běžných podmínek, vyžaduje od plavce speciální pohybové chování respektující zákonitosti vodního prostředí a pohybu v něm.

Plaveckou techniku, respektive plavecké dovednosti si plavec postupně osvojuje, zdokonaluje a automatizuje s možností variability. Variability ve smyslu reakce na aktuální stavy při soutěži (např. v závislosti na taktice, únavě atd.), variability ve smyslu dalšího zdokonalování pohybových úkonů ve vztahu k postupně se měnícím  vnitřním podmínkám plavce, např. v důsledku růstu, vlivu kondiční přípravy, rozvoje psychického vnímání apod..

V dlouhodobém procesu  motorického učení plavec prochází kvalitativně rozdílnými úrovněmi při osvojování plaveckých dovedností, tzn. od fáze zvládnutí hrubé koordinace pohybu, přes fázi zvládnutí jemné koordinace a směřující k fází stabilizace této jemné koordinace, ne však ve smyslu absolutním. Tato časová období procesu motorického učení ovlivňují technické zrání plavce a zároveň odpovídají úkolům technické přípravy jednotlivých etap sportovního tréninku tzn. základního, specializovaného a vrcholového.

V individuálním technickém zvládnutí záběrových pohybů se odráží a důležitou úlohu hraje úroveň  a možnosti obratnostních schopností plavce v těsném vztahu s kloubní flexibilitou jeho těla. Výsledný pohybový projev v daném věkovém období dále závisí na rozvoji pohybových schopností, dosavadních pohybových zkušeností a na stupni rozvoje CNS, jejímž prostřednictvím se koordinuje řízení a organizace pohybové činnosti na různých úrovních .

V tomto kontextu v plavání mluvíme o koordinačních cvičeních či cvičeních pro rozvoj techniky nebo o plaveckých cvičeních na rozvoj pocitu vody. V jednotlivých činnostech se pak koncentrujeme na přesné provedení pohybů ve vztahu k zadanému úkolu a k možnostem plavce a na vědomé vnímání průběhu pohybu s tím,  že při provádění konkrétního cvičení můžeme rozvíjet více parametrů techniky daného plaveckého způsobu.

Osvojování a rozvoj plavecké techniky je proces, který má počátek v době, kdy se jedinec učí prvním záběrový pohybům, jeho vrchol – dokončení prakticky nemusíme dosáhnout ani ve vrcholové etapě. Z tohoto důvodu je možná a žádoucí využitelnost těchto cvičení ve všech etapách sportovní přípravy s ohledem na motorickou úroveň plavce.    

Vracím se k našemu plavci. Pravděpodobně disponuje velkým fyzickým fondem. Je ve věkovém období, kdy jeho organismus roste, vyvíjí se a zvyšování výkonnostní úrovně je určitým způsobem tímto ovlivňováno. Jestliže vydrží u plavání a dostane se do období, kdy jeho růst se přirozeně zastaví a jeho přírůstky výkonnosti budou záviset převážně na tréninkovém efektu, bude jeho výkonnostní úroveň podstatně ovlivněna technickými parametry, které mu nedovolí plně využít svého fyzického potencionálu.

Při tom je nutné si uvědomit, že rozbourávání a změna zažitých stereotypů pohybu (v tomto případě mnohaletých stereotypů) je velmi obtížné, stojí velké úsilí a váže se na dlouhé časové období. 

* CHOUTKA, M., DOVALIL, J. Sportovní trénink. 2.vyd. Praha : Olympia, 1991.