Dnes tohoto startovního provedení využívá stále více plavců na různých výkonnostních úrovní, přestože žádné studie nepotvrdily celkovou časovou výhodnost tohoto pojetí (naopak však ani časovou ztrátu). O úspěšnosti  prvních metrů závodu tak nadále rozhoduje dokonalé zvládnutí a propojení jednotlivých startovních činností ve všech fázích skoku, ať se jedná o „GRAB“ nebo „TRACK“ start.

TRACK START

1. Základní postavení

Hlavní a na pohled viditelný rozdíl je v základním postavení na startovním bloku. U tzv. atletického startu má plavec jednu nohu zaklesnutu palcem za hranu bloku, druhou nohu v postavení v zadní části bloku. Pata této končetiny je mírně zvednutá. Ruce jsou pevně zachycené za přední okraj bloku. Při povelu na místa plavec přesune své těžiště (trup) vzad, tím vzniká silové napětí v uchycených pažích, které po startovním signálu urychluje celkovou startovní reakci. Hlava je skloněná mezi pažemi.

2. Odraz a let vzduchem

Po startovním signálu plavec přesouvá své těžiště vpřed téměř v horizontální rovině tlakem rukou o přední část bloku se současnou dynamickou extenzí (propnutím) dolní končetiny, která je v zadní pozici, zakončenou odrazem od startovní plochy. Trup a hlava se postupně zvedají do směru pohybu při zachování pohybu těžiště v horizontální rovině. Paže se v poslední fázi dotyku odrážejí od hrany bloku (tlak rukou na blok je směřován vzad). Poté paže švihají spodním obloukem vpřed do pozice směřující přibližně do místa dopadu do vody. Poslední odrazový impuls zabezpečuje dolní končetina v předním postavení, která je zaklesnutá za hranu bloku. Stejně jako u paží i zde převažuje tlak na startovní blok směrem vzad. Z tohoto důvodu je úhel vzletu menší než u grab startu (postavení nohou vedle sebe) a převažuje horizontální složka odrazu. Výhodou tohoto pojetí startu je rychlejší opuštění startovní plochy plavcem. Příznivě se zde uplatňují skloněné startovní plošiny bloků směrem k vodní hladině.

Let vzduchem je realizován v téměř horizontální rovině, trup a dolní končetiny jsou v jedné linii zcela napnuté do momentu, kdy se plavec začíná připravovat pro dopad do vody předkloněním trupu tak, aby se hlava dostala do pozice mezi paže.

3. Dopad do vody, pohyb setrvačností a nasazení prvních pohybů

Vzhledem k předešlému charakteru letu, kdy tělo plavce nedosahuje takové výšky letu jako u grab startu je příprava a provedení dopadu do vody technicky náročnější a většinou méně efektivnější z hlediska velikosti odporu. Plavec dopadá do vody pod menším úhlem dopadu a to většinou způsobí, že neprotne vodní hladinu v „ideálním“  jednom bodě. Tento zvýšený odpor při dopadu má za následek větší snížení rychlosti pohybu hned při zajetí do vody. Méně se zde i uplatňuje vertikální složka pohybu při dopadu. Naopak obloukovitá dráha pohybu pod vodní hladinou je přímější a nedosahuje takové hloubky jako u grab startu. Všechny ostatní činnosti tzn. pozice trupu, hlavy a končetin při dopadu, při pohybu těla pod vodní hladinou setrvačností, v době nasazení prvních pohybů dolních končetin a při vyjetí plavce na hladinu jsou shodné s provedením grab startu. 

Autor: Mgr. Jitka Pokorná

Reference:

COLWIN, C., M. Swimming Dynamics. USA: 1999, 370pp. ISBN 1-57028-206-4

HOFER, Z. a aj. Technika plaveckých způsobů : učební text. Praha: Karolinum, 2000, 100 s.

MAGLISCHO, E., W. Swimming Even Faster. USA : Mayfield Publishing, 1993, 755pp. ISBN 1-55934-036-3

RICARDS, R., J., C. Coaching Swimming. Australian Swimming : 1996, 180pp. ISBN 0646 29775.