Bob Laird: Proč velmi dobře trénovaní, vysoce motivovaní sportovci přijíždějí do Kona, aby uskutečnili něco, o čem snili dlouhé roky a najednou nejsou schopni závod dokončit? Nebo, obecněji, proč dokončí závod v mnohem horším čase, než čekali, a pak se objeví v medicínském stanu pod kapačkou?

Běžní  IRONMANa dokončí  hodně přes  90 procent  startujících, což svědčí o kvalitě  startovního pole. Jako ředitel zdravotní služby na  Havaji od  roku 1981 jsem měl možnost podělit se o poznatky s tisíci IRONMANy a uvědomit si, že několik málo změn závodní strategie může učinit závod příjemnějším a méně namáhavějším jak pro závodníky, tak pro zdravotní tým.

Zde jsou moje doporučení jak při závodu prožít velký den:

1. Trénuj hlavou
Týdenní dávky průměrného IRONMANa  jsou známé dlouhá léta: 11 km ve vodě, 370 km na kole a 77 km běhu. Čím více natrénováno, tím lépe, ovšem zejména v poslední době se zdůrazňuje potřeba kvalitního odpočinku. Podle mého mínění je velmi vysoké procento sportovců přetrénováno, chronicky unaveno a chronicky dehydrováno. Jakmile máš pocit, že ztrácíš nadšení, chuť do tréninku, ztrácíš nebo naopak přibýváš na hmotnosti, při které jsi se cítil pohodlně, potřebuješ přestávku. Najdi si nějakou jinou aktivitu  jako například spaní, sledování mýdlových oper nebo se věnuj zcela odlišné fyzické aktivity jako například lezení po skalách nebo tenisu. Odpočinkový den by měl být nedílnou součástí tvého tréninkového  programu a měl by být nastaven podle  tvých mentálních/emočních potřeb stejně tak, jako  podle tvé fyzické kondice. Není  špatný nápad  zaposlouchat se do starostí běžných smrtelníků, přátel netrénující na IRONMANa, zejména když ti navrhují, aby jsi se uvolnil a měl více radost ze života.

2. Připravuj svoje trávení
Je velmi důležité vědět jaké potraviny budou dostupné při závodě a ty samé  používat ve stejném množství i při tréninku. Peter Young,  ředitel občerstvovacího týmu, pečlivě plánuje  složení potravin  pro závodní  den a  zájemcům rád prozradí  svůj program předem. Důležité je zejména poznat a připravit si tekutiny a iontové nápoje.

3. Dej přednost jednoduchosti
Osobní jsem přesvědčen, že závod lze nejlépe absolvovat s odpovídajícím množstvím tekutin a iontového nápoje. Uskutečnilo se nekonečné množství výzkumů s cílem odhalit skutečné potřeby  vytrvalce a přesto, že zdaleka nevíme všechno,  základní pravidlo zní: "Během IRONMANa potřebuješ VODU, CUKR a SÚL." Mnoho sportovců, včetně mě osobně, dokončilo úspěšně IRONMANa, když pili pouze sportovní nápoje. Neznám přesvědčivý důkaz toho, že aminokyseliny, vápník, magnesium, čokoláda, hovězí mlezivo nebo tuhé potraviny jakéhokoli  druhu  mají oproti energetickým nápojům jakoukoli výhodu. Jeden mladý profesionál měl dokonale a pečlivě  vypracovaný plán příjmu různých koncentrací energetických nápojů, solných tabletek a směsí slaných doplňků. Nikdy plán nesplnil, neboť schopnost sportovce vzpomenout SI na  "plán" exponenciální klesá s narůstající únavou a pečlivě promyšlené schéma se vypaří rychleji než tvůj pot na horkém asfaltu. Je mnohem účinnější zapamatovat si jednoduchý program: pít jeden bidon iontového nápoje na každé cyklistické občerstvovačce a dva šálky tekutiny na každé běžecké občerstvovačce.

4. Neopouštěj vyzkoušené (pokud to funguje)
Ve skutečnosti existují dvě rady. Jak se léty seznamuješ s Dig me Beach na Kailua  Pier,  pravděpodobně si osvojíš rutinu,  která  ti nejvíce vyhovuje. Máš svoje vodotěsné brýle, svůj oblíbený prostředek proti zamlžení a trénuješ v tempu, které je pro tebe nejpřijatelnější. Ráno před závodem není ten správný okamžik pro experimentování s novými strategiemi, neznámými výrobky s čímkoli novým, nevyzkoušeným. Tak jsme se dostali k druhé části doporučení č.4.: Buď však připraven změnit svůj program v závislosti na okolních podmínkách a tvém stavu při startu závodu.  Mimořádné horko nebo vítr je důvodem redukovat vlastní očekávání o jeden nebo dva body. Jeden z nejčastějších  důvodů  pro relativně slabý výkon je nemoc. Zvláště máš-li napadené plíce, trápí-li tě žaludeční nevolnost, šance pro vyčerpání  a dehydrataci během IRONMANa u tebe silně vzrostla. Jak se s takovou situací vyrovnat se dozvíte v doporučení č. 5

5.Věnuj pozornost svému vnitřnímu prostředí
Představ si, jsi dobře vyladěný, s perfektní  rovnováhou, dokonale vyvážený organismus pracuje se špičkovou účinností.  Pokud něco nehraje, trochu zpomal a sleduj, zda "to" zmizelo, nebo je "to" stejné. Píchání v lýtku nebo škubnutí dole  na prsou může být jen náhodný a zcela  nevýznamný projev. Jestliže ovšem  potíže neustávají, je třeba zvolnit ještě více nebo  dokonce úplně zastavit. Pokud i potom problémy trvají, požádej o pomoc.  Při  IRONMANovi stejně jako u většiny sportovních podniků, lékařská pomoc není důvodem k DSQ. Pokud ovšem nedostaneš kapačku, nebo tě neodvezou  sanitou či lékař usoudí, že další pokračování by mělo těžké zdravotní následky či dokonce vedlo k ohrožení života. PLÁN nesmí být dogma, jehož dodržení za každou cenu pak paradoxně ohrožuje celý závod. Nezkoušejte udržet tempo aniž by jste dbali  na výstražná světélka blikající  na vašem osobním "panelu". Některé dílčí příznaky jsou následující: ztráta běžeckého rytmu, opakované dávení, ostrá žaludeční křeč, ztráta orientace, závrať a nezvladatelný průjem. Zdravotníci jsou na trati proto, aby ti pomohli dokončit IRONMANa bezpečně a  unavenému v rozumné míře. Je opravdu  pěkné vzpomínat na celý závod, zvláště na poslední zatáčku "hot corner " na  Ali'i Drive a na sešup nádherně vyzdobenou cílovou čarou od Gerry Rotse. Jsi-li  jeden z  finišmanů po západu slunce,  zažíváš  nádherné pocity běhu do oslepujících bílých světel a hromového rachotu davu diváků, který nemá nikde na světě obdoby.

Co by jste měli pít a kolik?
Při závodě jako je IRONMAN, kde teplota okolí přesahuje 33°C (90 F), (jistému stupni dehydratace se nevyhneš). V roce 1984 jsme diagnostikovali náš první případ hyponatremie (nedostatek sodíku  v krvi). Následující studie Labmanu zaměřené na výskyt hyponatremie a dehydratace při krátkém TT a IRONMANovi ukázaly nárůst  výskytu obou nedostatečností při delších závodech. Náš závěr byl následující: fyzická námaha vedoucí k nedostatku sodíku v krvi je spojena s dehydratací a ztrátě sodíku potem při jeho (sodíku) neodpovídajícím  příjmu a doporučili jsme, aby při závodech delších než 4 hodiny bylo k dispozici pití obsahující sodík.

Od poloviny osmdesátých let význam příjmu sodíku mezi triatlety a dalšími vytrvalci v podstatě nikdo nezpochybnil. Nicméně na  začátku devadesátých let výzkumníci v Jižní  Africe navrhli zcela jiný mechanismus hyponatremie. Jejich závěry označily jako příčinu hyponatremie, zředění jinými slovy nadbytečné množství vod v organismu. Z toho vyplynulo jejich doporučení jak zabránit  hyponatremii - omezit příjem vody! S našimi závěry zřetelně konfliktní doporučení postavilo sportovce před dilema, které nás vrací k bodu 3.

Kolik tedy vlastně pít?
Nezapomeò na jednoduchost! Míra pocení se mění během závodu, dokonce u jednotlivých osob se mění jinak. Ale povědomí o své míře pocení můžeš získat pečlivým sledováním změny své tělesné hmotnosti a příjmu během tréninku, když budeš mít na paměti staré pořekadlo: "a pint's a pound the world around". Pokud se budeš snažit nahradit ztráty tekutinou obsahující sůl (50 až  110 mg Na/0.25 l) a odpovídajícím obsahem karbohydrátů (50 až 70 Kcal/0.25 l), měl by jsi udržet jak hydratační tak sodíkový status normální. Velmi důležitá poznámka: Jestliže ti pití začne slyšitelně žbrundat v žaludku a cítíš se nafouklý, potom by jsi měl omezit příjem tekutin a stejně tak i tempo do té doby, až se situace napraví sama a budeš schopen se opět napít. Někdy pomůže žaludek stabilizovat malým množstvím koly, vývaru nebo obyčejné vody, ale musíš zasáhnout včas, před tím, než skončíš s obrovskou louží ve svém žaludku - postupně vytlačovanou do tvého jícnu.

Finišuj rozumně
Za celou historii IRONMANa více jak 80% sportovců, s kterými jsme se setkali v našem zdravotnickém stanu, k nám dorazilo od cílové čáry. Stejný motor, který tě dotlačí do cíle dlouhého kola před 17.hodinou, tě propasíruje skrz Energy Lab a zpátky po Queen K Highway na Kailua Pier. Najednou tobě nebo tvým přátelům může být zřejmé, že potřebuješ zdravotníka. Některé z příznaků, sužujících tě na trati, kulminují na cílové čáře. Většina triatletů je za cílem více či méně zmatená, ale pokud se opravdu rozhoduješ zda jít na masáž, obejmout svého miláčka nebo se vydat do zdravotnického stanu, pak ti dobře radím - přijdi k nám mezi zdravotníky a my ti poskytneme tu nejlepší kapačku na světě. Zatímco jistá část triatletů potřebuje skutečně kapačku, většině stačí se trochu projít, posadit se či lehnout si se zvednutýma nohama a napájet se vývarem. Nech svoji fyziologii čas, aby si uvědomila, že už nemusíš nikam jít, přesvědš ji, že odpočinek je v tomto okamžiku nejlepší volba.