Avšak na druhou stranu tuto radost kazí fenomén hákování při cyklistické části. Nejlepším rozhodčím by se dalo předpokládat je závodníkovo svědomí, ale jek se zdá není tomu tak.

Osobně raději skončím ztracen ve výsledkové listině, něž abych podváděl sám sebe a absolutně nerozumím jedincům, kterým to je naprosto jedno a nechápu jak je nemůže hlodat svědomí, a že mají vůbec radost z takového výsledku a svého počínání.

Vždyť sport děláme hlavně kvůli radosti a potěšení, které nám přináší nebo se snad mýlím? Toto podvádění však kazí radost i těm, kteří se poctivě snaží dodržovat rozestupy…

Je to vážně začarovaný kruh a otázka zní jak z něj ven? Zvýšit počet pořadatelů, které sehnat je čím dál obtížnějším, zpřísnit tresty nebo navrhujete něco jiného? Rádi vaše hlasy vyslyšíme v diskusi.

Osobně se mi líbil názor, že když vidí, jak se v závodě hákuje, tak příští rok na start jednoduše nepřijede.

Možná to vychází i z momentálního stavu ve společnosti. Každý dnes kouká jen na sebe. Sobeckost, závist, bezohlednost a také bezpáteřnictví to jsou negativní vlastnosti naší konzumní společnosti a v tom asi bude ten zakopaný pes…

Jak by řekla moje babička. „Že ty spratky hamba nefackuje:-)“