Franta Kubínek: Moje nejdelší soustředění v životě

Po nehodě proležel několik měsíců v nemocnici, odtud vedla jeho cesta do rehabilitačního ústavu v Kladrubech. Triatlonovou komunitou proběhla v té době obrovská vlna solidarity, která pomocí sbírek a běhů shromáždila dost peněz na to, aby si Franta rehabilitaci mohl prodloužit a pořádně na sobě zamakat. A protože je tu každý den stejný a návštěvy jsou vítány, vydali jsme se na kus řeči do kladrubské kavárny i my z redakce.  

V Kladrubech točí jen nealko pivo, ale Franta si nestěžuje. Český rekordman v pivní míli ho totiž pil jen dvakrát ročně - při závodech. I když je jedním z jeho hlavních sponzorů brněnský pivovar Pegas, střídmost dodržuje i během rehabilitace. Černou náladu tady nehledejte - jen chuť pořádně makat. A k tomu pořádnou porci černého humoru.

Pivo si nedáš, Franto?

“Já mám radši kávu. A zbožnuju čokoládu! Ne tak ledajakou, to musí být belgický pralinky, třeba ty od Koruna Pralines.”

Pamatuješ si vlastně něco z té nehody? Nebo z toho, co bylo potom?

“Během nehody nic. Potom jen vím, že za mnou do nemocnice došel Lukáš Kočař, aby mě namasíroval. A že tam byl i s tátou. Vnímal jsem, že tam za mnou chodila i má přítelkyně, za což jí moc děkuju! Neměla to vůbec lehké.”

Po té bouračce za tebe dýchala minimálně půlka triatlonového národa, víš to?

“Vůbec jsme o sobě nevěděl, ale ta podpora byla a je obrovská. A jsme za to strašně rád. První tři měsíce tady v Kladrubech jsou na pojišťovnu, ale pak už si to člověk musí platit sám. Byl tady se mnou kluk starý jako já, co žije jenom s matkou. Jel domů, už si to nemohl dovolit. Den tady totiž stojí čtyři tisíce. Takže touhle formou děkuju TÝMU a Michalu Kočařovi a pořadatelům ‘Běhu pro Fanu’, Lukáši Lachmannovi z Here to win, lidem v Anglii a Hance Kolářové. Strašně moc děkuju, že se na mě vybralo tolik peněz, měl jsem štěstí.”

Taky jsme rádi, že se tu můžeš dát v klidu dokupy…

“Beru to takhle - letos jsem nebyl na dovolený, neplatil jsem žádný soustředění, nekupoval si nový kolo. Tak můžu být tady. Až na to zdraví mám všechno. Akorát teda po tý bouračce už nemám auto (smích).”

Jak vypadá tvůj dnešní tréninkový plán?

“Před osmou ráno snídaně, na devátou nejdůležitější cvičení dne, které mám s fyzioterapeutkou. Pak mám skupinové cvičení, kde se protahuju a cvičím s vlastní vahou. Další je lekce psaní a uchopování, a, abych se pořádně rozhýbal, následuje keramika. Vyrábím dárky pro partnery, už to byly krýgly, domek, mističky a teď jsme se pustil do putovního poháru na Morkinmana. Pak oběd, počítače, plavání, logopedie, chůze v závěsech, pauza, druhý plavání a večeře. Utíká to tady rychle a já se snažím ten čas opravdu využít. Večer nikam moc nechodím, snažím se co nejvíc spát, aby mělo tělo čas na regeneraci.”

Stejně jako na soustředění…

“Přesně. Říkám, že tohle je takový lepší hotel Kempinski. Asi tady budu půl roku, na tak dlouhým soustředění jsem ještě nebyl. Ani tak luxusním.”

A když to srovnáš s tím výletem do Benidormu?

“Tam mě to bolelo víc, ale i tady jsem celkem dost vyřízenej. Nejtěžší je to ranní cvičení s fyzio…”

Stíháš tady v Kladrubech zapadnout mezi lidi?

“Většina lidí se tady rychle protočí. Je tady dost cizinců, tak kromě plavání a chůze trénuju i angličtinu.”

Co tvoje procházkové kolečko?

“Když mám čas nebo se cítím, tak se jdu projít. Mám tady okruh, co měří 1.7 km. Před čtrnácti dny jsme to dal poprvé pod 30 min. Což je pokrok, protože když jsem to šel prvně, musel jsem si dát v půlce pauzu. Když za ten čas dám jednou zase desítku, tak můj trenér Martin bude spokojenej (směje se).” 

Jak se ti momentálně plave?

“Ze začátku mi trošku padaly nohy, ale už je to lepší. Pravá strana těla mě moc neposlouchala a jak jsem se vždycky nadechoval doprava, tak to nebylo ono. Ale pak jsem vyzkoušel opřít se o pravou ruku a nadechovat doleva a je to. Postupně vylepšuju styl, střídám kraul/znak nebo kraul/prsa, plavu úseky 25-50 m. Většinou vydržím hodinu a mám tak 1 - 1.5 km. Motýlové nohy mi ze začátku dělaly problém, musím totiž dávat pozor, abych si neničil kolena.”

Ve Varech jsi plaval ve štafetě, konečně jsme Tě zase viděli na závodech. jak sis to užil?

“V pátek před Varama jsem testoval, zda vůbec těch 700 m uplavu. Vynořoval jsem hlavu a zkoušel se dívat dopředu. Šlo to, tak jsem se za odměnu naložil do vířivky. Týden před závodem nastala komplikace, protože mi tu kvůli suchu a nedostatku vody zavřeli bazén. Tak jsem si našel kousek odtud rybníček, že budu chodit tam. Naštěstí ten bazén zase za pár dní otevřeli! V  závodě jsem sice předával poslední, ale aspoň je místo pro zlepšení.”

Co Tvoje brněnská tréninková skupinka RSFK, jak na ně dohlížíš?

“Delegoval jsem funkce. Kámoš Lukyn Olejníček se stará o běh, Lukáš Kočař o kolo a Kuba Kočař s Veronikou Škvařilovou o plavání. Říkám tomu, že to je trenérskej tým snů, samej MISTR! Když jsem o sobě nevěděl, rozebrali si stanoviště sami a já jsem rád, že to dělat chtějí a dělaj to skvěle.”

Jsi teď hodně aktivní na sociálních sítích, všechny ty fotky a povzbudivé vzkazy musí být slušný motor?

“Jsem hodně aktivní na FB a hodně mi to pomáhá. A taky chci ukázat, že když se chce, tak to jde!”

Jaké máš další plány?

“No letošní sezónu už nestihnu, ale v půlce října je Vokolopriglu, tak se zkusím zúčastnit. Já si teď plány nedělám.”

Čeho se teď nejvíc bojíš?

“Jen toho, že mi zase zavřou bazén.”

A co ti dělá největší radost?

“Když si pořádně máknu. A dám si ty pralinky:-).”

"Franta se před dvěma týdny odstěhoval na další soustředění, tentokrát do Olomouce. Za všechny triatlonisty mu přejeme, ať se mu i na tomhle soustředění daří!"