Dám přednost závodům Světového poháru, říká Honza Čelůstka

S jakou taktikou jsi šel do závodu ČP v Příbrami?

Minulou neděli jsem absolvoval náročný závod WTS v Leedsu a únava byla ještě trochu znát. Přiletěl jsem v úterý a měl jen pár dní na to, abych si zvyknul na časovkářský speciál. Závod bez draftingu jsem jel naposled tak před pěti lety a to ještě duatlon na normálním kole. Soustředil jsem se na dobré plavání, nenechat si nikoho odjet na cyklistice a dobře prodat běžeckou formu.

To se ti podařilo. Na cyklistické části se jelo na třech okruzích. Ve druhém okruhu bylo vidět, že Jan Volár tě zkouší „odpárat“ a přivézt si náskok na běh. Bylo to tak i z tvého pohledu?

Ano. Honza mě vystřídal ve vedení na cyklistice a zvyšoval tempo. Věděl jsem, že si ho nemůžu nechat moc odjet, takže jsem jel na dohled za ním. První okruh jsem jel dost zadrženě, takže ve 3. jsem mohl zase přidat. Nakonec jsme do depa přijeli skoro stejně. Cítím se poslední dobou dobře běžecky. I tady v Příbrami se mi dařilo a věřil jsem si na vítězství.

Vraťme se ještě k závodu v anglickém Leedsu, kde jsi minulý víkend zajel nejlepší výsledek kariéry na WTS. Co na to říkáš?

Z předvedeného výkonu jsem spokojený. Závod byl velmi technicky náročný, domácí bratrské duo Brownleeových si trať postavilo tak, aby jim vyhovovala. Nebyl tam snad nikde úsek delší roviny, kde by člověk chvilku mohl polevit z pozornosti. Bylo tam hodně zatáček, výjezdů a různých technických pasáží. Atmosféra byla naprosto parádní, lidé v Anglii tento sport milují a dobře mu rozumí. Všude podél trati bylo velké množství diváků, kteří neúnavně povzbuzovali.

Jak se závod vyvíjel?

Na cyklistice se oddělila čtyřčlenná skupinka včetně dvou zmiňovaných domácích závodníků. Jelo se hodně rychle a na hranici rizika.  Nedokážu si ten závod představit za deště.  O umístění tak rozhodovala běžecká část.

Co bylo tvým důvodem k tomu, že už jsi přestal usilovat o kvalifikační body do brazilského Ria?

Zbývaly poslední dva závody a já potřeboval ještě 400 bodů, stejně jako několik mých dalších soupeřů. Všichni jsme věděli, kdo jak na tom je. Vyhodnotil jsem to tak, že na závody do Mexika a Japonska už nemá moc význam jezdit.

Když jsme se bavili minule, říkal jsi, že když nevyjde kvalifikace, tak přijedeš na start tuzemského halfironmana – Czechmana či TRIPrague…

Přemýšlel jsem i o této variantě, ale vzhledem k tomu, že se cítím dobře rychlostně, tak dám ještě přednost závodům Světového poháru na olympijské distanci. Navíc potřebuju trochu času na zvyknutí si na „kozu“. Těch 100 km tento týden rozhodně nestačí. Další závod mě čeká příští víkend ve švédském Stockholmu.