Jak se nyní cítíš po Krušnomanovi?
Je to taková mixáž  únavy, vyčerpání a pocit, že se to „snad“ povedlo a že třeba za rok „kluci a holky“ přijedou znova k nám do Krušných hor a postaví se na start 7.ročníku Krušnomana. Rád každého vidím po zimě, vždyť nás „bláznů“ není tolik a známe se nejen jako závodníci, ale už i rodinný příslušníci znají rodinné příslušníky těch druhých. A to je na tom přeci super – super lidi na stejné vlně.

Byl letošní ročník náročnější nebo vše je již rutina?
Něco je už rutina – sbírání kulatých razítek po úřadech. Něco je rok od roku náročnější – sbírání korunek. 

Jaké byly tvé pocity těsně před startem?
Ten kdo pořádá jakýkoliv závod tak ví, že poslední hodina před startem je neskutečně rychlá a hektická. Člověk se neustále kontroluje, zda-li vše je tak jak má být. Mám obrovskou výhodu v tom, že mám kolem sebe fantastický lidi, kteří mi pomáhají a jen pohledem na mě vědí, co mi zrovna lítá hlavou a už ví jak na mě. Sám bych to všechno nezvládl. Už se to dostalo do takového stadia, kdy jeden člověk nemůže vše obsáhnout a je třeba kolem sebe mít sehraný team, který šlape jako hodinky. Já ten team mám a pak pořádání závodu je radost a potěšení, byť poslední dny člověk moc nespí a nejí.

Co se ti honilo hlavou během a po závodě?
Během závodu se člověk o „kluky a holky“ bojí, aby se jim nic nestalo. Přeci jenom stačí chvilička nepozornosti…Po závodě je to velká úleva, když se nikomu nic nestane. Také se mi honí hlavou myšlenka, jestli se to líbilo a co třeba příští rok změnit, obměnit, ponechat a atd.

Do závodu jsi přinesl nové prvky a snažil jsi se jej všemožně vymazlit, nemrzí tě trošku účast, která nepřekonala loňský rekord 110 účastníků? Čím to?
Mrzí, nemrzí. Jsem rád, za každého kdo přijede k nám do Krušných hor. Překonávat rekordy je věc pěkná, ale zase na tom nestojí úspěch či neúspěch toho závodu samotného. Ono přiznejme si to, Krušnoman je šílený úlet. Vyběhávat několikráte sjezdovku a pak sednout na kolo a připadat si jak na horské dráze a nakonec znova vyběhávat několikráte sjezdovku – to podstoupí opravdu jen člověk se silnou náturou a ten kdo to vymyslel musí být úplný sadomasochista křížený s totálním magorem – což jsem :-). Takže když se to smíchá ještě s počasím, které vládlo pár dní před závodem – účast necelé stovky je ok :-). Aspoň vládne domácí atmosféra a není fronta na WC jako při mezinárodních závodech v zahraničí :-)

Když se řekne za pár let Krušnoman 2010 co se ti vybaví?
6. ročník, zima, starší syn ve štafetě, mladší syn za bicí soupravou, dárek od Pepy Svobody, koncert, fantastický lidi jak z řad pořadatelů, tak i závodníků.

Můžeš prozradit, jakým dárkem tě Pepíno Svoboda obdaroval?
Trikem, které pro mně speciálně udělal ve formě optometristického optotypu... a na něj napsal, že jsem ironman a krušnoman Guru :-)

Můžeme se těšit na Krušnomana i v roce 2011?
Pokud budu živ a zdráv a zachová přízeň celý team pořadatelů, tak si myslím, že jo. Mimochodem 12.6.2010 opět na Klínech a opět na pořádném úletu v podání Sportareálu Klíny a K3-atlon teamu Litvínov. Ale o tom třeba někdy příště…. .