Z Austrálie reaguje Vendula Frintová na internetovou diskuzi

Vendy, v diskuzích pod tvým rozhovorem se objevily názory, že tvůj osobní trenér Jiří Seidl nevyužil naplno tvůj potenciál. Mohla by jsi to čtenářům objasnit?
V první řadě bych znovu chtěla zdůraznit své poděkování panu Jiřímu Seidlovi za svědomitou práci a čas, který mi věnoval i na úkor vlastní rodiny, zálib apod. Pokud k němu někteří chovají osobní antipatie, mohou mu to, myslím, klidně dát otevřeně najevo s případným vysvětlením a nemusí se schovávat za anonymní osočující reakce.
Výsledky, kterých jsem pod vedením J. Seidla dosáhla za posledních pár let dosáhla, tu nikdo jiný nepředvedl (mj. 2x vicemistryně světa TT do 23 let, 3x pódium SP, kompletní sada medailí z ME DT, navrch titul mistryně světa DT, posunutí českého ženského olympijského maxima, byť ne zcela tam, kam až bych si přála).
Dobrý trenér ví, co je pro závodníka nejlepší. Luboš Bílek to dobře vystihl ve svém článku a Jiří Seidl se zachoval zrovna tak. Vše ve prospěch a další výkonnostní růst závodníka. Oba víme, že podmínky k dalšímu zlepšení v ČR prostě nejsou, přestože mi zajistil maximální možné tréninkové podmínky a servis. Naše spolupráce i nadále pokračuje.
Také si po Olympijských hrách v Londýně nechci položit otázku, zda jsem opravdu udělala maximum pro co nejlepší výsledek. Člověk nemůže slevit ze svých cílů ba i snů, aniž by vyčerpal všechny možnosti, jak jich dosáhnout.

Jak probíhala plavecká příprava v Česku? V čem je největší rozdíl mezi plaveckým tréninkem v Austrálii a v ČR?
Plavecká příprava v Čechách po mém nástupu na Přírodovědeckou fakultu UK Praha probíhala pod renomovaným českým plaveckým trenérem Ing. Jaroslavem Strnadem spolu s plavci VŠC (vliv Jiřího Seidla byl opravdu minimální). Bohužel ani panu Strnadovi se nepodařilo odstranit mé technické nedostatky, třebaže jsem technice věnovala v tréninku velkou část.
Stále jsem však hodně tréninků absolvovala sama. Musíte uznat, že je rozhodně lepší, pokud vedle vás plave např. Sarah Groff, než šedesátiletá důchodkyně v koupací čepici, aby si nezničila trvalou.
Za měsíc zde v Austrálii se Dr. Smithovi podařilo poměrně stabilizovat mé technické nedostatky a odplavala jsem zde řadu kvalitních tréninků. Tím nemám namysli konkrétně 60x100, které jsem poskytla Lukášovi pouze jako jeden z bonbónků. Také vás mohu ujistit, že tohoto motivu v 1:25 na padesátimetrovém bazénu, bez hákování jsem opravdu dříve nebyla schopná. Sama nejlépe vím, že situace na volné vodě je úplně jiná. Stačí na chvíli odpoutat oči od svého monitoru a vyhlédnout z okna. Myslíte, že je možné v těchto dnech v ČR absolvovat plavecký trénink na otevřené vodě? Ani v létě není doma situace o mnoho lepší.
Zde mám možnost zafixovat si nové návyky i na volné vodě. Dále zlepšit plavání v háku, okolo bójek a spoustu dalších věcí, které v bazénu nenatrénujete. Mimo to, trénink venku zde probíhá tak, že trenér nás doprovází na kajaku. Má tak 100% přehled o vašem záběru a není-li spokojen, hned vás opraví. 

Můžeš ještě připomenout jak vznikalo rozhodnutí odcestovat do Austrálie? Kde se vzal ten prvotní impuls?
Pobyt v Austrálii jsem chtěla absolvovat již loni, bohužel vedení oddělení TT CS MV mi to neumožnilo. Jsem tak velice ráda a dík patří panu Jelínkovi, že jsem letos k dlouhodobému pobytu mimo ČR dostala souhlas.
K tomuto rozhodnutí jsme s trenérem došli společně. Oba víme, že chybí pouze malý krok k prolomení bariéry do světové špičky. V Čechách se to však zvládnout nedá. Ze zahraničí jsem měla více nabídek. Když však přišla konkrétní nabídka od Dr. Darrena Smithe, ustoupily ostatní do pozadí.
Dr Darren Smith patří v současnosti k nejlepším a nejuznávanějším triatlonovým trenérům. Jeho práci v loňském roce výrazně zviditelnily výsledky Lisy Norden a Daniely Ryf. Za svou kariéru však jeho rukama prošla celá řada atletů. Málokdo ví, že např. před OH v Aténách 2004 spolupracoval s Kate Allen. Je to soukromí trenér a své atlety si přísně vybírá a klade na ně nejvyšší možné nároky. Jediné co k tomu mohu dodat, že jsem jediný člen skupiny, kterému vzájemnou spolupráci osobně nabídl. Odpověď, proč tomu tak asi je, dokáže chápavý čtenář najít sám. Ani on mi však nezaručí kdy a jak se dané změny projeví, neboť je to vždy dlouhodobý proces a ne otázka dvou tří týdnů. Nikdo vám také nedokáže říci: „Tenhle závod vyhraješ, tady budeš pátá, dvacátá...“.

Jak vnímáš změnu tréninkového prostředí? Domnívám se, že v psychicky jsi absolutně v pohodě a změna ti svědčí nebo se mýlím?
Pokud si někdo myslí, že rozhodnutí o cestě do země triatlonu zaslíbené je jednoduché, musím ho vyvést z omylu. Tak jednoznačné to rozhodně není. Každá mince má dvě strany! Tréninkový pobyt zde rozhodně není o užívání si (to by vám jistě potvrdil i v diskuzi zmiňovaný Jan Řehula). Dovedu si představit lépe strávený čas, než každodenní dřinu a a v podstatě stejný koloběh: trénink-jídlo-spánek. Hlavním problémem takto dlouhodobého pobytu je však finanční otázka. Přestože jsem zaměstnankyní CS MV, mohu vás ubezpečit, že tamní měsíční plat zdaleka nepokryje zdejší měsíční náklady: trenér, bazén, ubytování, strava, ... . Kdo byl dále než u babičky v Horní Dolní, ví, kde se pohybují ceny v zahraniční v porovnání s ČR.
Samozřejmě rodina by se ráda přijela podívat, ale letenky do Austrálie nestojí tolik co autobus do Prahy :). S odloučení od rodiny nemám velký problém. Již v minulosti jsem velkou část roku trávila mimo domov, ať už v Praze ve škole, či na soustředěních a závodech. A nejsem maminčin mazánek, který nedokáže sám přejít ulici.