Filipe, upřímně ti blahopřeji k parádnímu výkonu v rakouském St.Poltenu.
Já ti děkuji a zdravím čtenáře.

Kdy jsi začal věřit ve své vítězství?
Ouu to je těžká otázka, ale abych nebyl jako politik a odpověděl ti, tak se přiznám, že jakmile jsem vyběhl na běh, věřil jsem, že mohu vyhrát a kilometr před cílem jsem si byl jist, že mě již nikdo neohrozí.

Překvapil tě svůj výkon kole?
Ano, musím přiznat, že velmi mě překvapil. Celý závod jsem absolvoval víceméně na špici a to mě trochu zaskočilo, mile zaskočilo.

Jaké byly reakce soupeřů. Mám na mysli druhého Chrise McCormaka a Němce Raelerta?
McCormak mně v cíli říkal, že když mě zahlédl na startovce, věděl, že se mnou musí počítat. Přiznal, že jeho taktika byla ujet mi na kole, ale nevyšlo mu to. Byl si vědom mé výkonnosti, i přesto, že se mnou pořadatelé vůbec nepočítali, což bylo pro mě velmi dobře. (pozn.red.:Filip Ospalý se nebyl pozván na předzávodní tiskovou konferenci)

V cíli jsi byl jistě ve skvělé euforii a radost s tebou museli prožívat i  kamarádi. Jaké byly jejich reakce?
Samozřejmě pozitivní. Kamarádi, kteří tomu rozumí, mi vesměs psali smsky, že konečně vidím, do jaké skupiny patřím :-) Většina soupeřů z rakouského závodu nebude startovat na MS série IM 70,3 a McCormak mně vysloveně sdělil, že závod bude šitej přímo pro mě. Vyplavat vepředu, uviset na kole a poté skvěle běžet. Já jim však všem říkám, že jeden závod nedělá celou sezónu a příště to může být úplně o něčem jiném. Ale jsem velmi rad, že to vyšlo takovým způsobem hned na poprvé.

Neplánuješ přehodnotit sezónu a zúčastnit se přeci jen více než tří středních triatlonů za sezónu?
Ne to v žádném případě, závodní plán platí. Mým cílem bylo zkusit střední tratě a pokusit se kvalifikovat na listopadové MS. Cíl jsem splnil a je to příjemná motivace do dalšího tréninku. Uvidíme však zítra a pozítří, jak na to můj organismus zareaguje.

Filipe, jak bys porovnal ve svém podání závodní zátěž oproti olympijskému triatlonu?
Intenzita je samozřejmě nižší. Začátek plavání jsem však podcenil a trochu mi trvalo, než jsem se z balíku vymotal. Tento úsek byl shodný s olympijským triatlonem. Ke konci plavání jsem si šel již své tempo, které bylo volnější. Na dálnici, když jsme jel průměrem 50km za hodiny a měl tepovku 170, jsem se trochu vystrašil, avšak v kopcích již bylo vše fajn . Běh jsme si kontroloval a běžel jsme na 160 tepech s McCormakem tempo 3:20. Nechci říct, že to byl pro mě normální běh, ale nebyla to taková zátěž pro organizmus jako při olympijském, a proto byla rezerva na závěrečné zrychlení, kde jsem rozhodl o svém vítězství.

V cíli jsi byl více unaven oproti závodům na olympijských tratích?
Právě že nikoliv, doběhl jsem a myslel, že mě bude něco bolet, ale ono nic a i nyní se cítím fajn. (pozn.red rozhovor vznikal v neděli v 22:00)