Podobně na triatlonové scéně, kde se vedle řady solidních regionálních závodů potkaly v jednom termínu tři velké podniky. A na nich celkem okolo sedmi stovek přímých účastníků všech věkových kategorií! Sezona přece vrcholí. Na první pohled radost. Na druhý… no nejmíň zamyšlení.

Rekordní závod počtem účastníků – dvoudenní festival Doksyman.

Rekordní závod prémiemi a kvalitou zahraniční účasti – havajská kvalifikace Xterry.

Rekordní závod statutem – mistrovství světa kvadriatlonistů.

Proč si vzájemně nesladí termíny?

Možná je v tom nedostatek předvídavosti („Co bude za rok, ostatní přece nevědí.“). Možná trochu rivality („Proč bych se měl přizpůsobovat já?“). Možná příliš sebevědomí („Na ostatní nehledím, ti moji mi přijdou a to stačí.“).

Nechci říkat, kdo nad kým vyhrál. Každopádně si vzali navzájem závodníky a rozdrobili pozornost veřejnosti.

Neviním z toho samotné pořadatele, výběr termínu ovlivňuje řada okolností a někdy se s nimi vážně obtížně hýbe. Ale přece jen, bylo tady volněji, nebo snad ne?

Chybí tu všetriatlonová tribuna pro včasnou diskusi. Ambiciozní portál Czechtriseries sdružuje (zatím) pouze svazové akce, tradiční a rozmáchlejší web Etriatlon se k tomu snaží víc mapovat hobby scénu. Xterra si jde vlastní kopcovitou cestou.

Soukromníkům se nedivím, že na prvním místě hledí na sebe. Teprve z jejich zisků mohou prospět ostatní.

Dokáže se však najít lídr koordinace společných zájmů? Český triatlon se odrazil od krizového dna a jde nahoru. V různých proudech, to je správné pro přirozený vývoj. Bude se však lépe stoupat spojenými silami. Jenže vzpomene si ještě dnes, v době internetového rychlospamu, někdo na legendu o třech prutech Svatoplukových…