Železný muž, otec zakladatel, to není. Výzva, ale vážně přetěžká, až extrémní, ne pro každého.

Jeho olympijský synek… taky ne. To už je vskutku vyšlechtěná odrůda jen pro vyvolené (plavce).

Vítěze najdeme mezi. Střeďák, půlironman. Tady ještě mají šanci (skoro) všichni závodit. Tohle ještě (skoro) všichni vydrží.

Ani jedna ze tří disciplín není potlačena. Může být přechodem k železné nirváně, ale i krátkým návratem do rychlejších časů.

Svědčí o tom obrovská expanze ironmanské série 70.3 v posledních letech. Další jednorázové podniky po celém světě. Ale i český kalendář. Od rekordně obsazeného Czechmana až k blížícímu se rodinnějšímu Doksymanovi. Přes teplického Ironmaniaka, který obnovil tuzemský šampionát na střední trati včetně názvu.

Vždyť naposledy se jel v roce 1993, přitom i později se občas na těchto distancích udělovaly „dlouhé“ tituly. Jeho tradici držela dlouho Sadská Jirky Horkého. A pod hlavičkou evropské federace ETU se jel střeďák ještě navíc o rok později.

Světová federace ITU přišla s vlastním „dlouhým“ šampionátem, který jen hledal alternativu železným tratím, ale širokou oblibu si hlavně vinou předlouhého plavání samozřejmě nezískal.

Až teď zvyšuje lesk mistrovství světa na středních tratích zase značka Ironman, resp. 70.3.

Závodníci se vyznají, ale netriatlonová veřejnost v tom má trošku zmatek. Vždyť i česká asociace posílá tiskovou zprávu o mistrovství republiky v dlouhém triatlonu po Otrokovicích a pak měsíc na to i po Teplicích… Kdo by měl znát líp aspoň přesné názvosloví? Co si asi pomyslí poučenější novináři?

A jen si všimněte, kolik (nepřesných) pojmenování přinesla v českých médiích medaile Lucky Zelenkové z „ironmanské“ Evropy.

Pointa? Sám triatlon by měl umět pojmenovat svůj aktuálně nejsilnější a nejatraktivnější proud.