Zamyšlení, klávesnice, web Tomáše Nohejla (35/2011) Sezona vrcholí. Namísto ionťáků se ale podává guláš
Minulý víkend – tři poháry v jeden den. Tenhle a další – nula. Opravdu už se vám chce odpočívat?
V obvykle teplém zářijovém babím létě už doběhne ještě jen nejúspěšnější dlouhý pohár a zbývá pohárově léta zmírající duatlon.
Vraťme se k číslům minulé soboty. V akci 230 triatlonistů (mezi dospělými). Z toho jasně nejvíc na střeďáku 117, pak Xterra 69, jasně nejmíň olympijský 54 – přitom ještě tady ho posílila terénní hvězda Zadák.
Troufnu si tvrdit, že kdyby se každý podnik konal jiný den, závodilo by víc lidí. Někteří by zvládli dva nebo tři, možná by přibyli i jiní.
Respektuju lokální zájmy pořadatelů, pokud však vstoupí do jisté výběrové série – typu českého poháru – měli by s výhodami statutu přijmout i respekt k autoritě a společnému zájmu. Anebo naopak - autorita si respekt sama (byť někdy i silově) získat.
To se nepodařilo.
Přitom argumenty jsou jasné: stejný termín znamená rozdrolení nejen závodnického pole, ale i pozornosti médií. Tudíž nadregionální sponzor dostane za svůj příspěvek méně, než by mohl. Navíc v oživlé náladě poprázdninového probuzení, kdy konkurence ostatních sportů znovu stoupá.
Zřejmě to však těm, jichž se to týká, vadí míň než případný ústupek (třeba se získáním práva přednostní volby za rok).
Tak nic. Namísto ionťákových závodů jedeme zase za gulášem. Na Kristýnu u Hrádku nad Nisou. Ostatně, neměl nedaleko odtud v Liberci být podle původního plánu český pohár?