V neděli po poledni vyrážím s dvěma stejně postiženými blázny vstříc rakouským Alpám. Cíl je jasný. Vyzkoušet si na vlastní kůži jakým utrpením prochází jezdci silniční cyklistiky a pokořit Grossglockner. Respektive stoupání, ze kterého je vidět na nejvyšší horu Rakouska, ale všichni to nazývají Grossgloner, proto ten prapodivný nadpis :-)

Kemp je doslova na každém rohu a volíme vesničku Bruck am Grossglockner. Na večer si střihnem rozjetí 40km a já neodolávám pokušení vyzkoušet průzračnou vodu v jezeře.

V pondělí v 6:00 budíček, snídaně, obalit kolo energetickým gely, zkontrolovat brzdy a jde se na věc.

Náš kemp se nachází v nadmořské výšce 700m a nejvyšší bod, kam se dá dojet na kole je vyhlídkový vrch Edelweisspitze (2571 m n.m.). Silnice neustále mírně stoupá a náhle přichází prudký zlom.

Tepovka se ochotně přehoupne přes 170 úderů a je jasné, že začíná jít do tuhého. Vše nám potvrzuje značka, kterou v ČR nenajdete. Ukazuje údaj 23 km stoupání :-)

Po 4 km narážíme na mýtnou bránu. Cyklisté mají do průsmyku vstup zdarma. Osobní automobily stojí vlezné úctyhodných 28 Euro. Ještě že jedu na svém jednostopém oři.

Do automatu, který vám změří čas na vrchol stoupání a posléze vytiskne diplom, vhazuji 2 Euro.

Ihned je jasné, že žádný dýchánek to nebude, ale nestěžuji si. Ba naopak a sám si říkám, že je obdivuhodná ta lidská touha pokořit majestátné vrchol, když míjím 60-ti leté dědoušky, jak točí nejlehčí převod na svém MTB.

Po více než hodinové rasovině, která utekla tak nějak rychle, si mohu v lázni endorfinů  vychutnat majestátné alpské třitisícovky.

Po chvílí odpočinku sedáme opět na kolo a pouštíme se do údolí na druhou stranu průsmyku, kde je stoupání údajně náročnější. Sjet dolů, otočit, pozřít gel a hůrá zpět nahoru do výšky 2500m nad mořem.

Suma sumarům 100 alpských km jsem zvládl průměrnou rychlostí 21 km/hod. Když to srovnám se závodníky, kteří na královských etapách dosahují průměru 36 km/hod je to k nepochopení.

Všem, kdo ještě neokusili podobné stoupání, vřele doporučuji tento tip. Stojí to opravdu za to vyzkoušet si 20km pouze a jen do kopce. A ten pocit, když zvednete hlavu nad sebe a vidíte končit silnici takřka v nebi, se těžko vyjadřuje.

Pokud jsme vás navnadil, zde přikládám odkaz, kde získáte detailní informace ZDE

A postřehy na závěr?
Zvolili jsme pondělí ráno, což se velmi osvědčilo. Rozhodně se vyplatí přivstat, neboť kolem 11 hod začíná provoz nepříjemně houstnout, ale řidiči i motorkáři tu jsou vcelku obezřetní. Ze sjezdů nemusíte mít starch. Nikde žádná díra, žádný štěrk.

Škoda, že takovéto značky se nenajdou v ČR

Před mýtnou bránou na začátku stoupání...

... a na vrcholu Edelweisspitze (2571 m n.m.),  výš už to nelze

Ten zašněžený vrcholek je pan Glossglockner a meří úctyhodných 3798 m

Parťák z Discovery...

Posuďte sami, není to krása?

Hodnocení: