„Na jakých že tratích závodíš?,“ položil mi známý otázku před dvěma lety. „Sprint a olympijský,“ odvětil jsem mu. „Hmmm, ale stejně skončíš u dlouhého,“ řekl prorockým hlasem. Nebral jsem jej vážně, ale po čase se mi jeho slova vybavila a měl pravdu.

Ta myšlenka, okusit “středák“, se mi do mysli vkradla loňského léta, kdy už jsem byl tak trochu unaven závodit okolo 20.místa na ČP. Stále stejní soupeři, stále stejné tratě a výkonnost v plavání ne a ne se posunout. Potřeboval jsem nějakou vzpruhu a konečně se přiblížit ke snu absolvovat závod s magickou kombinací 3,8-180-42,1.

Postupně jsem přidával na objemu. Velký důraz jsem kladl na dlouhé cyklistické tréninky, ale o vození zadku nemůže být řeč. Na běhu šlo zvyšování obejmu trochu obtížněji a plavecké motivy jsem neměnil.

Trénink jsem za poslední rok nešidil, ale nebylo to ideální. Poctivě jsem psal diplomku, nezanedbával závěr studia na ČVUT, chodil do práce na poloviční úvazek, věnoval se přítelkyni a pro vás čtenáře přispíval na stránky eTriatlon.cz....

Stíhal jsem 8-15 hodin tréninku týdně a den D měl přijít v Mělicích. Měl jsem respekt před distancemi 1,9-90-21 a stále si lámal hlavu jaké tempo zvolit. Těšně před startem mi Jan Kovalovský řekl, „Jdi to jako olympijský triatlon.“ „Tak, proč ne“, řekl jsem si.

V cíli se má časomíra zastavila po 4 hodinách a 20 minutách. Tenhle čas jsem vážně nečekal a dostavila se patřičná euforie :-)

Jestliže u krátkého triatlonu je čtvrtá disciplína depo, tak u dlouhého je to jednoznačně výživa před i během závodu. Výrazně dokáže ovlivnit váš výkon a zpříjemnit závod.

Dlouhý triatlon je vážně o něčem jiným, těžko se to slovy popisuje, ale určitě víte o čem mluvím. Hlavní soupeř je vaše hlava. Musíte si hlídat příjem energie, tekutin, tempo... Ale hlavně pár sekund, které ztratíte ve vodě, nehraje takřka žádnou roli.

I když mě dlouhý triatlon doslova okouzlil, tak na sprint určitě nezanevřu. Vždyť je to paráda, když si uvědomíte kolik toho během hodiny stihnete zažít. Je to fakt šleha a pořádná akce adrenalinu, endorfínu umocněná masovkou po startu plavání, dvěmi rychlými depy, nástupy na kole a během do bezvědomí :-)

Ještě před dvěma lety bylo pro mě nepředstavitelné absolvovat IRONMAN, ale letos mohu říci, že už tak nezdolná meta to není. Nechci nic uspěchat a posbírat řadu zkušeností na polovičních distancích. Jak se to říká, jedna vlaštovka jaro nedělá...

Ale kdo ví, třeba se již za dva či tři roky uvidíme na startu v Otrokovicích :-)

Ať vám to lítá, ALOHA!!!!

Mělice 2008

v cíli...

Ty pocity v cíli jsou neopakovatelné, a právě proto je triatlon tak krásný (více zde)