Plavání je skvělá zábava a regenerace, říká nadějná běžkyně Lily Bell

Kdo Tě k běhání přivedl?

Sportuji odjakživa. Vystřídala jsem snad všechno. Oba moji rodiče mne k tomu vedli. Maminka lyžovala a hrála volejbal, táta pochází ze severního Irska, kde hrál ragby, tak jsem to zkusila i já. Trochu jsem se tam ale styděla, protože tam byli jinak samí kluci. Pak jsem pár let dělala kickbox. Tam jsem se zase pro změnu nechala inspirovat svým bratrancem. Před rokem a půl jsem kvůli kamarádce zkusila atletiku. Chodila jsem si na tréninky, jak jsem chtěla. Pak mě nutili závodit. Zpočátku mě to vůbec nebavilo a vyhýbala jsem se tomu. Pak jsem ale na přeboru Prahy skončila druhá a na následném halovém mistrovství České republiky jsem brala bronz.  Poté jsem se do toho opřela, začala trénovat a vyhledala kouče Jana Pernicu. Je to úžasný trenér, který má hodně individuální přístup.

Kterého ze svých úspěchů si ceníš nejvíce?

V létě jsem vyhrála MČR žactva na 1500 m, které se běželo na dráze. V září jsem dosáhla stejného umístění na mezinárodním utkání ČR-Chorvatsko-Slovensko-Maďarsko-Slovinsko žáků a žákyň na 2000 m v Trnavě. Zlato jsem brala i na MČR žactva v crossu. Nejvíce si ale vážím určitě nedávného vítězství na HMČR dorostu v Ostravě.

Po tomto skvělém triumfu ses zúčastnila ještě dalšího důležitého závodu a své síly si zkusila poměřit ještě se staršími soupeřkami..

Ano. Bylo to na konci února na HMČR mužů a žen na trati 1500 m. Skončila jsem na sedmém místě. Měla jsem to skvěle rozběhnuté, umístění mohlo být lepší, ale překvapilo mě, jak do mne soupeřky strašně strkaly, nečekala jsem to. Byly to pro mě cenné zkušenosti do budoucna. Trenér říká, že se musím ještě otrkat..

Určitě máš přes týden velmi nabitý program, když musíš stíhat tréninky a ještě školu. Jak tyto aktivit kloubíš dohromady?

Chodím do kvinty na gymnázium Budějovická. Od ledna mi povolili individuální studijní plán, to znamená, že mám více času pro trénink i regeneraci. Nechci ale nic zanedbat ani ve škole, proto se snažím učit. Na vysvědčení jsem teď měla jenom dvě dvojky.

Jaké preferuješ doplňkové aktivity? Máš vlastně vůbec chuť ještě k jiným sportům ve svém volném čase?  

Momentálně chodím několikrát v týdnu na ranní tréninky Etriatlon Teamu. Plavání je pro mě především zábava a skvělá regenerace. Myslím ale, že se naplavané kilometry odrazí i do mé celkové fyzičky na běhu. Je to zkrátka ideální doplněk. Také ráda chodím na procházky se psem a někdy zajdu ještě na kickbox.

A kromě těchto sportovních aktivit stíháš ještě něco jiného?

Hodně mě baví umění a dějepis, ráda bych se tomu v budoucnu více věnovala. S mamkou chodíme na výstavy a doma si ráda kreslím. A někdy jen tak koukám na televizi na nějaký seriál, nebo si třeba přečtu knížku.

Kdo Tě ve sportu inspiruje, máš nějaký atletický vzor?

Určitě Simonu Vrzalovou, protože je to úžasná běžkyně. Obdivuji ji za její vystupování i mimo dráhu. Ve všech rozhovorech působí rozesmátě. Také mám velmi ráda Pavla Masláka. Sice běhá čtvrtku, což je pro mne krátká trať, ale je neuvěřitelné, co zatím dokázal.

Na jaké závody se v nejbližší době chystáš a čeho by si v budoucnu chtěla dosáhnout? A nebuď příliš skromná..

Čeká mě plnění limitů na EYOF (European youth Olympic festival) v Maďarsku – taková malá olympiáda mládeže do 16ti let, kde budou soupeřky z evropského kontinentu. Je to někdy v červenci a nominovat se mohu už od dubna. Tam bych opravdu chtěla jet. Čas, který jsem si zaběhla v hale, by už na nominaci stačil. Tak uvidíme. A samozřejmě se zaměřím zase na mistrovství ČR dorostu. No a vážně mám říct velké plány do budoucna? Chtěla bych se určitě prosadit na mezinárodní úrovni. Je to těžké takhle to říct, samozřejmě pomýšlím jednou na Olympiádu, kdo by tam také nechtěl jet ne? (smích)