Psal se  rok 1994 a po dvouleté pauze, kdy dal vale veškerému sportu, naskočil do závodního kolotoče znovu. „V pětadevadesátem jsem obstojně jezdil ČP. To ještě byly zakázané háky a bylo to pravé závodění,“ vzpomíná.  Závod měl pro něj vždy stejný scénář. Z vody vylezl kolem 50.místa. Na kole se propracoval do 15. a na běhu vždy toto umístění udržel. „Na republice jsem byl jednou 12.,“ dodává svůj nejlepší úspěch. „V té době se se mnou na krátkých tratích proháněli Vabroušek, Milichovský, Seidl, Matula, ale i Kočař.“

Avšak kajak mu i nadále zůstal u srdce a nikdy na něj nadobro nezanevřel. Proto když v ČP v roce 1996 povolili háky, přestal ho triatlon lákal a poohlížel se po něčem jiném. V té době se klubal na svět kvadriatlon. Kombinace plavání-kajaku-kola-běhu. Pro “Podboráka“ sport šitý na míru. Při svém prvním startu v Sedlčanech vyhrál a tomuto multisportu zůstal věrný až doposud. 

V Sedlčanech vše začalo a v Sedlčanech nejspíše vše skončí. Má zde totiž neuvěřitelnou bilanci. „Až na svůj druhý start, kdy jsem skončil třetí, jsem zde pokaždé zvítězil,“ prohlásil jako by se nechumelilo.  A po kolikáté to bylo letos? „Nemám tušení, ale nejspíše po dvanácté.“

Jediné v čem nikdy nedominoval, byly extra dlouhé kvadriatlony, které Míra nazývá postupné sedmihodinové umírání. „Na Ibize se vždy plavalo v moři a kajak ve vlnách se dal nazvat bojem o přežití než souvislá jízda. Jen jednou jsem na dlouhých tratích porazil Němce Thoralfa Berga, ale bylo to stejně jen o minutu.“ Ale nenechte se zmást. Je jen hrstka kvadriatlonů v jeho kariéře, kdy nestanul na stupeň nejvyšší. Kam přijel, vyhrál!

Pokud by jste hledali recept na jeho dlouhověkou formu, zní jednoduše. „ Pravidelnost!“ Po chvíli však dodává. „Dnes hlavně  těžím z minulosti a rychlostní úseky už moc nepraktikuji.“ Mírův trénink vypadá v sezóně následovně. Každý den si naordinuje dvě disciplíny. Nejraději má kombinaci plavání-kolo a kajak-běh. Nezapomíná ani na odpočinek. A proč v sezóně? Do vody totiž poprvé skočí až v únoru a na kajak usedá teprve v dubnu. V zimě si rád zahraje hokej, nazuje běžky a pravidelně se zúčastňuje Brněnského běžeckého poháru.

Táta dvou dětí jednoduše neřeší, kdy skončí. Jestli za rok či za dva? To je ve hvězdách. Rozhodne jaro a bude-li vše optimální, tak i nadále očekávejte, že svoji excelentní  sbírku titulů mistrů světa rozšíří o další kousky. „Ale hýbat se budu stejně pořád. Je to můj styl.“

Před startem...

MS v Sedlčanech, Míra Podborský s Lukášem Matysem

Jeho nejsilnější zbraň je težký převod, kterým doslova drtí soupeře...

Rád se zúčatní i triatlonů v okolí Brna. Blanenský plecháč 2006