Jak se pro tebe vyvíjel závod?
V jeho průběhu pro mě podle předpokladů, nic neočekávaného se nestalo. Jenom před závodem… Po dvaceti letech jsem poprvé zapomněl brejličky. Naštěstí mi je půjčil Martin Krňávek, měl náhradní model, co mi seděl, přesto mi do nich trochu teklo. Byl jsem ale stejně vepředu, koupal se v nohách a držel špičku. Mám v triatlonu pořád co objevovat.

Na kole a v běhu jsi taky přišel na něco nového?
Už ani ne. Snažil jsem se z kopce i do kopce, do technických pasáží jsem se nehnal. Byli jsme čtyři, ale střídali se. Do depa jsme zůstali už jen tři. Čekal jsem, co předvede Čelda na běhu, nemusel jsem se ale úplně kousat. Naštěstí. Do kopce jsem šel líp, on dolů. Až do finiše. A ten mám v šestatřiceti pořád dobrý.

Věděl jsi hned v cíli, kolikátý máš titul?
Desátý, že? Teprve teď jsem ale překonal Majzla (Tomáše Kočaře, pozn. red.), on jich měl sedm v řadě.

Ty máš ještě pět dalších zlatých medailí ze sprintu.
Za něho sprinty nebyly, takže to do srovnání nepočítám. A sám sebe překonávat nemusím.

I domácí výhra se hodně počítá, tím spíš, když přišla po dvou nevydařených závodech v Americe. Proč jsi tam tentokrát neuspěl?
Na Hy-Vee to byla bohužel špatná aklimatizace. Podobně jako olympiáda v Pekingu, při závodění tělo nereagovalo na vyšší intenzitu. Bohužel se tam vzdávat nemůže, protože i poslední závodník bere víc než vítěz na jiném závodě…  Byl bych hloupý, kdybych je tam nechal. Psychicky jsem se k nim ale pěkně protrápil. Fyzicky jsem to nějak dojel v tom vedru, běh za 39, to už byl jen výklus. Ale voda tam byla 26, vzduch 35, vzal jsem to jako přípravu na další týden v Las Vegas.

Jenže tam to taky nesedlo.
Plavání jo, je vždycky příjemný na středním. Na kole jsem uvisel celých 90, i když v závěru se pole roztrhalo. Předběhl jsem už na sedmé místo. Do kopce mi to ale moc nebžělo, čekal jsem, že se to rozběhne dolů, ale nestalo se. Propadl jsem se na deváté místo, honil mě zezadu ještě Michael Raelert a prémie tady bere deset lidí… Nechtěl jsem se trápit a raději ušetřil síly na Brno, které mě čekalo za šest dní. Už podruhé se mi to tady v tom vedru nepovedlo. Asi mi tam není dáno, podobně jako v Tiszaujvárosi. Víc lidí si myslí, že to není vhodné místo ani pro hobíky, možná šampionát přesunou jinam.

Přesto celá sezona nebyla špatná, nebo spíš patří mezi další kvalitní. Vidíš to stejně?
Z dvanácti závodů jsem jich sedm vyhrál, to je nadprůměrná bilance. Dva špatné výsledky mě nerozhoděj. Každý profesionální sportovec víc závodů prohraje.

Takže teď ti začíná zasloužená dovolená, kam se chystáš?
Olča (manželka) dnes nastoupila po mateřské dovolené do práce, takže spíš budeme jezdit na prodloužené víkendy.

A dál? Na jaře jsi vážně hovořil i o možnosti, že ukončíš kariéru v případě zajímavé pracovní nabídky.
Zdraví slouží, nebalím to. Ale teď se potřebuju hodně rozmýšlet. V létě jsem už viděl plán pro příští sezonu. Po propadácích v Americe ale myslím jinak. Dám si pauzu, abych měl čistou hlavu. Rád bych zvládl Des Moines a pak střední tratě vidím jako hlavní náplň. O Havaji musím ještě popřemýšlet, bude záležet na zimě, jak to půjde s přípravou. Je tam vedro, nehrnu se tam, ale rád bych si ji jednou taky odškrtnul. Třeba bych zatím zkusil svět v dlouhým ve Francii.