|


KDO JE JAN JAKUBÍČEK, SE DOZVÍTE ZDE

Kde se vzal, a jak vznikl impuls odcestovat na Nový Zéland?
Byly pro to dva hlavní impulzy. První, byl má poměrně slabá cyklistická výkonnost. Říkal jsem si, že by to chtělo odjet někam, kde bych mohl najíždět kilometry, zatímco v Čechách k tomu nebudou moc dobré podmínky. Jízda na trenažéru mě, asi jako každého, neskutečně nudí. Druhým důvodem je, že rád cestuji a už hodně dlouho jsem se nikam pořádně nedostal, natož na delší dobu a takhle daleko. Nový Zéland  pak byla logická volba. Češi zde můžou legálně pracovat a je tu zrovna letní období. Další možností byla nedaleká Austrálie, ale tam je to o dost složitější s prací.

Jak se ti nyní daří na Novém Zélandu? Jak proběhla aklimatizace?
Aklimatizace byla velmi snadná. Když jsem přiletěl tak v Čechách ještě nebyla taková zima, abych zaznamenal nějaký podstatný rozdíl. O něco složitější bylo celkově se tu zabydlet a obstarat si vše potřebné. Za to si však můžu hlavně sám, přijel jsem sem dost na pankáče a moc jsem toho předem připraveného neměl.
 
Jaký je tvůj dojem z této země po pár týdnech? Co se ti líbí na tamním národě?
Místní lidé jsou velmi milí a příjemní, skoro mě to ze začátku zaskočilo. Když jdete po ulici tak se na Vás lidi usmívají, pozdraví anebo třeba i prohodí pár slov. Pro Evropany, je to dost nezvyklé.
 
Jakou se ti podařilo najít práci?
S prací jsem měl poměrně velké štěstí. Většina Čechů na Zélandu pracuje v zemědělství na venkově, případně kdo umí dobře anglicky a má štěstí, tak ve větších městech, nejčastěji v pohostinství. Mě pomohli práci zařídit lidé z místního triatlonového klubu „Rotorua RATs“, který jsem oslovil, zda bych s nimi mohl trénovat. Dělám ve společnosti, která se zabývá pralesním hospodařením. Před Vánoci jsem byl přímo v pěstírně pralesních stromků. V podstatě zahradničina. Teď dělám pomocníka v laboratořích.

Daří se ti skloubit práce a trénink? Je to náročné?
Teď přes Vánoce jsem měl několik týdnů volno, tak jsem měl hodně času na trénink a občas nějaký výlet po okolí. Jinak se mi práci a trénink daří skloubit velmi dobře. Plavání máme společné od 5:30 ráno před prací, většinou tak 4-5 km. Po práci mám druhou fázi. Většinou se dostanu domů až večer, abych si udělal něco k jídlu, připravil na další den a šel zase spát. Tím, že jsem zde sám, tak veškeré mé rodinné a společenské povinnosti sestávají z telefonátu domů a vyřízení několika emailů a to moc času nezabere, můžu tak všechen volný čas věnovat tréninku. Absolutně nechápu, jak někteří závodníci mohou plnohodnotně trénovat, k tomu chodit do práce a ještě se starat o rodinu atd. Smekám před nimi.
Pro mě to tady z uvedených důvodů tak náročné není, jen občas trošku na palici.

Jaké jsou tvé tréninkové podmínky?
Tréninkové podmínky tu mám trošku spartánské, ale není nic, co bych nemohl plnohodnotně odtrénovat. Plavání s RATs je výborné a trenér Henk, má tréninky, které mi naštěstí dost sedí. Běhat chodím do Redwoods forest, který mám asi 500m od domu, což je naprosto úžasný pralesopark. Po obvodu má zhruba 25 km je neuvěřitelně kopcovatý a celý je protkán spletí singletracků, cestiček pro pěší a koně. Hrozně mě mrzí, že tady nemám horské kolo.
Na kole jezdím zde v okolí ve velmi kopcovitém terénu, problém bývá pokud mám v plánu, že mám jet rovinu, i když také se tu kousek najde. S místními cestami bývá občas problém, že znenadání přecházejí ve štěrkové cesty, ale už začínám mít zmapované, kudy se dá v pohodě jezdit. Všestranou přípravu a posilování s vlastní vahou zvládám na dvorku za domem, kde místo žíněnky využívám obrovskou trampolínu. Zkusili jste někdy posilovat na trampolíně? Je to docela zábavné.
Dospěl jsem zde také k názoru, že pojmenování aprílové počasí je velmi nepřesné. Mělo by se spíš říkat novozélandské počasí. Leckdy se tu za den třeba i několikrát naprosto změní. Na kolo už bez pláštěnky v kapse nejezdím nikdy, pokud nejsem takovej trouba jako včera, když jsem si ji zapoměl v druhém dresu a za necelé dvě hodiny na kole jsem 5x zmoknul až na kost a zase skoro uschnul.
Jediné co mi zde trošku chybí, jsou nějaké regenerační procedury, například sauna. Jediné čím ji mohu občas nahradit je, že si vlezu do nějakého termálního pramene, kterých je tu všude kolem spousta.
 
Jak se ti daří v tréninku? Kolik toho stíháš odtrénovat a jakou skladbu má tvůj týdenní trénink?
Odtrénovat stíhám vše co je potřeba. Trénink je priorita a snažím se, aby ho nic neomezovalo. Tak jsem to řekl i trenérovi. Ať mi plánuje tréninky tak, jak je vhodné, že vše ostatní si přizpůsobím, abych je zvládnul. Většinou je to tak že 4x v týdnu ráno plavání a odpoledne druhá fáze, kromě středy, která je úplně bez tréninku. O víkendu pak to co je zrovna aktuální, Dlouhé kolo, přechodový trénink, případně ještě plavání.

Jak jsi spokojen s novým trenérem Lukášem Vrobelem?
Velmi. Od spolupráce s ním jsem si hodně sliboval, ještě než začala. A teď když už makám pod Lukášovým vedením, tak z toho mám ještě lepší pocit. Jsem rád, že s ním mohu trénovat.
 
Jaký je to rozdíl trénovat podle sebe a pod trenérským dohledem? Pociťuješ přínos?
Rozhodně cítím velký přínos. Loni jsem si ještě trénink stavěl sám a ne že by bylo všechno špatně, přeci jen sám mám tělovýchovné vzdělání. Ale pravdou je, že se skladbou tréninků kolo – běh jsem velké zkušenosti neměl a párkrát se mi podařilo se lehce přetrénovat a naopak, občas trénink trošku zaostával. Každopádně když mám od Lukáše napsáno co mám odtrénovat tak je to pro mě v hlavě mnohem závaznější, než když jsem si tréninky plánoval sám. A třeba například se na to kolo dokopu, i když je počasí venku totální mordor.

Máš nějaký zajímavý zážitek z Nového Zélandu?
Kromě samotné přírody a nádherné kopcovité a hornaté krajiny se spoustou čistých jezer, řek a moře jich moc není. Jednu dobrou tréninkovou příhodu ale mám. Když jsem byl na kole a jel jsem podél dlouhé pastviny plné mladých býků, tak se celé stádo rozběhlo za mnou podél ohrady. Běželo tak zhruba 3 metry vedle mě asi dvě stovky zvířat odělených jen pruhem trávy a slabounkým plotem z několika tenkých drátů. Asi byli jen zvědaví, ale říkal jsem si, že kdyby jen trošku chtěli tak je ten slabý plot neměl šanci zadržet. Byl to dost zvláštní pocit.