první část rozhovoru naleznete zde

.....pokračování

Jak hodnotíte krok ITU zařadit do seriálu MS sprinterské distance? Co to bude znamenat pro závodníky? Nepovede to k tomu, že se triatlon ještě více zrychlí?
Je to celkem očekávaný krok ve snaze zatraktivnit soutěž s ekonomickým, ale i sportovním pozadím. Pravidla, nastavení soutěží, ovlivňují trénink a ten výkonnost. Jsou závodníci, kterým je jedno zda startují na sprintu nebo krátkém triatlonu a jsou závodníci, kterým to jedno není. Honza spíše patří mezi ty, kterým vyhovují spíše olympijské tratě, než sprinty. Pokud by nastala v seriálu MS převaha sprinterských tratích, tak si myslím, že by se začali někteří závodníci, ti kteří mají k této trati lepší dispozice, v tréninku na tento typ zátěže specializovat. Dokud bude poměr minimálně 1:1 a ty důležité závody budou na krátkých distancích, tak si myslím, že ti nejlepší  dokáží sbírat body na obou tratích. V každém případě se ale v celkovém hodnocení mohou častěji objevit nová jména a budou mít možnost vyniknout i mladší závodníci. Co se týče zrychlování, to zatím probíhá neustále.

Jaký je Váš názor a pohled na vedení a řízení české reprezentace?
Protože jsme mluvili o Honzovi, tak předpokládám, že otázka směřuje k reprezentaci seniorské a speciálně ke krátkému triatlonu. Tady musím říci, že česká reprezentace, z mého subjektivního pohledu, moc nefunguje. Otázkou je, proč? První důvod je ekonomický. Je třeba si uvědomit, že za poslední léta klesl rozpočet na reprezentaci zhruba na 20% stavu okolo roku 2000. Z toho je vidět, že příčina nebude jen ve výsledcích, ale asi i v celkově klesají podpoře státu. Pokud máte na seniorskou reprezentaci v krátkém triatlonu zhruba 600-800 000Kč na rok, povinnost zaplatit ME a finálový závod MS, tak je jasné, že nemáte moc nástrojů na ovlivňování reprezentantů, kteří si musí značnou část své přípravy, účasti na SP a tím i na OH hradit ze svého. Není žádné tajemství, že např. Honzu nebo Přemka toto stojí každý rok z vlastních prostředků přes 200 000Kč, a to nepočítám vybavení. Ty musí získat od sponzorů nebo na komerčních startech. Jediným štěstím je, že mají instruktorské platy na resortním centru, což jim zajistí základní životní potřeby a umožní absolvovat několikahodinový denní trénink, plus peníze asi na dvě soustředění, plus stručně řečeno některé další drobné výhody pro svou přípravu, které ale většinou z různých důvodů moc nevyužívají. Druhým důvodem je, že se řízení reprezentace v podstatě omezuje na administrativní činnost. Částečně je to zapříčiněno ekonomickými důvody, ale částečně je to i jakási rezignace na jiný přístup, jiný styl práce. Jako další problém poslední dobou vnímám prolínání funkce reprezentačního trenéra, který by měl být řízen svazem a jemu také odpověden za svou práci, s funkcí placeného zaměstnance na postu trenéra rezortního centra. Otázkou pak je, jaký praktický vliv vlastně může svaz na činnost reprezentačního trenéra mít. Nakonec bych chtěl zmínit ještě jeden problém, a to je problém vztahů závodníků samotných jak k sobě navzájem, tak k reprezentačnímu trenérovi, kterému neprospívá určitá netransparentnost toku triatlonových finančních prostředků na resortním centru (toto nemůže svaz nijak ovlivnit, protože to je zcela v kompetenci resortu a informace k tomuto nejsou podávány) ani z toho pramenící pocit, že někdo je privilegovanější než jiný. Je zcela zřejmé, že komunikace vázne, pokud musíte komunikovat se zástupcem svého zaměstnavatele jako s nadřízeným i když to je o věcech, které do kompetencí resortního centra nepatří.

Co si myslíte o ženských reprezentantkách a jejich chování? Viz nepodání ruky na MČR apod..
Že se děvčata nemají v lásce, je již dlouhodobější záležitostí a nepodávání ruky je jen takovým vnějším projevem. Nevím, zda toto začalo před pár lety na jednom závodě v Poděbradech nebo má ten problém historii ještě delší.  V každém případě to neprospívá reprezentaci jako takové, ani našemu triatlonu. I když si myslím, že vím, kde ten problém vznikl, co je jeho podstatou a domnívám se, že z mužského pohledu jde o malichernost, nemohu to moc zazlívat ani jedné ani druhé. Nevšiml jsem si, že by se osoby, které za děvčaty stojí a mají na ně výrazný vliv, nějak výrazně snažili toto urovnat, spíše to svou nečinností přiživují. Asi jim to vyhovuje. Myslím, že svaz, dnes asociace, měla již dávno tento veřejně známý problém řešit. Pozvat si strany sváru a ujmout se role mediátora.

Jak by měla reprezentace správně fungovat?
To je otázka na velmi dlouhou odpověď, pokud bychom měly potřebné finanční zdroje. Jinak musíme vycházet ze současné ekonomické situace a každé vedení reprezentace musí a bude muset toto respektovat. To ale neznamená, že nelze nic řešit. Asociace by měla být například silnějším partnerem reprezentantů v jejich vztahu ke svému zaměstnavateli, resortu. Měla by být i silnější ve vztahu k závodníkům, protože nástroje, které i bez finančních prostředků jí dávají váhu silného partnera, má. Za tímto se skrývá mnoho drobností, které by v konečném součtu měly například udělat reprezentaci viditelnější a reprezentativnější, než je tomu dosud. Důsledkem toho by měla být i například lepší koncentrace a přístup k důležitým reprezentačním startům. Samozřejmě, že asociace bude muset vedle reprezentačních povinností závodníků respektovat i starty nereprezentační. Také se v dohledné době budou těžko hledat styčné body k nějaké společné přípravě. To je zatím daň finanční nouze. Neznamená to ale, že by se na tyto a další oblasti činnosti reprezentace mělo ze strany asociace rezignovat. Nemůžeme ale zároveň očekávat, že naši zkušenější závodníci budou ze dne na den nějak výrazně měnit své zaběhlé a osvědčené tréninkové návyky. V této oblasti bude muset asociace fungovat jako poradní a servisní centrum, což zvládnutelné je. Reprezentaci by také výrazně prospělo vyjasnění kompetencí mezi resortním centrem a asociací a následná spolupráce. O tomto se nyní moc mluvit nedá. Dalším krokem by mělo být oddělení ekonomicko-manažerské činnosti od činnosti organizačně-trenérské. Nejen fakticky, ale i personálně. Na závěr bych v této stručné úvaze ještě doplnil, že s nastávajícími seniorskými reprezentanty je možno již od začátku pracovat na jiných principech, které se budou alespoň zčásti blížit tomu, co se děje u triatlonově vyspělejších zemí. Doufám, že vedení naší asociace dokáže v blízké budoucnosti na zlepšení činnosti reprezentačního týmu, jak současného, tak budoucího, získat.

Jak hodnotíte první rok nového vedení českého triatlonového svazu? Je to podle Vás správná cesta?
Nyní již ČTA. Velice dobře vím, že pokud se zcela vymění vedení, přijdou noví lidé s minimální orientací ve vrcholné sportovní, „bafuňářské“,  práci a politice nebo se zkušenostmi z dávnější minulosti, s jediným pevným bodem v podobě sekretariátu, tak to je těžké. Nějakou dobu trvá, než se zorientují v možném a nemožném, mezilidských vztazích triatlonového prostředí, v komunikaci sami mezi sebou, v nastavení kompetencí, atd. Ještě těžší je, snažit se naplňovat veřejně deklarované představy, s kterými do funkcí nové vedení šlo. Vždy, pokud se jde do realizace a podrobností, nastanou třecí plochy a určitě tomu nyní není jinak. Pokud se na ten uplynulý rok podívám z nadhledu, musím říci, ano, tah na branku tady je, snaha o proklamované změny tady nejen je, ale změny se pomalu začínají realizovat. Zda to je správná cesta ukáže čas. Můj pohled v kontextu dění v celém sportu je, že záměr je správný. Triatlon se musí postavit na vlastní nohy a nemůže se spoléhat na nejisté státní podpory. Ty by měly být vítanou podporou. Samozřejmě, že tyto změny budou asi do určité míry nepopulární a bolestivé. Je jen škoda, že nebyly alespoň zčásti nastartované za minulého vedení.

Jak vnímáte česká pohár v triatlonu nyní? V dlouhém triatlonu to byl úspěch, ale na krátkých tratích se jednalo trochu o propadák? Jste stejného názoru?
Asi ano. Moc se to nepovedlo. Je to z mého pohledu nejslabší článek v činnosti asociace, negativum, které vyčnívá z jinak poměrně evidentního úsilí o nastolení pozitivních změn. Myslím, že i přes investice, které do tohoto poháru šly, se to moc nepovedlo. Viděl jsem Jihlavu, měl informace z jiných závodů, slyšel jsem hodnocení a názory účastníků. Nevím ale, zda to tak vnímá a vidí i odpovědní funkcionáři. Pokud ano, tak by to měli vyhodnotit a asi by se mělo něco stát. Nechci udílet v tomto rady po internetu. Když bude chtít slyšet Míra Horák můj názor, určitě se mne zeptá přímo a já mu jej taky na rovinu řeknu.