Eva a Viktor Potůčkovi

Můžeš nám říci, jak si se seznámil s Evou. Věděl jsi, že Eva byla v té době reprezentantkou?
Evu jsem poprvé zahlédl sedíc na baru se sklenkou finské vodky bez ledu.. stop, ne, tak to opravdu být nemohlo :o) Poznali jsme se šťastnou náhodou. Já nevěděl nic o ní, a naopak. Záhy jsme ale uvěřili tomu (a věříme doposud), že ten druhý naplňuje TO, co jsme oba od vztahu očekávali. Byť seznámení asi neproběhlo tak živelnou formou, jako když nám bylo sedmnáct. Nebo možná právě proto? Já hrával basket a po pravdě jsem ani nevěděl, že triatlon existuje. Vzpomínám, když byl ve škole běh na dlouhou trať, začalo mne vždy nějak pobolívat v krku. Že je elitní triatlonistkou jsem netušil. Ani Eva se s tím se svou typickou skromností nechlubila. Bylo to tedy skoro jako když Karkulka zpovídala vlka: ´A Evo, proč máš tak pěkné kolo? To abych na něm jezdila rychleji..´ Když jsem pak objevil neoprén a ploutve, začal jsem něco tušit.. První má myšlenka se týkala náročnosti dlouhých tratí a tréninku. Snažil jsem se zpočátku spíše o to, aby Eva takto dále nepokračovala. V té době totiž trénovala a závodila opravdu extrémně. Korea, Španělsko.. Zdálo se mi, že to už moc neodpovídá heslu sportem ku zdraví.

Čím byl pro ni triatlon v té době a co pro ni znamenal triatlon, když se stala mámou?
Evu ke sportu dovedl její otec. Záhy začala s dálkovým plaváním a už v juniorském věku se ukázalo, že to byla dobrá volba. V necelých 16 letech ji málem nepustili ke startu, protože jí do potřebného věku chyběl 1 měsíc, vybojovala 3.místo na 5km. Zvládla například i 88km dlouhý závod  SP v dálkovém plavání v řece Parana v Argentině a podobné šílenosti. Po čase se ale pro ni stal dvoufázový trénink při studiích poměrně stereotypní a proto v roce 2001 zkusila krále vytrvalostních sportů, triatlon. Sprint v Tálíně byl tak přímo z plaveckého tréninku její první destinací a druhé místo motivací k tréninku ostatních disciplín. Triatlon se ukázal být pestřejší a zábavnější, než pouze plavání (představ si 4 hodiny denně polykat andělíčky a zírat do modrých kachlíků bazénu), proto u něj už zůstala. Triatlon tedy nebyl ´ vším´, ale znamenal pro ni náplň volného času a to, co pro jinou, tzv. normální ženu znamená jít na diskotéku, nebo do cukrárny. Zlepšovala se velmi rychle. Poloviční IM se ukázal být ideální tratí, ale troufla si i na nejdelší tratě (Roth 9:38 viz foto) Brzy po seznámení jsem to však ze svého pohledu viděl jako přílišnou dřinu, kterou se nám´podařilo´ nenadále ukončit. Po narození Adámka jsme už s návratem na top úroveň ani nepočítali.

Kde byl ten první impuls, že se znovu vrátila ke sportu?
To přišlo přirozeně a jaksi samozřejmě. Jakožto plavkyně Eva stále navštěvovala bazén. Sport je pro ni totiž nezbytností. Já byl v zaměstnání. Několikaměsíčního Adámka pohlídaly plavčice..a ejhle, znovu to začalo plavat. Proč tedy nezkusit kolo? Při kojení jsme začali objíždět západočeské ´pouťáky´. Pro jejich příjemnou atmosféru jsem i já konečně začal chápat, proč má Eva tolik ráda triatlon. I já začal plavat a běhat a porovnávat své ´top´ časy (v každém tréninku jsem dal rekord ) s jejími tréninkovými. Po roce jsem stovku doplaval za 1:19, kilometr uběhnu za 4 minuty a 4 km za 19 minut. 20 nerovných km na kole jsem zrovna včera zajel za 37 minut a nějaké drobné. Slibuji, že se ještě zlepším :o)
Ale zpět k Evě, kolo se v průběhu této sezóny a hlavně teď, když je Adámkovi 18 měsíců stalo její silnou zbraní. O plavání asi nemusím ani mluvit, je jen málo žen, které nyní Evě mohou uplavat.. A běh? Jistě, stále nejslabší stránka, ale pokud je odpočatá, tak v závodě zvládne desítku za 40, půlku za 1:30 a na letošním ME v Tampere zaběhla 30km v osobáku 2:17.

Co na to Vaše okolí? Mamka trénuje, taťka naopak poctivě hlídá. Trochu netradiční kombinace…
Po narození Adámka se změnila intenzita jejího tréninku. Trénuje méně, ale s o to větší chutí. Je nutné využít každou mou i její volnou chvíli. Proto do bazénu odjíždí ráno v 6. Já vzbouzím a oblékám Adámka. Po sedmé při jejím příjezdu vyrážím do zaměstnání. V 8 vyráží Eva k jedné z babiček a pak také do zaměstnání. Již rok totiž k tomu všemu pracuje na půl úvazku. Po práci zpět k babičkám. Odtud jede s Adámkem někam, kde se pro změnu věnuje jeho pohybovým, či vzdělávacím seancím. Já dorazím kolem páté a vznikne druhé tréninkové okno. Pokud se moje práce protáhne, poradí si ale klidně i beze mě, naloží Adámka do sedačky a vyráží na kole i s ním. Já pak případně ještě vybíhám do lesa na svůj večerní půlhodinový souboj s kořeny a hlavně sám se sebou. Okolí nám tedy fandí oběma :o)

Letošní sezóna byla pro Evu přímo excelentní? Čím to? Je to přístup k tréninku nebo, že je při závodě uvolněná a již si uvědomila, že triatlon není vše…
Ano, je to jak říkáš. Eva více odpočívá a trénuje méně, zato kvalitněji. Není na vše sama, každý závod bere jako odměnu a jako výzvu ke zlepšení.
Letos Eva začala bez velkých ambic svým prvním ½ IM v Mělicích. Dokončila minutu za vítězkou. Pak jsem Evu přemluvil, abychom zkusili nějaký závod v okolí ČR. Přesněji nějaký závod, kde se dají mimo dobrého pocitu získat také nějaké peníze. Po vítězství na následujícím závodě v Německu nabrala Eva ten správný vítr, který potřebovala. Přišel i pro ni nečekaný titul na MČR ve sprintu. Pikantní je na tom to, že se na tento závod rozhodla jet den předem. Hlavně v rámci kvalitního tréninku před další půlkou v Rakousku. Pak skvělé třetí místo hned za vládkyněmi olympijských tratí u nás, navíc vybojované při běhu. Pak očekávaný titul na půlce v Teplicích. První místo v Litschau a dokonce i cenné vítězství na mistrovství Rakouska v Obertrum. Velmi ji potěšila možnost závodit na ME v Tampere. Při takové nominaci člověk zvláště chce naplnit očekávání. Byť se jela delší vzdálenost, než na kterou je letos zvyklá, určitě se jí to čtvrtým místem podařilo. Co mne trochu mrzí je závod českého poháru ve Zlivi a závod v Zurichu. Při prvním tu byla šance na třešničku na dort v podobě vítězství v českém poháru v olympijském TT. Jelo se ale žel už šest dnů po Tampere a na Evu tam dopadla únava. Stejný víkend se jel i pohár v dlouhém triatlonu, ale startovat tak často snad zvládne pouze Petr Vabroušek :o)
Sezónu zakončila super výkonem na lehce prodloužené ½ IM trati challenge Walchsee (čas 4:30). Vyplavala  za 24 minut, kopcovité kolo měla za 2:27. K překvapení všech, včetně komentátora to v tu chvíli znamenalo druhé místo s 3 min. náskokem na další ženy. Až při běhu zaúřadovaly svalnaté suverénky světového triatlonu. Ale dojet 5 minut za Van Vlerken, to by myslím lichotilo i většině našich mužů.

Jak prožíváš závody, když si s Evou v roli doprovodu?
Jak jsem zmínil výše, baví mě to moc. Jak loňské pouťáky, tak letošní ´evropská turné´. Vše má něco do sebe! Jsem tam v roli kojné, fotografa, časoměřiče a v podstatě i servismana a managera.. Když Adámek celý den prospal, bylo to jednodušší. Teď už kolikrát Evu ani nezastihnu při proběhu okruhu, abych jí nějak povzbudil. Závody pojímáme jako dovolenou. Alespoň já určitě! Vyrážíme ve čtvrtek, či pátek večer, v místě strávíme dvě noci a když je to možné (třeba v Teplicích to kvůli počasí moc nešlo), užíváme si koupání a odpočinku až do neděle, kdy se od zábavy vracíme k povinnostem. Často jsem na Evu pyšný, zvláště když se její nové jméno učí vyslovovat v zahraničí.

Jaké máte plány do dalšího roku?
Tak já, ač čerstvý majitel poháru ze šťáhlavického triatlonu pro příchozí, velké plány nespřádám. Mám přesto ambici zajet nějaký pouťák (na úrovni olympijské vzdálenosti) a umístit se do předposledního místa.
Jinak raději moc neplánujeme, ale uvidíme, možná to bude zase něco velkého ;o) Ať je to jak chce, v triatlonu Eva myslím ještě neřekla poslední slovo..




archív

Hodnocení: