Dane, nějaký čas jsi koketoval s cyklistikou? Proč jsi skončil?
Po triatlonovém období kdy jsem byl několik let členem juniorské reprezentace a občas i něco vyhrál :-) jsem absolvoval tři čistě cyklistické sezony. Byly chvíle kdy se dařilo, ale také chvíle kdy to vůbec nešlo, zrazovalo mě zdraví a paradoxně se proti mně postavilo i velké množství tréninkových hodin a kilometrů a velké množství závodů. Jednoho dne jsem si tedy řekl „Dost“, začal se naplno věnovat rodině a zaměstnání, sportu se věnuji již jen rekreačně a snažím se ho dělat hlavně pro radost.

Jak je složité prosadit se v cyklistice, jako jednotlivec?
Popravdě, cyklistika je kolektivní sport mnohem víc než to vypadá. Na ČP přijede kompletní PSK Whirpool a ostatní v podstatě nemají šanci. Člověk na tom může být výkonnostně podobně, jenže si sám pochytá většinu nástupů a na ten rozhodující mu už většinou nezbývají síly. Skončil jsem tak v ČP párkrát kolem desátého místa, vyhrál dvakrát Krále Šumavy a pár dalších menších závodů, na víc to ale bohužel nestačilo.

Letos jsi se zúčastnil IM ve Frankfurtu. Kde jsi našel motivaci absolvovat Ironmana?
Loni jsem si řekl, že bych to zkusil, prostě jsem dostal chuť ho absolvovat. Bez nějakých přehnaných ambicí a extra přípravy, prostě ho ve zdraví dokončit a jak se říká „odškrtnout si ho“. Po delší závodní pauze jsem také hledal nějakou motivaci do, alespoň trochu systematického, tréninku. Seznámil jsem s tímto nápadem rodinu, především samozřejmě manželku, a setkal se s velkou podporou. Táta byl již od července přihlášený do Frankfurtu a tak byla volba závodu jasná. Trošku komplikovanější to bylo s přihlášením, jelikož tento závod je již den po skončení daného ročníku vyprodán na další rok. Nakonec se to ale, s trochou štěstí, v únoru povedlo a tak nezbývalo nic jiného než trénovat :-)

Jak dlouho ses připravoval na závod?
Sportuji, bez nějaké velké pauzy, od svých osmi let. V posledních letech jsem se však již jen vozil na kole a přes zimu trochu na běžkách, v bazénu jsem byl naposledy v roce 2004 a běhat jsem do loňska také nebyl asi šest let. Po těch letech tréninku v juniorském věku mě to ani moc nelákalo.. S „přípravou“ na IM jsem tedy začal loni touto dobou s tím, že jsem začal pomalu poklusávat a celou zimní přípravu jsem absolvoval bez jakýchkoli intenzit a v rámci časových možností, které bohužel nejsou ideální. Doma mi ale maximálně vycházejí vstříc, můj společník ve firmě má se mnou také velkou trpělivost :-) a tak se alespoň něco natrénovat podařilo. Ještě na Czechmanovi byla moje výkonnost velmi slabá, takže jsem si řekl „Jestli chceš přežít dvojnásobné distance, měl bys začít něco dělat“ a naštěstí nezůstalo jen u slov. Začal jsem absolvovat dlouhá kola a běhy, dvakrát-třikrát v týdnu jsem si zaplaval a týden od týdne se to lepšilo.

Jak nakonec dopadl tvůj vůbec první Ironman? Jsi spokojen se svým výkonem?
Musím přiznat, že moje premiéra dopadla lépe než jsem čekal. První myšlenka byla dokončit a vůbec neřešit za kolik. S přibývající přípravou jsem samozřejmě začal přemýšlet nad tím za kolik bych jednotlivé disciplíny mohl absolvovat a kolik by z toho bylo celkově. Z dob kdy jsem ještě závodil v sobě mám zakódováno, že závod je závod a nejde ho jen tak absolvovat, přes to se bohužel nedokážu přenést :-) V cíli z toho nakonec byl čas 9:39 (53-5:09-3:26+depa) a maximální spokojenost, protože nad pokořením desetihodinové hranice jsem ani nepřemýšlel, jen jsem tajně doufal. Čekal jsem asi trošku rychlejší kolo a pomalejší běh, ale důležitý je výsledný čas a s tím jsem, v rámci možností a toho co jsem natrénoval, spokojen.

Jak sis užil atmosféru?
IM Frankfurt je jeden z největších Evropských Ironmanů a je to již od prvních kontaktů se závodem opravdu znát. Spousta lidí, závodníků, fanoušků u trati, skvělá organizace, vše promyšlené a fungující do posledního detailu. Atmosféra tedy skvělá a pro absolvování závodu tohoto typu úplně ideální. Počasí navíc vyšlo přesně podle mých představ (relativně chladno, což mi vyhovuje) a tak jsem si závod užil od startu až do cíle a to bez větší krize a problémů. Po debatách se zkušenými Ironmany, kterých je u nás v Pardubicích opravdu hodně, jsem do závodu šel samozřejmě s patřičným respektem a tak jsem se od začátku stále brzdil, hlídal si TF a tak trochu čekal „kdy to přijde“ až jsem najednou běžel po červeném koberci a do cíle zbývalo 300m :-)

Jaké jsou tvé závodní plány pro rok 2012? Uvidíme tě opět na Ironmanu nebo i na domácích závodech?
Tušil jsem že to takhle dopadne :-) Chtěl jsem si zkusit jeden závod, pokořit ho a „jít od toho“. Dost dobře to ale nejde, je to droga. Příští rok to tedy vypadá na IM Canada jako hlavní cíl, určitě absolvuji Czechmana, kterého mám „za barákem“ a je to bezesporu jeden z nejlepších a nejkvalitnějších závodů u nás a to hlavně díky klukům od nás z klubu, kteří na tomto závodě opravdu hodně makají. Dále pak samozřejmě absolvuji několik regionálních závodů v TT, běhu a cyklistice.




otec a syn, Ironman Frankfurt 2011


Ironman Frankfurt 2011