Tvůj manžel byl jeden z mnoha, který se zúčastnil závodu v Regensburgu a za přihláškou jsi stála právě ty. Můžeš popsat tento osudný okamžik, který se odehrál před rokem?
Prostě jsem jen přenesla svou profesi sekretářky do naší rodiny. Vše to byl manželův nápad, jeho sen, já jen vyplnila pár kolonek místo něj. Vůbec jsem v této chvíli netušila, co manžela a vlastně i mě čeká.

Nelitovala jsi toho rozhodnutí během roku, kdy se tvůj muž zodpovědně připravoval na závod?
Lhala bych, kdybych řekla, že nikdy.  Manžel měl trénink 6 dní v týdnu, na mě mu zůstávala jen neděle. Řekla jsem ti již před rokem, že sportovně nadaného chlapa si ženská nemůže uvázat doma u stolu. Občas jsem toužila po výletu na hory, po procházce městem…Na druhé straně jsem díky jeho koníčku poznala nová místa, nové přátele, nelituji.

Přenesme se nyní na začátek srpna do Regensburgu. Jak probíhalo ráno v den D?
Ráno ve 4:00 snídaně, kterou manžel zvládl bez problému, já už měla stažený žaludek a nebyla schopna se na jídlo ani podívat. Před 6:00 příjezd do depa a zjištění, že má prázdné zadní kolo, pro mě opět stresující situace, manžel závadu odstranil a možná z nedostatku času neměl na trému čas.

Obvykle se ptám závodníků, jak se jim vydařila plavecká disciplína, ale tobě bych položil otázku, jak jsi zvládla a prožila plaveckou disciplínu v roli doprovodu?
Tady přišlo první příjemné překvapení. Tak nějak jsem si vypočítala, kdy se manžel objeví v cíli plavecké části. Po první dvacítce závodníků jsem očekávala jeho trenéra Jardu Hýzla a někde za ním manžela. Pár minut po prvním, Jardu nevidím, ale manžel se vynořil z vody. Byla jsem tak zaskočena jeho vynikajícím celkově 48. místem z  2400 závodníků, že jsem nestihla ani pořádné foto.
 
… a jak sis užila 180km na kole?
180 km na kole byla pro mě ta nejhorší část. Přesunula jsem se do centra Regensburgu a více než 5 hodin jsem čekala v nepříjemné zimě, větru a silném dešti. Navíc manžel na kole hodně ztratil a já nevěděla, proč se stále propadá. Mimo to, že manžela potkal druhý defekt, není  kolo jeho nejsilnější stránka. Nehodlám se příště zase tak stresovat, a proto manželovi nezbývá, než cyklistickou část do příštího závodu vylepšit :-)

Předpokládám, že závěrečný maratón byl pro tebe utrpení?
Utrpení to je slabé slovo. Byla mně neskutečná zima, den před závodem bylo skoro 30 stupňů, v den závodu necelých 17.  Nevěděla jsem, zda se třepu zimou nebo nervozitou. Manžel vyběhl na svůj první maratón na pohled v pohodě. Ironman Martin z Prahy mně připravil milé překvapení, když se u mě zastavil, čas nečas, pozdravil, obdařil polibkem a s úsměvem pokračoval v závodu. Diváci se díky jeho vystoupení krásně bavili. Posledních 20 km maratonu mého i mého muže jsem strávila opět na dešti, těsně před cílem. Na manžela jsem čekala přesně 10 hod 44 minut a stálo to zato. Závod město zcela ovládl, atmosféra byla úžasná nejen pro závodníky, ale i pro fandící diváky. Zúčastnila jsem se s manželem několika závodů v Česku a na Slovensku, ale atmosféra v Regenu se nedá s ničím srovnat. Pohltí vás to natolik, že chvílemi závodníky nejen obdivujete, ale tiše jim závidíte.

Byl tvůj manžel spokojen se svým výkonem?
Myslím že byl. Musíš se zeptat jeho :-).  Začal trénovat před necelým rokem z vodního pólisty rovnou na Ironmana. Vím, že ho trenér Jarda dobře připravil a v den závodu mu byli velkou oporou kamarádi z týmu etriatlon. Jsou to takoví věčně usměvaví optimisté. Hodně mu pomohli určitě hned při startu plavecké disciplíny, kde se postarali o to, aby stál v čele té obrovské masy plavců. Při závodu určitě psychicky potěšilo povzbuzování od Ironmana Davida, který výjimečně nezávodil a tělu prospěla tabletka na křeče, kterou mu věnoval pro změnu závodící showman  Martin.

Jaký byl pro tebe nejsilnější zážitek z toho dne? Mrazí tě, když na to vzpomínáš?
Nejvíc emotivní okamžik toho dne přišel až na závěr. Stála jsem v cíli a viděla manžela přibíhat. Měl obličej od krve, viděla jsem tam slzy i úsměv. Volala jsem na něj, ale v tom obrovském kotli těsně před cílovou páskou mě nevnímal. Neviděl. Bylo mně to hrozně líto, navíc jsem se bála, zda je zdravotně v pořádku. Jak se později ukázalo, jen se mu spustila krev z nosu, kterou si při běhu rozmazal po tváři. Mluvili jsme spolu pár minut po doběhnutí, kdy měl tvář již čistou, ale zračilo se v ní obrovské fyzické vyčerpání.

Co bude dál. Chystáte se na další závod série Ironman?
Pár minut po proběhnutí cílem manžel prohlásil, že už nikdy více. Pár hodin poté si vyplnil přihlášku na Ironman Regensburg 17.6.2012. A jak jsem slyšela, není to zdaleka jediný závod Ironman, kterého se příští rok zúčastníme. Myslím, že do budoucna tajně pomýšlí i na havajský slot.