Petře, poslední dva roky ses vytratil ze závodního kolotoče v ČR. Co bylo hlavní příčinou?
Hlavním důvodem bylo, že jsem závodil v cizině a všechny hezké závody, na které jsem  v ČR chtěl jet, s nimi zrovna termínově kolidovaly.  A popravdě řečeno svoji roli bohužel hrály i finance. Ještě jsem se nesmířil s tím, že budu svůj koníček plně dotovat, a tak jsem vždy zvažoval alespoň potencionální návratnost nákladů.

Kde přesně jsi závodil? Užíval sis to?
Závodil jsem hlavně ve Francii, Rakousku a Lucembursku. Objel jsem seriál Grand Prix ve Francii, kde jsem buď nezaplaval nebo neběžel, takže takový můj standard. Ostatní závody jsem si vybíral podle toho, kde už jsem startoval a líbilo se mi tam a taky, kam to nebylo moc daleko.

Jak složité je umět přijmout, že již nebudeš bojovat o repre dres, ale k závodění budeš přistupovat poněkud jinak? Zvládla to hlava?
Zatím jsem se nesmířil s tím, že závodím jenom pro radost. Pořád mám pocit, že se mám šanci srovnávat s těmi nejlepšími, ale bohužel už je to jen pocit. Občas si říkám, že až vyhraji Sazku, což už i to je utopie, se vrátím ještě na nějaký rok do kvazi profi sportu. Reálně se teď však dle času připravuji pouze na hodinové závody. Na víc nemám čas a už ani moc chuť. Takže hlava je zatím v pohodě, ale kombinace rodinného života, práce a sportu je opravdu náročná a mnohdy už si říkám proč chci ještě závodit. Je mi líto se vzdát všech těch odtrénovaných let, ale již sám cítím, že způsobem, jak to momentálně provozuji se budu muset vzdát nadějí na dobré výsledky a budu muset přepnout na jiný režim závodění.

Jak vzpomínáš na své nejlepší období, kdy si ČR reprezentoval na ME?
Vzpomínám na to rád a hodně z toho těžím v normálním životě. Nasazení během přípravy a závodů se dá velmi zužitkovat v pracovním procesu, což se ne vždy setká s pochopením všech kolegů:-)

Když budeš hodnotit s odstupem času toto období tvé kariéry, jak bys přistupoval k tréninku, změnil bys něco, aby se například zlepšila tvoje plavecká nebo běžecká výkonnost? Můžeš být konkrétní?
Svůj přístup k triatlonu bych dnes změnil v profesionálnějším přístupu, lepší regeneraci a hlavně bych zavedl systematickou přípravu s „trenérem“. V mém případě nějakým konzultantem, abych to skousnul.  Chyb jsem v přípravě udělal mnoho. Hlavně jsem nikdy nepochopil vztah všech tří sportů v tréninkové fázi. Obrovskou chybu vidím v chybějící suché přípravě a strečinku. Ovšem pochválit se musím za relativně normální způsob života, což mi bohužel na výkonnosti moc nepřidalo, ale zase jsem celých patnáct let žil ne jen triatlonem.

Jaká zaměstnání nyní vykonáváš? Čím tě obohacuje?
Momentálně pracuji v Poštovní spořitelně, kde dělám manažera v  obchodním útvaru a zjišťuji jaká je reality běžného života. Musím říct, že sport mi dal do práce mnoho. Hlavně cestování a pohled na věci z jiného úhlu pohledu, mi myslím, dává určitou výhodu. Další pozitivum je, že vedle v kanceláři sedí Martin Pejsar, takže po práci občas zajdeme na jedno a po pátem už jsme na OH a při osmém už stojíme na bedně a máváme na lidi:-) Práce mi dává jiný pohled na běžný život, kde největší starost lidí je, kde sehnat peníze na živobytí.
Obrovská změna je převést všechny teoretické znalosti do praxe. Až tvrdá realita mi ukázala, jak je pracovní praxe důležitá a že je stále potřeba se učit nové a nové věci. Nikdy jsem se nechtěl podřídit trenérovi, na vojně jsem nebyl a až teď na mě v práci došlo. Mám nadřízeného. Ale naštěstí je v pohodě a je mnoho věcí, které se od něho můžu naučit.  Takže  trenéra nakonec mám,  i když ne sportovního a čím to je. Je to totiž sportovec.
V rámci ERA kampaně Vám určitě rád uzavřu nějaký ten bankovní produkt Poštovní spořitelny:-) , čímž chci zároveň poděkovat všem, kdo už tak učinili :-)

Kolik času nyní věnuješ tréninku?
Střízlivým odhadem něco přes deset hodin týdně, ale čistého času a spíše kvalita než kvantita, teda samozřejmě v mém podání. Plavat chodím ráno před prácí, což je opravdu osvěžující a druhou fázi na pročištění hlavy po práci. Ještě, že mám práci, kde se to dá skloubit.

Sleduješ boj Jana Čelůstky a Přemka Švarce o olympiádu? Bude jejich snažení úspěšné?
Velmi pozorně sleduji všechny jejich výsledky a pevně věřím, že do Londýna pojedou tři Čěši. Přemka vidím pravidelně na tréninku a občas mám tendenci závodit, což už se mi opravdu nevyplácí, protože usínat na poradě není moc vhodné a ještě s pocitem prohry. Čeldovi občas napíši svůj trénink, který jsem odběhal z kopce a po větru, což mu samozřejmě nikdy nepřiznám, aby měl pořád ještě pocit, že bych ho mohl prohnat. Občas se přistihnu v myšlenkách na Londýn, ale pak se kouknu na našeho chlapečka a manželku a jsem rád, že jsem doma a můžu jít do práce:-) Každopádně jim držím palce a věřím, že se na ně budu koukat v přímém přenosu z Londýna.

Nelákají tě delší distance?
Zatím mě to neláká. Jednou bych chtěl ujet ironmana, ale dnes nemám potřebu si to dokazovat, protože věřím, že bych ho ujel. Dnes bych však chtěl jet na vítězství a na to opravdu nemám.