V červnu to bude rok, co jsi absolvoval svůj první triatlon a rovnou Maroviamana. Jak s odstupem času vzpomínáš na svou premiéru?
Jak to tak bývá u závodů tohoto typu, premiéra se mi hluboce vryla do paměti. Zážitek to byl hluboký a intenzivní. Pro mne to nebyl závod se soupeři, ale hlavně se sebou samým. Do dalších let mne tato zkušenost hodně posílila hlavně po psychické stránce, kdy jsem si zkusil, co všechno dokáže hlava vyburcovat, ale také pohřbít.

Kdo tě přemluvil a motivoval ke startu?
Jak už to bývá, byla to neopatrnost při vyřčení touhy zkusit si to. Ta neopatrnost spočívala v tom, že jsem to řekl před člověkem, kterého znám od svých prvních kroků a který dokáže byť jen náznak obrátit ve slib. A já tehdy na  Moravimanovi 2009 neřekl náznak, ale jasné odhodlání… Místo pečlivé minimálně jednoleté přípravy jsem vše zhustil do nechutných tří měsíců.

Jak ve stručnosti probíhal tvůj první závod? Jakým časem jsi závod dokončil?
Nervozita byla velká, až s odstupem si uvědomuji jaké naivní představy o dlouhém triatlonu jsem měl a hlavně jak neuvážený krok to byl. Plavání jsem měl za cca 1:30. Kolo, nebo-li odlehčená verze trekingového kola (užší pláště, bez nosiče a blatníků) mi trvalo cca 7:37. Pravidelně jsem dodržoval pitný i stravovací režim až na poslední okruh, kdy jsem se psychicky připravoval na běh a na oba režimy jsem zapomněl. Po první desítce maratonu si toto opomnění vybralo svou daň, viděl jsem rudě a komunikoval jen kýváním hlavy. Pomohla mi nahazovací ampule, tedy mix všeho co staví na nohy. Po druhém kole jsem dostal křeče do obou stehen i lýtek při pobídce kamarádky ať popoběhnu :-). Na silnici jsem zůstal cca 10minut a pak šel dál za svým snem. V posledním kole se trať téměř vylidnila a já šel pěšky soustředěně vstříc stmívající se obloze. Přibližně 500m před cílem mne předběhl poslední závodník, ale já se už nezmohl na odpověď. Do cíle jsem vcházel za houkání sirén blikání majáků pořadatelských vozů a aplausu lidí stojících podél trati. Průchod cílovou branou řadím mezi jedny z nejsilnějších zážitků ve svém životě. Čas 15:50:51 byl v tu dobu pro mne famózním úspěchem. Nejednalo se ani tak o sportovní výkon jako o zdolání sebe samého.

Jak ti bylo pár dní po závodě?
Správná otázka… Bolelo mne celé tělo celý týden, do schodů pozpátku atd. Nicméně bolest šlachy neustávala. Objevil se tam zánět, který jsem léčil celý červenec a ještě v srpnu sádrou na noze. Neuváženost a ješitnost si vybrala svou daň. Všichni si užívali hodně teplého léta a já řešil, jak se osprchovat se sádrou na noze.

Co se událo ve tvém životě po absolvování Ironmana?
Jakmile odezněly problémy se šlachou, začal jsem se pomalu připravovat na další sezónu. Stanovil jsem si cíl dostat se další rok ke 12-ti hodinám s tím, že mám bohužel omezený čas na trénink. Takže jsem postupně začal běhat a plavat pod svým vedením. V zimě jízda na trenažéru na vypůjčeném 20 roků starém silničním kole, které bude pro tuto sezónu i mým závodním. Myslím, že mého žlutého šípa každý na závodech pozná :-). Při triatlonu jsem měl hodně velkou nadváhu a tak jeden z prvních úkolů byla redukce váhy sportem a bez diety! Váha šla dolů, nicméně se po nějakém čase zastavila a dalším tréninkem ne a ne jít dolů. Tak jsem vyhledal pomoc ve Zlíně, v osobě která mi zcela překopala můj pohled na svět. Řekl mi svůj náhled na stravování, já v tom ucítil jistou logiku a dal jsem se touto cestou. Musím říct, že tuky šly a jdou stále dolů, zatímco aktivní tělesná hmotnost stagnuje ba naopak přibývá.

Můžeš ve stručnosti prozradit, jak si změnil své stravování?
Je to na delší povídání. V zásadě jsem začal hodně přemýšlet nad tím, co jím a co vlastně potřebuji. Začal jsem sledovat obsahy bílkovin sacharidů a tuků v potravinách. Těch příkladů změn je mnoho, navíc o tom bylo hodně napsáno. V obchodech jsem začal zjišťovat nejen jaké „prázdné“ potraviny si lidé kupují, obzvláště ti obéznější, ale také jaké výrobky doporučují vrcholový sportovci (např. snídaně pro malé šampiony…), to mne překvapilo nejvíce. Jak jsem již říkal, jím v poměru bílkoviny sacharidy s vybranými tuky a dodržuji pitný režim, je to jednoduché a hlavně neskutečně účinné. Není to až tak finančně a časově náročné jak se zdá! Jednou ze změn je složení svačin, které tvoří ovoce nebo zelenina, doplněné o zdroj bílkovin a tuků například s oříšky. Jablko je v podstatě jen cukr s nízkým obsahem bílkovin. Je toho opravdu daleko více, stejně jako u sportu i ve stravování je to o hlavě. Během dvou měsíců se mé tělo zbavilo 25-ti% tuku a posílilo svalstvo.. Nejsem v této věci odborníkem, jen se snažím nastínit ten princip mé změny.

Jaké zážitky sis odnesl ze závodu?
Zážitků bylo několik, ale jeden mám v hlavě stále… Když jsem „šel“ do třetího kola maratonu, podívala se na mne má 6-ti letá neteř a pronesla pro mne krásnou větu: „Štlýcu a kdy už konežně poběžíš“ Nevěděl jsem, co jí mám odpovědět, tak jsem dělal, že ji neslyším… Hlavní zážitek byl ovšem ten pocit při průchodu cílovou bránou!

Jak sis užil soustředění na Grand Canaria s etriatlonem.cz?
V první řadě musím říct, že jsem hobík na druhou nebo-li hobík v hobících.. Na kemp jsem jel v první řadě ze zvědavosti, jelikož nerad jezdím moři, ba naopak mne tyto dovolené děsí a toto byla zajímavá varianta aktivní dovolené. Zjistil jsem, že ve své přípravě sedím stále na prvním schodku a bylo by dobré postoupit o několik schodů výše. Musím říci, že jsem se parádně odreagoval a nabral psychické síly i odhodlání do dalších jak trénikových tak i „závodních“ km. Těch 14 dní jsem si náramně užil ve společnosti zapálených lidí pro triatlon.

Jaký je tvůj závodní program?
Slovo závodní musím dát v mém případě do uvozovek, neboť se stále považuju za soupeře pouze sebe samému. Půjdu na CZECHMANa, pak MORAVIAMANa, možná DOKSY a v rámci přípravy i zábavy absolvuju několik bikových závodů. Mám radost z pohybu a ta se mi po více než desetileté přestávce od aktivní sportovní činnosti opět vrátila. Co víc si přát :-)?