Jak se vzděláváte v trenérské oblasti?
Navážu, kde jsem skončil. Díky tomu, co jsem v tom období po studiích dělal, jsem se vzdělával neustále. Myslím, že již jako student jsem byl poměrně vnímavý a tak jsem měl dveře otevřené ke všem vyučujícím na FTVS a myslím, že jsem toho i nadále dost využíval až zneužíval. Postupně jsem se seznámil i s různými osobnostmi, zasahujícími do špičkového českého sportu. Nejvíc mi ale dal Pepa Horčic, který mne postupně, mimo mnohé jiné, zasvětil do toho, jak přetvořit nabyté teoretické znalosti v praktickou realizaci. Velmi mne ovlivnila i Ivana Felgrová svým trenérstvím i další lidé kolem sportu. Postupně jsem si dal dohromady svůj náhled na trénink a ten začal realizovat. Mé současné vzdělávání pokračuje tím, že když na něco nového narazím nebo si nejsem v něčem jistý, jdu se zeptat na názor. Pepi, Ivany a nebo těch, o kterých vím, že mají nějakou zkušenost s daným problémem. Diskuse tříbí pohled na věc. Tady jen musím poznamenat, že o názorech kolem tréninku, ke kterým jsem  pracně dospěl a mám je o něco opřené, mne již diskutovat nebaví. Hlavně ne s těmi, kteří si jen něco o daném problému myslí a ve skutečnosti toho moc neví. Hodně mi dává pozorování závodníků. Pamatuji si pohyb, ne obličeje. Kupuji si také knížky zabývající se tréninkovou problematikou i knížky z různých oborů, které s tréninkem souvisí. To vše nějakým způsobem vyhodnocuji a pokud mi to dává logiku a jde to použít, tak to použiji. Jsem poměrně opatrný k různým novinkám, zvláště technickým. Vždy si raději počkám, co z toho vyleze, zda to opravdu funguje a je to v praxi použitelné.  Pak to, pokud to zbytečně závodníka nezatěžuje, vyzkouším.

Kam směřuje podle vás olympijský triatlon?
Tak na tuto otázku asi toho moc neodpovím. Každý sport směřuje tam, kam ho unáší pravidla. Každý trenér se pak v rámci pravidel snaží najít optimální řešení k co nejlepším výkonům a umístěním. Toto má v rukou hlavně ITU. Náš svaz by neměl být moc, co se týče pravidel, aktivní ve vymýšlení nějakých specialit, protože to se nám může vymstít. Pokud se budeme pohybovat v rámci současných pravidel ITU, tak je zcela zřejmé, že bude snaha o neustálé zlepšování výkonnosti jednotlivých částí triatlonu a následně o promítnutí do triatlonu jako celku. Jsou tu možné dva scénáře. Skupina excelentních plavců a cyklistů, které již dobří běžci nedohoní a vyrovnaná plavecká výkonnost, kdy budou mít navrch běžci nejlepší. Z nich zvítězí ten, kdo má v daném závodě po prvních dvou částech nejvíce sil, je na daný závod nejlépe vyladěn. Pokud se změní pravidla, může to být vše jinak. Mohou se prosazovat jiné typy sportovců, než ti současní, budou jiné priority tréninku. Pak se budeme muset okamžitě přizpůsobit.

Jak vznikla vaše spolupráce s Janem Čelůstkou?
Honzu jsem poznal již někdy v jeho triatlonových začátcích jako mladého muže s dobrou plaveckou minulostí a odhodláním pro triatlon. Jeho až maximalistický přístup k tréninku, vzhledem k jeho sportovní minulosti a aktuálnímu stavu triatlonové výkonnosti, se mi zdál tehdy sebedestrukční. Já si to nenechal pro sebe a Honzovi vadilo, že mu do toho nějaký Formánek mluví. Asi jsme si moc do oka nepadli. Honza pak nějakou dobu spolupracoval s Radkem Cingálkem. Po jeho úmrtí, pokud vím, pátral, kdo by mohl Radka nahradit. Někdy v září, pokud dobře počítám, tak v roce 2006, oslovil Honza i mne. Sešli jsme se ve vestibulu FTVS UK. Já a končící průměrná K23. Honza chtěl vědět, jakým směrem bych se jako jeho případný trenér chtěl ubírat. Tak jsem mu řekl svůj náhled na triatlon i na to, co by měl v tréninku změnit. Honza řekl něco ve smyslu, že tohle by mu vyhovovalo a za týden již trpěl pod tíhou tréninku, který se dost lišil od toho, na jaký byl zvyklý.

Jak probíhá komunikace mezi vámi?
Asi všemi možnými způsoby. Základní trénink je ale v písemné formě pomocí mailu.

 Jak byste charakterizoval Honzu jako závodníka? Má pro triatlon prvotřídní předpoklady?
Nejdříve k té druhé části. Nemá. Co se týče první otázky, budu sdílnější. Já si Honzu cením ze svého pohledu v prvé řadě jako člověka. Je férový, přímý, inteligentní. Má jistě i své stinnější lidské stránky, živořící ve stínu těch, které vnímám jako zásadnější. Ty si ponechám pro sebe. Pak vnímám Honzu jako trénujícího svěřence. Pracovitý, cílevědomí, odolný, vnímavý, samostatný. Závodníka dělá hlava. Ta Honzova je téměř ideální a přirovnal bych ji k hlavě Filipa Ospalého. Mají alespoň v tomto hodně společného. Až si to Honza přečte, budu muset silně zapracovat na snížení jeho sebevědomí.
 
Jak detailní plán mu zasíláte na týdne? Má Honza v něčem volnou ruku nebo dodržujete splnění přesně daných tréninků?
Samozřejmě, že chci, aby se trénink dodržoval. Je v něm zahrnuta nějaká dlouhodobá představa a vzdálený cíl. Se závodníkem od kterého se dozvím nebo i nedozvím, že dělal něco jiného, spolupracovat nechci. Honza se snaží vše plnit. Na druhou stranu  chci, aby si korigoval trénink v situacích, které nemohu předem předpokládat. Např. nastupující nemoc, kumulace únavy, atd. Většinou to zachytí pomocí sporttesteru dřív, než to zaznamená hlava. Další situace, která může nastat, je náhlá změna klimatických podmínek, neumožňující plánovaný trénink. Ne vždy to lze okamžitě konzultovat a Honza musí volit náhradní řešení sám. Protože dobře ví, kam v daném období směřujeme, tak to není problém.
Abych ale poctivě na vše odpověděl, tak ještě doplním, že plán je poměrně podrobný až na různá posilování, kde Honza již ví, co cvičit. Plavání řeším jen rámcově, když cítím potřebu nějaké nápravy nebo zlepšení stavu. Honza trénuje většinou se skupinou plavců z Bohemky a poslední dobou, za což jsem vděčen, konzultuje své plavecké tréninky pro soustředění s Ivanou Felgrovou, vynikající trenérkou a úžasným člověkem. 

Daří se Vám zlepšovat výkonnost na běhu. O jak dlouhodobou a náročnou tréninkovou práci se jedná?
Běh řešíme od začátku, vzhledem k Honzovu slušnému plavání, jako prioritu. Nelze stručně popsat návod, jak jsme to udělali. Myslím ale, že běžecký trénink, obrazně řečeno, převrátil Honzovi ve třiadvaceti letech život naruby. Vzpomínám, že první, co se změnilo, bylo výrazně vyšší tempo při běhání objemů. Honza hlásil, že plní, ale má toho plné kecky. Za šest týdnů se adaptoval. To byl základ ke zlepšení v naší první společné sezóně a základ k následující práci. Pak  následovaly další postupné kroky k odstraňování různých nedostatků a ke zlepšování výkonnosti. Často to na první pohled se zaběhnutou představou, v českém triatlonu, o tréninku běhu moc nekorespondovalo. Např. kondiční průprava pro běh u Radima Jebavého. Protože cítím se závodníkem, tak vím, že musel přetrpět hodně bolesti a odříkání. Navíc to je pro mnohého psychicky náročné, trénovat něco, co na první pohled s konečným cílem nesouvisí. Honza se ale zlepšit chtěl a dělal pro to vše. I když si myslím, že vím co, jak a proč to dělám, tak i pro mne jako trenéra je očekávání výsledků u něčeho tak složitého, jako je lidský organismus, dost traumatizující. Zvlášť když vidím a vím, co musí závodník absolvovat a obětovat.

Jak se snažíte předcházet zraněním? Jak často se věnuje Honza regeneraci a
kompenzačním cvičením?
Musím zaklepat na dřevo, ale zranění se nám skutečně vyhýbají. Co se týče mne, tak vidím jako prevenci dodržování zásad sportovního tréninku. V tomto mne utvrzuje i to, že závodníci, s kterými jsem v minulosti pracoval, byli na tom obdobně. Honza ví, že kompenzace, strečink a regenerace je součástí tréninku. S tím souvisí i doplňování energie, pitný režim, atd. Je profík, má své cíle a dle toho se ke svému tělu, jako nástroji, chová. Mohu snad jen doplnit, že po sezóně strávil týden v lázních a po těžkých tréninkových blocích zařazujeme regenerační den, aby svému tělu dopřál pasivní regeneraci.


Jaroslav Formánek