Letos si zažila sezónu plnou smolných událostí. Upřesníš nám je?
Letos jsem zažila opravdu asi nejsmolnější sezónu. Paradoxně po celý rok příprava probíhala celkem k mojí spokojenosti. Problémy začaly koncem ledna, kdy jsem si při tréninku na běžkách na soustředění na Mísečkách poranila žebro, do toho jsem byla dost nemocná.Následovalo dlouhé soustředění na Mallorce s reprezentační skupinou vedenou Mgr. Jiřím Seidlem, kde jsem se už cítila opět ok a tréninky jsem zvládala dobře. Po návratu z Mallorky se mi ale opět ozvalo staré zranění - zánět úponů achilovky na patě, takže jsem byla na měsíc zcela bez běhu. Snažila jsem se nahrazovat běžecké tréninky hodně kvalitní cyklistikou, ale bohužel to nevedlo k vzestupu výkonnosti. Nechala jsem si udělat krevní rozbory a zjistilo se, že jsem pravděpodobně prodělala mononukleosu nebo nějakou podobnou jaterní nemoc. Bohužel až na pár vyjímek se mi poté v sezóně nedařilo ani jsem neměla ze závodění radost. Možná hrálo roli i přetrénování, těžko říci.

Trápili tě na úvod sezóny i jiné zdravotní komplikace?
 Bohužel ano. Hned na začátku sezóny jsem měla opět velký výpadek ( cca 5 týdnů), tentokrát neurologické problémy s páteří, nějaký zánět nervů, léčila jsem se na neurologii v ÚVN.

Jak složitý byl návrat k tréninku a k závodění? Podařilo se ti dostat do formy na konci sezóny?
Návrat k závodění byl dost rozporuplný. Jelikož jsem letos prvním rokem hostovala za slovenský tým  Triaxx FTVŠ Bratislava , těšila jsem se na závody na Slovensku a na nové prostředí, nechtělo se mi se vykašlat na celou sezónu, tak jsem začala opět závodit, zdaleka ale ne v takové kvalitě, v jaké bych si přála. Do formy se mi bohužel  dostat nepodařilo, přesto mě ke konci už závodění zase bavilo a v součtu bodů se mi podařilo i zvítězit ve Slovenském poháru, takže alespoň taková náplast na nepovedené léto. .Vrchol sezóny v podobě Mácháčského pohodáře :)  se ale sportovně i kulturně vydařil :))

Závěr sezóny poznamenal nepříjemný pád a přetrhnuté vazy. Popíšeš nám tuto nepříjemnou událost?
 Při MTB závodě na konci září se mi podařilo upadnout tak šikovně, že jsem si přetrhla přední křížový vaz na levém koleni, byla to napůl blbá náhoda, napůl i moje nešikovnost, přecejen na MTB nejsem žádný specialista a je to dost vidět :)  Nyní jsem už po operaci ( plastika vazů) doma a čeká mě opravdu dlouhá rekonvalescence. Plná zátěž možná nejdříve za půl roku a stejnou sílu má implantovaný štěp ( z vlasntího hamstgringu) až po roce, takže po pravdě jsem z toho trošku na prášky..já a pasivní odpočinek - to nejde moc dohromady.

Jaký je nyní tvůj aktuální stav?
 No můj aktuální stav je převážně ležící. Rehabilitace po ACL je dost zdlouhavá a vůbec se nevyplácí jí uspěchat, takže mi nezbývá, než čekat, až bude koleno v takovém stavu, že budu moct chodit bez berlí a třeba e začít jezdit na rotopedu a plavat. Nyní mi vytáhli stehy, takže plavat začnu brzy, ale zatím samozřejmě jen ruce. S rotopedem to snad bude také celkem brzy, ale běh, pokud to dobře půjde, tak mohu začít možná v lednu. Zimní sporty včetně běžek budou pro mě bohužel letos tabu, z toho jsem asi nejvíc nešťastná, takže bych se nejraději vystřelila někam do teplých krajů, protože jediné co mě v zimě baví jsou hory :((

Na vlastní kůži zkouší novinku, aby svaly nezakrněli. Sdělíš nám něco o tomto přístroji? Na jakém funguje principu?
Ano, ještě z nemocnice jsem se obrátila na Roberta Kleinera ( společnost TruconneXion), který mi velice ochotně zapůjčil švýcarský svalový stimulátor Compex ( tímto mu velice děkuji :)), který jeho firma distibuuje. Tento přístroj používám, protože prakticky do týdne po úrazu křížových vazů a následné nehybnosti celé končetiny, svalstvo velice rapidně ochabuje a je prakticky nemožné tomu zabránit. Díky  Compexu lze svaly stimulovat i v leže a jelikož používám program, který je přímo zaměřen na rehabilitaci, doufám, že mi to pomůže k rychlejší rekonvalescenci a obnovení svalového korzetu kolem kolene. Tento přístroj pracuje na principu elektrostimulace ( stimulace nervových vláken pomocí elektrických pulsů přenášených pomocí elektrod)

Jak jsi na tom po psychické stránce? Jak zranění snášíš?
No, abych pravdu řekla, tak se fajn opravdu necícím, dost špatně snášim nečinnost a perspektiva brzského uzdavení tady také není příliš v dohlednu. Zatím si vůbec nedovedu představit návrat do plného tréninku a hlavně do závodní formy, i když bych moc ráda. Doufám, že teď to bude s psychikou už lepší, když budu moct aspoň plavat, už aby to bylo. Naštěstí mám okolo sebe dost lidí, kteří se mě snaží rozveselovat a zaměstnávat jinýma myšlenkama, tak tohle období doufám nějak přežiju. Ostatně nic jiného mi asi nezbývá :)