Věk: 35 let
Klub: LOKO Nymburk
Zaměstnání: referent na stavebního úřadě v Přerově

Prozradíš jakým způsobem si našel zalíbení v triatlonu?
To, že bych někdy zkusil triatlon mě nikdy nenapadlo. V mládí jsem hrál hokej, po nástutpu na střední školu, jsem toho nechal a začal hrát fotbal, ale ne na vrcholové úrovni jen okresní přebor  :-). A jak pomalu uhasínala i má fotbalová kariéra, začal jsem více běhat s cílem uběhnout maraton. Což se mi také podařilo. Přes zimu jsem občas vyběhl s Martinem Hrazdirou ( většina ho bude znát pod nickem Ječmínek Máselník), který se připravoval na svého prvního IM, a ten mě vlastně k triatlonu přemluvil, prý ať to zkusím, že přes léto stejně moc běžeckých závodů není, ale triatlonových je dost :-). A tak jako úplný neplavec, necyklista a amatérský běžec jsem se postavil na start svého prvního triatlonu Hulmen. Nějak jsem ho zvládl a docela se mi to líbilo a další rok, sice bez nějaké extra přípravy, ale všemi ujišťován, že to zvládnu, jsem se postavil na start 1/2IM v Litovli. No byl to očistec, skončil jsem suveréně poslední :-). Ale už jsem byl v tom, a protože mám rád výzvy, cíl byl jasný, příští rok to musí být o hodně lepší :-). Co mě zaujalo na triatlonu, je to prosté, že nestačí být dobrý v jedné disciplíně, ale vyrovnané musí být všechny a až pak jde udělat dobrý výsledek :-).

Jak se ti daří trénovat při zaměstnání a nezanedbávat rodinu? Jaké je tvoje povolání?
Jednoduché to není. Díky Jardovi Hýzlovi můžu chodit přes týden ráno plavat s plavci, takže už v 6:00 jsem ve vodě, pak hurá do práce, pracuji jako referent na stavebním úřadě. Po práci, se snažím vyběhnout, a nebo vyjet na kole, ale jelikož manželka dělá na směny, kolikrát můžu vyběhnout až se postarám o kluky a někdy to holt nejde vůbec. Abych tréninkem moc nezatěžoval rodinu, víkendové výjezdy na kole a delší výběhy absolvuji klidně i v šest hodin ráno a pak už můžu být s rodinou zbytek dne.

Jak se vůbec tvoje děti a manželka dívají na tvé sportování? Nehodlají napodobit tátu?
Manželka moc nadšená není, ze začátku ještě jo, ale s přibývajícím počtem odtrénovaných hodin bylo stále více řečí, ale překousla to a bez její nesmírné tolerance by to nešlo :). A kluci, ti to berou zatím tak, že táta si jde zajezdi na kole, proběhnout se, a pak jede na nějaký závod :-). S napodobováním to se uvidí, oba je směřuji ke sportu, ale starší syn zatím chodí do hokeje, a mladší  chodí přes zimu do hokejové přípravky a přes léto do plavecké. Ale kdoví , třeba si někdy spolu za závodíme, to by se mi líbilo  :-).

Zlepšil ses výrazně ve vodě. Jak zní tvůj recept?

Plavat, plavat a zase plavat :-). Když jsem před svým prvním triatlonem v roce 2007 skočil do bazénu, abych zjistil jaký to bude, po 50m jsem toho měl plný zuby , a závodních 450 m plavání jsem musel proložit  prsama :-). Na podzim 2008 jsem začal  cca 3x týdně chodit plavat, ale pořád to nebylo ono. Až letošní sezónu, když mi Jarda Hýzl, umožnil chodit ráno plavat, podíval se i na můj styl a následně jsem se ocitl i pod jeho dohledem a měl jsem tu čest plavat s opravdovými plavci, plavecky jsem se posunul hodně dopředu :-). Navíc mě to plavání začalo hodně bavit, je tam dobrá parta, a s trenérem občas i sranda :-).  

Ale i ve zbylých disciplínách si udělal pokrok… čím to?
Kromě plavání  jsem zapracoval na kole, jako necyklista jsem měl největší obavy při svém prvním IM z této disciplíny. Letos počasí sice moc tréninku nepřálo, ale díky toleranci vedoucího jsem si mohl vzít při pěkném počasí dovolenou a vyrazit na kolo. A naježděné kilometry vedly asi i k zlepšení na běhu, jelikož zima i jaro běhu moc nepřály, extra objemy jsem nenaběhal, ale i bez speciální přípravy jsem si zaběhl v dubnu osobák na 1/2maraton :-). 

Co ti triatlon přináší do života?
Radost a není to jen triatlon, ale veškerý sport, ke kterému se přimotám. Bez toho, aby to člověka bavilo to asi nejde, a mě to baví moc :-). Odreaguji se,  zapomenu na starosti a provětrám si hlavu. Manželka může potvrdit, že se z tréninku, vždy vracím jako jiný člověk :-).

V Otrokovicích si okusil premiéru na ironmanských distancích. Jaká byla? Jsi spokojen  s časem a výkonem?
Premiéra byla super zajel jsem si osobák a se svým výkonem jsem spokojen. Za sebe s klidem můžu říci, že jsem ze sebe vydal  maximum co šlo :-). Věděl jsem, že to bude náročné a poslední kola běhu byly už o vůli, ale to asi u většiny :-). Podle prognózy trenéra to mělo být lepší, ale průběh závodu a hlavně počasí, vedro nemusím a silný vítr bral hodně sil na kole, vzal plány za své, ale  první Ironman je doma a to jsem si přál. Získal jsem zkušenosti k nezaplacení, ale je mi jasné, že  prostor pro zlepšování tu stále je :-).

Jak ses cítil den či dva po závodě? Stojí to za to :-).
Jasně, že to stálo za to, ten pocit, který jsem měl cca posledních 2 km před cílem, kdy už hlava věděla, že znovu do toho "hnusného" okruhu nemusí a poběžím jen do cílové brány a budu to mít úspěšně za sebou a vlastně tím zúročím hodiny tréninku, které jsem tomu věnoval byl super, ale to se nedá popsat to se musí zažít :-). Těsně po závodě mě bolel celý člověk a žaludek jsem uklidnil nealko pivem a dalším vítězstvím bylo zvednutí se ze židle. Neděle a pondělí už bolely jen nohy, a chvilku trvalo než jsem se po sezení rozešel, ale jinak dobrý :-). V úterý už v pohodě :-).

Plánuješ již další start na plnotučných tratích?
Otrokovice byly plánovány jako vrchol letošní sezóny, který je splněn, takže teď už si budu jen užívat volna :-). Ale ne, celého IM už asi letos nedám, v sobotu se zúčastním Oseckého trialonu, pak bych chtěl jet Grafimana. Asi s tím bude málo kdo souhlasit, že je to brzo, ale Osek je kousek od domova, to je skoro jako povinnost se zúčastnit a Grafiman je také srdeční záležitost. Navíc mě nic netlačí pojedu si to užít a pak mám stejně dovolenou tam si odpočinu dostatečně :-). Po dovolené, bych chtěl jít ještě nějaký sprint a půlku asi Pilmana. Ale kdoví, vše se může změnit. V cíli v Otrokovicích jsem ředitelovi závodu J. Daňkovi slíbil, že se za rok opět objevím, a sliby by se měly plnit, že :-).

A když už mám tu možnost a pokud můžu, bych chtěl poděkovat Michalovi Jaloveckému, který se mě ujal, psal tréninky a radil co a jak i Jardovi Hýzlovi za ochotu a snahu udělat z neplavce skoro plavce a podělil se svými zkušenostmi, kamarádům, co mně fandili, rodině a hlavně velké dík patří manželce, za její toleranci a trpělivost, protože kolikrát to se mnou neměla jednoduché :-)